Pondělí 29. května. Svátek má Maxim.

Editorial ze dne 22.8.2007

Možná jste si všimli, že již nejsem šéfredaktorem Investujeme.cz. Byla to pro mne zcela nová pracovní zkušenost. Z Investujeme.cz jako projektu jsem byl nadšený, moc se mi líbila podoba, jakou jí vtiskoval Jan Majer, a od začátku jsem si představoval, že na web nebudu zcela sám.

Pravda je, že jsem s označením „šéfredaktor“ měl trochu vnitřní potíže 🙂 Jsem opravdu spíše finančním poradcem, občas jako právě teď píšícím. Ale novinářem pracujícím pro finanční poradce? Proto dnes mám úvahu poněkud finančně-poradenskou.

Navážu vlastně na oživenou diskusi pod článkem pana Víta Kalvody. Ostatně téma se objevuje také náznakem v dnešním článku pana Pavla Hanzla, nicméně jakoby z druhé strany. Mám na mysli užitečnost naší služby klientům.

Když shrnu proces běžného obchodního případu, pak většinou na doporučení spokojeného současného klienta domluvíme telefonem schůzku s potenciálním klientem. Seznámíme se, zanalyzujeme stav rodinných financí, na další schůzce (dle toho jaké má klient priority) předložíme řešení konkrétní situace nebo finanční plán.

Je zde jasné, že mezi analytickou schůzkou a dalším setkáním proběhla na naší straně třeba 2 až 3 hodinová práce na konkrétním řešení. Je to práce zatím nijak nezaplacená, ačkoliv značně odborná.

A nyní ten problém: Na jakou kvalitu řešení je obecně klient v zemích koruny české připraven? Samozřejmě nejde o to uvažovat tak, že „klienta okradu jen trošku, vůbec ne tolik, co třeba ošklivý nepřátelský pojišťovací agent“. Jde mi o postižení určité normality nebo normy v rámci našeho oboru. Žádná kritéria totiž nejsou nikde přesně definována.

Když uvážíte, že na takovou spotřební věc, jako je automobil, má každý chlap svůj vyhraněný názor, protože s autíčky si většinou hraje od dob mateřské školy, a srovnáte to s tématem rodinných financí, které se ani ve školách neučí, zjistíte hrozný nepoměr. Lidé si ho neuvědomují, protože o penězích se mezi sebou běžně baví. Ale nikdy ne zcela otevřeně, neboť je to příliš choulostivé téma, na rozdíl od posuzování, zda je užitečnější vlastnit VW Passat nebo Dacii Logan. Vnitřní pocit kompetentnosti ale vzniká v obou dvou případech.

V objektivním srovnání dvou automobilů lze po nějaké době dospět k vlastnímu názoru (porovnáte výkon motoru – mimochodem konstrukci motorů jste se učili ve fyzice druhého stupně základní školy, prostor pro cestující, dílenské zpracování a třeba i jiná, pro vás důležitá kritéria).

Ale nabízené finančně-poradenské řešení obvykle klienti jednak nemají možnost srovnat s jiným, druhak kritéria, dle kterých by se dalo srovnávat, jsou zcela mimo chápání spotřebitelů a jak jsem psal, společensky uznaná objektivní kritéria nebyla dosud sepsána. Bohužel.

Má potom cenu hledat objektivně nejvýhodnější řešení? Jestliže připustíme, že ano, pak jakou přesně tržní cenu má toto hledání? A jak toto hledání finančnímu poradci zaplatit? Není lepší jít nějakou zlatou střední cestou? Lepší jak pro klienty, tak pro poradce?

10 komentářů: “Editorial ze dne 22.8.2007”

  1. Jan Traxler napsal:

    Myslim, ze nase prace by mela spocivat prave v tom hledani objektivne nejvyhodnejsiho reseni. Zaroven je ale treba si priznat a vysvetlit to i klientum, ze ve skutecnosti vzdycky pujde o subjektivne nejvyhodnejsi reseni.

    Muzeme sice porovnat nektere objektivni informace (u pojisteni vysi pojistneho, u uveru stavajici urokovou sazbu, u fondu minule vynosy…). Ve skutecnosti ale nelze rict, jake by bylo pro klienta objektivne nejlepsi reseni v budoucnu (nevime, jak se pojistovna zachova pri pojistne udalosti, nezname budouci urokove sazby uveru, stejne tak budouci vynosy fondu…). Takze beztak vzdycky vychazime z vlastnich subjektivnich zkusenosti a predstav a verime, ze prave to nami navrhovane reseni bude tim nej. 😉 Ono nikdy nebude uplne 100% nejlepsi mozne (zvlast podivam-li se na investice, vzdy lze dosahnout jeste vyssiho vynosu), ale ucelem je, se teto „dokonalosti“ snazit co nejvice priblizit.

    Nebo to kolegove vidi jinak???

    • Pavel Hanzl napsal:

      Ne. Máte úplnou pravdu a Vaše pochybnosti svědčí o tom, že jste profesionál.

