Úterý 14. srpna. Svátek má Alan.

Editorial ze dne 22.12.2006

VÁNOČNÍ POHÁDKA. Bylo – nebylo. Byl tichý prosincový podvečer, přízemní vítr ustal, rychle se setmělo a na všechna obydlí jednoho z významných měst Společenství, na planetě blízko středu galaxie se začaly snášet velké vločky sněhu.

Snad Ti to maminka už říkala, někdy voda umí vypadat moc krásně. Sníh jsou vlastně krystalky zmrzlé vody. Ještě odpoledne vítr přivál těžké mraky plné vlhkého vzduchu. Mraky se změnily v nadýchané peřiny plné krásných sněhových peříček a stačilo málo, už svou náruč neudržely. Bylo to myslím někde poblíž Proxima Centauri, jistě jsi o té hvězdě slyšel už v mateřské školce, myslím že ta planeta se jmenovala Earth, nebo tak nějak. To víš, od 24. století našeho letopočtu se mi to začalo plést, protože lidé žijí už na spoustě planet vhodných ke kolonizaci. Nejsem si tak úplně jistý, že byla Earth nejkrásnější planeta, ale kdysi v dětství jsem zaslechl, že je nejstarší známá.

Bylo to krásné město, zvláště jeho nejstarší část. To město se jmenovalo AHARP. Také mu říkali matka měst a bylo postaveno na úsvitu věků, odkud se datuje vznik prvních univerzit Společenství. Určitě to bylo ještě v době, kdy lidé neznali jiné inteligentní světy a teprve poznávali přírodu a sebe samotné. V tento prosincový čas vše bylo ještě krásnější, než ještě před několika dny. Pokrývka sněhu už byla v každém zákoutí a oko návštěvníka laskavě spočinulo i tam, kde ještě před týdnem byl nepořádek. Téměř ustal předvánoční shon, přestala se i přehřívat blízká napájecí jednotka internetové páteřní sítě. To je zvláštní, mnoho vědců už dlouho navrhovalo nový název jednotného komunikačního prostředí, ale označení internet se udrželo i přesto, že řada jeho datových vláken již měla vlastní inteligenci. Slovo síť pro tato učící se datová vlákna znamenalo téměř urážku.

Bylo tak nějak zvláštně poetické, když do té padající bílé krásy občas vlétla poziční světla dalšího osobního vznášedla. Pohon nebyl vůbec slyšet, ale to víš lépe než já, že v době bez ropy nezbývá než využívat antigravitační fyzikální efekty. Zašumělo to „Frrr!“ a ten spěchající cestující byl již o pár set metrů dál. Tyhle dopravní stroje na přenášení lidí se již moc nepodobaly těm historickým, kterým se podle dochovaných zápisků, ale i obrazových dat z místní university kdysi říkalo vozidla a jež primitivně kopírovala povrch přistávacích drah, kterým se zase jaksi zvláštně říkalo vozovky.

Občas vítr silně zafoukal. Sníh na drahách vířil a tvořil mírné závěje na stranách k přilehlým obydlím, protože udusaný byl jen na místech přistávání. Jen tichounký bzukot chladicích agregátů napájecí jednotky páteřní sítě internetu v domě poblíž dával vědět, že všichni občané AHARPy ještě nevypnuli své osobní komunikátory. Na hlavním náměstí AHARPy, ve stínu sochy koně s jakýmsi divným jezdcem – občané už dávno nevěděli k čemu má na hlavě tak divnou čepici a proč směrem k nebi třímá ten špičatý klacek – vyslechl finanční poradce Levap zcela náhodou rozhovor malého chlapce a jeho matky.

