Je to přece stejné, jako třeba s novou Škodou Roomster. Majitel firmy na zlaté hodinky, který na setkání s obchodními partnery parkuje mezi Volvem a Jaguarem, na ní nenalezne jediný kladný bod.
Na druhou stranu mladý pár vyrážející o víkendu na kolo a pohybující se převážně po městě o ní asi bude silně přemýšlet.
Zastávám názor, že skutečně dlouhodobý investor by měl zainvestovat a dalších dvacet let neotevírat výpisy z investičního účtu. V tomto případě není jakékoli zajišťování proti propadům třeba. To jen zvyšuje náklady a ubírá na zisku. Střednědobý investor však už ze své podstaty o nějakých těch „kdyby“ uvažovat musí.
Ačkoli nejsem přesvědčeným zastáncem zajištěných fondů a v mnohém s panem Pavlem M. Černým souhlasím, musím říci, že pro střednědobé investory mají určité kouzlo a opodstatnění. Mix akcií a dluhopisů sice může v konečném důsledku přinést stejný výsledek jako zajištěný fond, ale problém je právě ve spojení „v konečném důsledku“.
Zatímco se totiž výkonnost zajištěného fondu dozvím většinou až při splatnosti, portfolio složené z akcií a dluhopisů si klient může sledovat denně i přes přátelská doporučení poradce, aby to nedělal. A vemte jed na to, že to taky udělá.
REKLAMA
Co se stane, když po půl roce projdou akcie korekcí díky rostoucím sazbám a dluhopisy budou v tom lepším případě stagnovat? Klient ztratí nejen přesvědčení o svém pětiletém investičním horizontu, ale také trpělivost a prodá. Každý z nás se jistě potkal s někým, kdo byl dynamický… až do prvního poklesu, kdy zpanikařil a prodal.
Mladý pár si nakonec možná koupí Clio a kde kdo dá přednost „mixu 70:30“. Kardinální chybu asi neudělá nikdo.
Nicméně jeden z nesporných kladných rysů zajištěných fondů bude platit stále, a to ten, že chrání investora před sebou samým.
Klient tak může klidně spát. Při stále probíhajících turbulencích na kapitálových trzích se mi potvrzuje, že investování není jen o ziscích, ale o něčem víc. A mezi ty „další“ věci klidné spaní určitě patří.