    • Miroslav Piták napsal:

      Naprosto souhlasím. Pokud má člověk čisté svědomí, tzn.znamená, že dodržel vše co podle svého přesvědčení měl a vybral pro klienta to nejlepší co mu mohl nabídnout, je lepší se tím nezabývat. V mém případě v oblasti investic a tradingu to platí dvojnásob. Kdybych měl počítat ušlé zisky (mohl jsem vydělat více, kdybych zůstal o trochu déle v pozici) nebo zbytečně vzniklé ztráty, tak jsem na nejlepší cestě do blázince.

      S pozdravem M.P.

      • Jan Traxler napsal:

        No to verim. ;-)) Nekdy je vsak problem klientum vysvetlit, ze kdyz jeho portfolio vydelalo 20%, ale DAX pritom dosahl 25%, ze mu poradce spatne poradil, protoze stacilo koupit index na DAX a mel by vic. Klienti casto nedovedou pochopit (tzn. ze ja jim to nedovedu srozumitelne vysvetlit), ze cilem jejich portfolia je dosahnout predem pozadovaneho zhodnoceni (vymyslim si napr. 10% rocne po dobu 10 let, nebo 50% za tri roky apod.). A ne ze kazdy rok musi jejich portfolio vydelat nejvic na svete, vic nez soused, vic nez kolega v praci, vic nez vyherce souteze s imaginarnim portfoliem na internetu… Jak jsem nedavno psal jedne persone na tomto webu, „ze pravdepodobne stale nepochopil rozdil mezi zhodnocenim za uplynuly rok a dlouhodobym rocnim zhodnocenim“.
        U nekterych klientu mame jako cil stanovenu maximalizaci vynosu v danem roce, ale to je velmi ojedinele a jde o lidi, kteri ty penize vlastne nepotrebuji, jen si s nimi hraji, ale sami na to nemaji cas.
        S timto nepochopenim meho konceptu investovani „dosahnout vytyceneho cile“ a ne „byt nejlepsim investorem“ se stale potykam a nevim si moc rady. Jak to klientum vysvetlit, aby to skutecne pochopili a hlavne prijali za sve a ridili se tim pri svem hodnoceni???

        • Jan Hlaváček napsal:

          Vysvětlujte to jen klientům, kteří o to stojí a jsou schopni to pochopit… :-). A těm ostatním se to nesnažte vysvětlit. Nebo je rovnou vyhoďte…

        • Danny napsal:

          Mozna nekterym bude stacit zdelit, ze je dobre dosahnout svych cilu. To jestli porazi nekoho „jineho“ neni tak podstatne. Dulezite je hrat „svoji hru“, pro kterou jsem se rozhodl. Znat predchozi duvody a nevytvret si po „akci“ jine. ;o)

          • Danny napsal:

            P.S.: Predchozi zkusenosti pak muze pouzit k vytvoreni novych pravidel. Ale porad bude hrat svoji hru na zaklade vylepsenych pravidel. Pokud pravidla nema, tak to vetsinou byva hop nebo trop. Zalezi co chce.

      • Martin Bouček napsal:

        Dobrý večer, pane Pitáku, přesně kvůli takové odpovědi jsem tu svou úvahu psal, díky za ni. Potřeboval jsem se trochu ujistit, že jsem se já nezbláznil, když mi je silně proti srsti neustále zpětně analyzovat, zda jsem připravil klientovi to nejlepší řešení.

        Ono pokaždé dle mých schopností v čase (které se zkušenostmi zvětšují) zřejmě jde o nejlepší výsledek. Nemá tudíž význam z dnešního pohledu „počítat ušlé zisky“ řešení rodinných financí při volbě jiného řešení. Příklad: Penzijní připojištění uzavřené v roce 1999 (u koho ze svých známých jsem to tenkrát stihl) je dle tehdy platného penzijního plánu (a zákona o penzijním připojištění) jen do věku 50 let. Otázka pro poradce: je výhodnější pro klienta nyní 40 let věku převést z hůře zhodnocovaného penzijního fondu do velmi dobře zhodnocovaného a zároveň ale přejít na nový penzijní plán, který je do 60ti let?

        • Pavel Hanzl napsal:

          Otázka pro poradce: je výhodnější pro klienta nyní 40 let věku převést z hůře zhodnocovaného penzijního fondu do velmi dobře zhodnocovaného a zároveň ale přejít na nový penzijní plán, který je do 60ti let?

          Pane Boučku, není. Píše se rok 2007, takže nejmladší PP za plánu č. 2 , tedy do 50 let má nejvyšší možnou dotaci od státu 120 CZK p.m. při vlastní úložce 500 CZK p.m. Uvažujme hodně konzervativní PDF, třeba AXA, tedy výnos do 3,5% p.a. Ef. úrok bude vyšší přepočítáním dotace. Klientovi zbývá 10 let do výplaty jednorázového vyrovnání. Naproti tomu kdyby přešel třeba do dynamičtějšího PF ČSOB Progres (pro příklad počítejme s 5% pa) a získal o 30 CZK p.m. vyšší dotaci od státu (150 CZK p.m. na jeho pětistovku), bude mu zbývat 20 let. Obě PP jsou ale ZEJMÉNA dluhopisová a obecně jde o termínované vklady. Potenciál klientových peněz je daleko vyšší, protože na těch 10 let od 50 let by měl jít i bez bez dotací do akcií. Přeji hezký večer!

        • Jan Valachovič napsal:

          Kolego co to tu? To je přeci jasné 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.