Levap byl skutečně nezávislý. Jeho nezávislost na všech finančních domech planety Earth byla zaručena zákonem chráněnou licencí. Všichni zdraví a ne úplně staří občané pracovali, nikomu nebylo dovoleno být ostatním bezdůvodně na obtíž. Bylo naprosto normální, že občané celý život vytvářeli rezervy na dobu, kdy již nebudou moci pracovat. Dožívali pak ubytováni spolu s rodinami svých dětí. Ti úspěšnější občané žili ve vlastních rodinných domech. Průměrné dožití muže dosahovalo 126 let věku a u žen až 148 let, já vím, je to málo, Ty se dožiješ alespoň 170 let. Trh se již dávno neodvažoval zatajovat informace v obchodním styku. Takové jednání bylo téměř smrtelným zločinem. Diskusní internetové servery, které se kdysi v pravěku rozvoje Levapova oboru pokoušely o jakýsi stavební dozor, byly dávno zbytečné. Levap netušil, že právě jeden takový server kdysi řídil dávný předek matky toho dítěte. Nyní byla etika povolání samozřejmou podmínkou úspěchu, ale také byla také vynucena hrozbami soudních sankcí. Jistě si umíš představit, jak nade vším dohlížely všudypřítomné kamery a odposlechy, ale to nejúčinnější bylo důsledné uplatňování presumpce viny. V praxi to znamenalo, že jakýkoliv náznak nespokojenosti klientů finančního poradce vedl k úmornému dokazování před občanským soudem, že poradce pro něj zvolil to nejoptimálnější řešení. Etické finanční planetární komise neměly zase tak mnoho práce. Stačilo pár exemplárních vystěhování na méně rozvinuté planety a bylo po problémech.

Demokracie byla také již překonána a nahrazena uspokojováním veřejných zájmů pomocí humanoidních strojů. V době gravitačních zbraní a laserů 7. řádu bylo příliš nebezpečné nechat o osudech planety rozhodovat sbory laiků, jakými kdysi byly parlamenty. Nyní všemu vládly městské a oblastní supermozky, což byly komunikátory s implantovanou lidskou mozkovou tkání. Svou tkáň směly poskytnout jen významné vědecké osobnosti, nejdříve po věku 90 let, kdy takto směly ukončit život své tělesné schránky, pro blaho ostatních lidí… slova politika, politická strana a odbory byla téměř zapomenuta. Trápili se jimi pouze vědci, občas listujíce v dochovaných textech archívu místní university. A pak také žáci základní školy v učebnicích předmětu Historie obydlených planet. Oficiální duch té doby a rétorika Vedení Společenství na planetách hovořila pouze o veřejném zájmu. Jednotlivci se museli zcela podřizovat supermozkům, jimiž byly superkomunikátory s aktivními lidskými neurony. Schopnost samoučení těchto strojů byla tak veliká, že projevy běžného lidského mozku tyto stroje samy považovaly téměř za infekci v jejich myšlení. Vím, že je banální poučovat Tě o tom, že slovo počítač již dávno bylo opuštěno. Tento archaický výraz pocházel z dob, kdy komunikátory ještě neuměly více, než jen primitivně vyhodnocovat dvě různě velké úrovně napětí, odpovídající číslicím binární číselné soustavy.

Jen málo oborů lidské činnosti si udrželo relativně intelektuální svobodu. Levap v takovém oboru pracoval. Peníze zkrátka stále vítězily nad idejemi blahobytu pro všechny, kdo se podřizují veřejným zájmům. Vím že je nadbytečné to pro Tebe zdůraznit, ale ti pracovitější a úspěšnější občané si užívali ještě o mnoho vyššího blahobytu, než většina ostatních občanů. A Levap penězům a finančním produktům rozuměl. Byl opravdu dobrý a jeho firma již dlouho prosperovala. Levap si chtěl rozproudit krev ve studených nohou a podupávaje se přiblížil k těm dvěma. A tu zaslechl:

