Sobota 27. května. Svátek má Valdemar.

Editorial ze dne 4.1.2007

ČESKÁ KORUNA překonala další metu. Kurz se usadil pod 28 korunami za euro a krátkodobě prolomil i hranici 21 korun za americký dolar. Že na tom vyděláváme při nákupu zahraničního zboží včetně benzínu, je každému jasné. Málokdo by ovšem čekal, že silná koruna také pomáhá zvyšovat sebevědomí státním úředníkům…

Jak libě musí znít jejich uším volání exportérů ústy jejich asociace, která místo obvyklých (a zcela legitimních) požadavků na zeštíhlení státu a oslabování jeho vlivu na ekonomiku najednou vyzvala státní orgány k boji se silnou korunou.

Kdo chce bojovat, ať bojuje. Vyzývat ovšem státní instituce „k přijetí opatření k zastavení prudkého zdražování elektřiny“, jak to činí asociace, to mi připomíná slovník dávno minulý. Jestliže kdysi strana bojovala s počasím, dnes budou ministerstva bojovat se zvyšováním cen na globálních trzích s komoditami?

Anebo se věc má tak, že si exportéři vybrali jen ty firmy, jejichž většinovým akcionářem je hloupý stát, a ty by se měly vzdát svých zisků v jejich prospěch?

Optimisté tvrdí, že problém se silnou korunou zmizí s přijetím eura. Formálně jistě. Občané zaměstnanci, konejšení pomalým srovnáváním se svými kolegy ve „starých“ evropských zemích pomoci směnného kurzu, budou ovšem chtít svou životní úrovni dohánět i v době jednotné měny.

Až se ozvou výzvy, aby stát pomohl krotit přehnané mzdové požadavky (třeba zrovna v exportních firmách), pak už státní úředník nebude vědět, kam dřív skočit.

Reflex č. 1/2007

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.