“ Já vím že je to drahý dárek, mami. Osobní vznášedlo nepotřebuji, dostal jsem ho před dvěma lety k narozeninám. Myslíš, že mi Ježíšek konečně koupí ten Orion 5?“ Matka toho chlapce rozhořčeně pohodila hlavou a spustila: „No Naji, to snad nemyslíš vážně? Orion 5 je téměř nejdražší komunikátor! Tatínek si jen tak ulítne hledat život na planetce Eva 15 a já tady mám šetřit sama na tak drahé dárky? Co mám z toho, že jsem si vzala tatínka, známého astronauta Jemara? Co kdybys konečně uznal, že musíme začít plánovat takové výdaje? Je Ti přece už 9 let! Začni třeba tím, že se ve škole nebudeš vymlouvat, jak nám zase nešly trojrozměrné internetové zobrazovače! Ve společenských vědách plaveš, akciím nerozumíš a před týdnem jsi nenapsal domácí úkol z lineární algebry. Doteďka neumíš základy Friedmanovy ekonomické teorie! Ještě že Ti jdou alespoň 2 základní galaktické jazyky a Základy meziplanetárního cestování. Co jsem komu udělala, že nám do dneška nezavolal nějaký kvalitní finanční poradce? Teta Hanka se včera pokusila zase objednat v hlavní databázi Služeb města, ale co myslíš že jí ten nasládlý hologram odpověděl? Vyčkejte, jste v pořadí, paní Nelerová! Všichni se jen vymlouvají, že mají moc práce v jiných rodinách!“

Levap se mírně zachmuřil, protože mu náhlý závan větru vmetl pěknou porci vloček za límec svrchníku. Otřásl se, vymetl prsty sníh, upravil si šálu, dopnul vrchní knoflík černého tříčtvrtečního kabátu a stiskl přivolávač vertikálního skupinového vznášedla. Už za chvíli bude sedět ve své prosklené kanceláři, sto čtyřicet metrů vysoko nad okolními stromy a bude telefonovat novým klientům. Někteří již několik měsíců marně žádají o termín schůzky. Levapovi neustále přibývají nové žádosti v mailovém klientovi komunikátoru. Nebýt automatické sekretářky, na pohled mateřsky přítulného hologramu na hlavní přihlašovací stránce městské databáze služeb, byl by Levap téměř zralý na lázně.

V poslední době chce každý nejméně Orion 4. Kdy na to má k sakru on, jeden z těch 9.000 kvalifikovaných pracovníků planety, naplánovat tvorbu financí? A každý by chtěl bydlet ve svém domě. Copak je to snadné, jen tak sehnat třírozměrnou stavební parcelu? Finanční poradce má tvrdý chlebíček. Ale kvalitní poradce jako Levap svou práci miloval. I přesto, že Planetární finanční dozor by Levapovi ihned sebral licenci, pokud by nedokázal superoptimalizovat klientovy finance. Levap se hrůzou otřásl při vzpomínce, jak si jej při posledním odborném přezkoušení na Planetární finanční komisi vychutnali z odbornosti Etika finanční rady. Nedokázal si tehdy vzpomenout na všech 48 variant životního pojištění. Horší ale bylo, že neúmyslně jako příklad vysvětloval produkt, který neměl nejnižší poplatky. Opravný termín přezkoušení k obhájení podmínečné dvouměsíční licence jej stál 518 Earthů. Levap si umínil, že bude studovat všechny novinky průběžně, alespoň 2 hodiny denně. Vznášedlo měkce dosedlo, zacvrlikalo, vstupní bezpečnostní clona se rozevřela a Levap usedl do vyhřívané polštářované sedačky. Je příjemné cestovat do práce, pomyslel si, když se usmál na robotickou obsluhu vznášedla, která jej mile přivítala.

Mezitím malý Naj s matkou nastoupili do jiného, v tomto případě podzemního dopravního prostředku s historicky oblíbeným názvem Metro. Ocelová kola na kolejnicích bys tam však nenašel. Vím, je to pro Tebe těžko představitelné, protože tento primitivní pohyb byl velmi energeticky náročný a my ho už dávno nepoužíváme. Kdysi jej nahradily elektromagnetické a antigravitační pulsy. Malý Naj si utřel slzy a zahleděl se do komiksu, který ve zkratce a nenápadně objasňoval složené úročení, na docela banálním příběhu s oživlým prasátkem na úspory, které nechtělo ztloustnout, dokud jej páníček nepustí papat na kapitálový trh. Jeho matka paní Jemarová začala zběsile ťukat jakési rušící příkazy do přenosného komunikátoru. Přenášecí souprava se docela velkou rychlostí, avšak jen s šuměním odpor kladoucího vzduchu, řítila k jejich bydlišti na periférii AHARPy.

Levap dorazil do své kanceláře, vlídně pozdravil svou asistentku, která však nebyla umělá a stála ho celých 28 Earthů měsíčně. Nechal si uvařit šálek kávy a nalil do něj i zakázanou smetanu. Miloval mléko jako Ty a tajně ho pil i doma, ale lékaři mu tyto věci neschvalovali, protože Levap měl málo tělesného pohybu a jeho bříško se v čase nezadržitelně zvětšovalo. Protože Levap byl známý a mnoha lidem užitečný finanční poradce, už jednou prohrál soud, že ohrožuje veřejný zájem tím že tloustne a mohl by předčasně zemřít. Levapovi bylo teprve 43 let a věřil, že z tohoto světa ještě nějakou dobu neodejde nedobrovolně, začal tedy po zaplacení pokuty 300 Earthů cvičit a smetanu si dopřával jen tajně. Kap – kap, slyšel stékající vodu ze svrchníku, který ve vyhřáté místnosti tak nějak zvláštně voněl. Levap si povolil kravatu, rozepl si horní knoflíček košile a svlékl sako. Ve svém komunikátoru Orion 7 (poslední verze před superkomunikátory) si prohlédl kontaktní údaje všech dlouhodobě rezervovaných žádostí o první schůzku. Levap si uvědomil že to bude unavující, ale co se dá dělat? Dnes musí ještě aspoň tři hodiny pracovat, aby si nemohl nikdo stěžovat na Planetární finanční komisi. Levap zaplašil vzpomínky na pokutu ve stovkách Earthů a na pravou stranu jeho téměř dohola ostříhané hlavy si připojil emotivní aktivní vysílací sondu a v komunikátoru nastavil příjemný, vstřícný profil. Tak do toho! Bude muset nejprve volat telefonní čísla těch nejstarších objednávek o domluvení první schůzky. Planetární finanční rada jakékoliv porušení tohoto pravidla tvrdě trestá. Levap na svůj komunikátor promluvil: „Alexi, vytoč mi nejstarší objednávku, prosím!“ „Jak si přejete pane, vytáčím číslo“ zazněla úslužná odpověď hlasem známého herce baviče z počátku 21. století lidské historie. Po cinknutí se ozvalo:

„Jemarová, prosím?“ Levap spustil naučeným způsobem:
„Přeji krásný předvánoční podvečer, paní Jemarová! U telefonu inženýr Levap ze společnosti ALFAFIN. Jsem potěšen, že Vám mohu vyhovět a dohodnout s Vámi první schůzku o rodinném finančním poradenství, o kterou jste žádala.“

Levap byl zvyklý mluvit srdečně a často se přitom usmíval, ba přímo se smál pokud to bylo potřeba k uvolnění klientů, takovým tím smíchem, kdy herci používají bránici. Emotivní vysílací sondu již skoro nepotřeboval. Na druhé straně bylo slyšet cosi jako šťastné zavýsknutí. O paní Jemarovou se vzápětí pokoušely mrákoty, právě tak jako když planetární loterie Z-KASA vybere jedinou rodinu, která vyhrává poznávací cestu k Tritonu 2, samozřejmě s relaxačním pobytem ve vyhlášených lázních na jeho měsících. Paní Jemarová však byla dospělá žena, která se již dávno naučila ovládat emoce. Takovou příležitost není radno zahodit!

„Opravdu jste to Vy, pane Levape? Jste ze společnosti ALFAFIN? Skoro jsem už nedoufala, je to již pátý měsíc od mé objednávky! Opravdu si uděláte trochu času? Potřebovala bych zkontrolovat všechny mé pojistky a investice. Manžel mi ulétl někam mimo Sluneční soustavu a už je 7 let pryč. Nutně potřebuji zajistit financování studií mého syna a za 4 roky bych chtěla na hypotéku pořídit nový dům. Blíží se Vánoce a já mám omezené příjmy. Můj syn si přeje Orion 5 a já bych byla šťastná, kdybych jej třeba už za rok mohla koupit na výhodný úvěr. A na internetu už zase říkali, že veřejný důchod se nebude obnovovat, že na to Společenství nemá peníze. Mohl byste mi pomoci také s tímhle?“

Levap byl zvyklý na záplavu přání klientů, na které přišla řada. Chtěl chvíli dělat drahoty, i když nesnášel ty prosebné řeči. Ale vzpomněl si na 518 Earthů pokuty a odpověděl vstřícným laskavým hlasem:

„Ale ovšem! Jsem Vám zcela k službám. Hodí se Vám to příští měsíc osmnáctého v devět ráno, nebo raději dvacátého v patnáct?“

Na druhé straně telefonu paní Jemarová zalapala po dechu a pak zanaříkala:

„Ach promiňte, nešlo by to dříve? Dnes je 18. prosince a mám čekat ještě celý měsíc? Potřebuji také pojistit své nové vznášedlo a syn potřebuje úrazové pojištění. K tomu všemu mi zemřela babička a potřebuji ihned někam umístit 450.000 Earthů, přece to nenechám jen tak ležet na účtu? Vždyť to chci utratit nejdříve za 8 let, to se má vrátit můj muž. “

Levap vzdychl:

„Tak tedy dobře. Jsem ochoten Vás navštívit hned po Vánocích. Mám chvilku času 27. prosince. Můžete být doma po 17. hodině? Tady na hologramu vidím Váš dům a mapku nejkratší cesty k Vám. Bydlíte stále na Hradovinech blízko historické budovy Rozkuku?“

Paní Jemarová si oddychla a rychle přitakala. Zaplavila Levapa asi sedmi děkovnými frázemi a rozhovor skončil. Poté zaťala radostně obě pěsti a vytočila číslo na Hanku.

„Tady Hanka, Ahoj! Co je nového?“
„Alena, ahoj! Představ si, kdo mi právě volal! Levap z ALFAFINu! Konečně se na mě dostalo – přijde k nám domů skutečný nezávislý finanční poradce! Já Ti ani nevím, jestli mám dříve pro něj napéct pečivo, nebo umýt okna! Ani jsem se nestihla zeptat, jestli jí maso. Takové štěstí!“

A její kamarádka odpověděla:

„To ti moc přeju! Je to jako vánoční dárek! Jo, abych nezapomněla, přeju Ti krásné Vánoce a šťastný Nový rok! Snad bude rok 2457 lepší, než ten letošní?“

Obě přítelkyně zavěsily a venku proud bílé záplavy ještě zhoustl. Bylo tak nějak zvláštně poetické, když do té padající bílé krásy občas vlétla poziční světla dalšího osobního vznášedla na antigravitační pohon. Zašumělo to… a Vánoce byly zase o kus blíž. A to je konec pohádky…

Vypravěč si povzdechl, třesoucí se rukou pohladil praprapravnoučka po lysé hlavě a zahleděl se do imitace vánočního stromku v hologramu komunikátoru Orion 12, odkud se na něj usmívaly pohyblivé obrázky na vánočních koulích. Za týden budou Vánoce roku 2612 a sníh určitě lítat nebude. Pod ochrannými kopulemi na planetě Ariane 3 by výroba umělého sněhu byla příliš drahým luxusem…

A Tirman se zeptal:

„Myslíš, že bych taky mohl být finanční poradce jako táta a máma?“

Vypravěči se ve starých očích mihla radost a nadšení:

„Určitě! Jde přece o jedno z nejzajímavějších a svobodných povolání, s nejvyšším společenským uznáním. Hlavně se uč ovládat emoce a buď slušný k lidem, to je to nejdůležitější. Pak Ti možná Společenství přidělí licenci pro nějakou planetu. Myslím že budeš dobrý jako třeba Tvoje sestřenice Olag.“

Šestiletý Tirman se zasnil. Peníze, podnikání a ekonomiku Společenství studoval již od tří let. Má v tom jasno. Bude z něj dobrý finanční poradce.

23 komentářů: “Editorial ze dne 22.12.2006”

  1. niczwkai napsal:

    [Odstraněn spam]

  2. Jan Lener napsal:

    Už jsem to dočetl. Tuším, co tím chtěl autor říci, ale budu to muset přelouskat ještě jednou. Je to krásně slohově napsané.
    No Levap = Pavel (43let)
    Jemarová = Majerová
    Nelerová=Lenerová
    Naj = Jan
    Tirman = Triman
    AHARP = Praha
    Celkově je to o tom, že etičtí poradci dnes nepřežijí, ale Pavel zůstane. A naši praděti pánové Majere Zachrdlo budou čekat ve frontě na zavolání Pavla, který bude mít ve svém regionu totální monopol. A víte co? Životní pojištění bude mít 48 variant. Takže jako scifi báječná představa.

  3. Slavomír Kožúšek napsal:

    Dobrý den pane kolego Hanzle! Že by v budoucnu mohl být můj oblíbený autor Pavel Hanzl? Nu možná – pěkné. Jsou dvě v noci a tak to dětem přečtu až zítra. Přeji vám víc takových pohádek v reálném životěm a úctu takového poradce, jakým si přejete být. Třeba jako Levap! Že pane kolego Pavle 🙂 SK

  4. Milo napsal:

    Hezký večer pane Hanzle!

    Tedy? to bych do Vás nikdy neřekl! Mne se to velice líbí, ty pointy jsou zajímavé, dobře se to čte? inu pohádka. Přeji Vám hezké, pohádkové prožití vánočních svátků.

    MH

  5. Jan Traxler napsal:

    Přeji krásné a pohodové vánoční svátky a mnoho elánu v novém roce všem „lidem dobré vůle“.

    A nezapomeňte v čase vánočním na dárek nejlevnější, ale přitom nejcennější – upřímný přátelský úsměv. 😉

    Merry Christmas!

  6. Stanislava Lišková napsal:

    Pane Hanzle, v první chvíli jsem si říkala, jestli jste se neminul povoláním. 🙂 Literárně je to velmi hezké, navíc jsem milovník sci-fi… 🙂

    Pointy (zaměřím se jen na ty, co souvisí s oborem finančního poradenství):

    1. v daleké budoucnosti bude finananční poradenství přísně regulováno množstvím zákonů a nutných profesních zkoušek; poradci budou k etičnostvi v podstatě přinuceni,

    2. finančních poradců bude omezené množství – opět regulace,

    3. lidé se budou modlit, aby na ně přišla řada a finanční poradce se jim věnoval – telefonát ohledně první schůzky bude v podstatě obrácený: klient bude přemlouvat poradce, aby si na něj udělal co nejdříve čas,

    4. finančí poradenství bude povolání, které se bude v rodinách dědit,

    5. i v roce 2612 budou existovat peníze. 🙂

    Hezké svátky.

    • Pavel Hanzl napsal:

      To je dobrý začátek. Pro vaše zklamání musím o všem dodat, že point je více než 20. Najdete další? Přeji pěkné svátky!

    • Petr Borkovec napsal:

      Tedy Stáňo, když jsem uviděl tvé jméno, tak jsem nemohl uvěřit svým očím, že jsi skutečně sebrala odvahu. 🙂 a pak jsem viděl ten článek, na který reaguješ a řekl jsem si, kde jsi sakra vzala čas to vůbec všechno přečíst, pochopit a dát na to reakci. 🙂 Večer to probereme. 🙂

    • Jan Majer napsal:

      Pane Hanzle, je to opravdu milé a poetické – vy jste se vlastně zmiňoval, že píšete básničky… Ale na můj vkus se tam toho málo děje a z motivu finanční poradenství za hodně let se myslím daly vytáhnout sofistikovanější pointy. Ale ty by možná zase nabouraly tu atmosféru, takže hned beru zpět. Zásadní výhradu mám ale k tomu, že budoucnost vnímáte tak, jako ji viděli autoři před nějakými třiceti, čtyřiceti lety. Planety, vznášedla… Kdepak vnější vesmír. Lidi (resp. jejich nehmotné identity) budou žít ve vesmíru vnitřním. Nikam se nebude lítat. Od vydání Neuromancera je sci-fi jinde – lidstvo je jen takové podhoubí pro vznik vyšší inteligence. Mimozemšťané nás nekontaktují, protože toho nejsme hodni. Neměli by se s náma o čem bavit. Ve vesmíru komunikují až ty vyšší bytosti… a nemyslím tím finanční poradce. Ani ty eticky smýšlející. Hezké Vánoce, jedu na hory:-)

      • Jan Majer napsal:

        …a ještě abych předešel diskusi, kterou již nebudu mít možnost korigovat: Ne, pánové Zachrdla a Lener nejsou mimozemšťané.

        • Pavel Hanzl napsal:

          Aby nedošlo k mýlce: předlohou pro postavu vypravěče není ctihodný pan Zachrdla. Tímto jej zdravím a přeji krásné svátky! Zato Vy, pane Majere,…

  7. Pavel Hanzl napsal:

    V literárním smyslu je to povídka, přátelé. Kdo z Vás je však poradce, bude to cítit jako pohádku. Point je hodně. Kdo pojmenuje prvních 5, má u mě malé, bezvýznamné plus.
    —–
    Původně jsem vůbec nechtěl do této diskuse přispívat. Ale nerad bych, aby to někdo pojal jako závody, nebo námět pro diskusní frašku.
    —–
    Pane Majere, rád bych podotkl, že ta pohádka byla vyprávěna pro jediného, byť budoucího finančního poradce a tím je Tirman. Prosím o opravu názvu. My ostatní, čtenáři, si můžeme myslet co chceme, odpočinout si a třeba se i zamyslet. Pokud tu pohádku posloucháte jako Tirman a víte to co on vědět nemůže, pak pro Vás hledání point nebude problém. Přeji všem čtenářům pohádky krásné Vánoce, workoholikům jako Levap je přeji zvláště!

  8. Fr. Toman napsal:

    kam zmizel CLEVER???

  9. Jan Lener napsal:

    Néééééééééééééé, takhle dlouhý néééééééééééééééééééééé! Tak snad 24 dopoledne.

    • Jan Majer napsal:

      Ano, je to dlouhé. Vyhlašuji soutěž – kdo to přečte a třemi větami mi to převypráví a vypíchne pointu, vyhrál. Atmosféra na začátku je velmi pěkně vystavěná, dál jsem se zatím nedostal.

    • Ivana Vrzalová napsal:

      Pane Lenere,
      Vy někam spěcháte? Vánoce jsou o tom zastavit se, nespěchat.. a třeba si přečíst nějakou pěknou dlouhou pohádku 🙂
      Pěkné Vánoce!

    • Jan Majer napsal:

      Honzo Lenerééé, musel jsem zasáhnout do vašeho komentáře. Těch ééééé tam bylo tolik, že nám to rozhodilo grafiku diskuse:-)

      • Jan Lener napsal:

        Všiml jsem si, že se dá takhle sabotovat ICZ, je dobré znát slabiny soupeřů i přátel 🙂

        • Jan Majer napsal:

          To by byla taková sabotáž na draka – prostě by jen diskuse vypadala jinak, rámeček by byl roztažený. Ale díky za odhalení slabiny, už se pracuje na opravě:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.