Představa o okamžité a zásadní regulační roli profesních sdružení je i podle mého názoru v našich momentálních podmínkách značně naivní a málo reálná. (Článek Jiřího Rusnoka najdete zde.)
Docela se bojím, že prozatím nejsme připraveni dokonce ani na roli méně než zásadní. A to jak členové profesních komunit, tak státní správa, o zákaznících raději ani nemluvě!
Na druhé straně, nepodceňujme roli profesních sdružení! A nevylévejme s vaničkou i dítě!Představa o postupné a částečné regulační roli profesních sdružení je v blízké budoucnosti potřebná a reálná!
Před časem jsem spoluzakládal profesní sdružení a předpokládal jsem, že za tři čtyři roky budeme schopni vyřešit kritické konflikty mezi členy a spoustu dalších věcí. Mýlil jsem se, chce to tak dvojnásobek času. A to je AFIZ už hodně daleko!
A jak bychom také mohli být připraveni? Nejsme tak trochu extrémisté? Neskáčeme ode zdi ke zdi? Kdy a kde jsme se měli připravit? Nechceme toho najednou příliš mnoho?
REKLAMA
Ze své vlastní praxe u státního dozoru si ještě dobře pamatuji jak bylo v nedávné minulosti na profesní organizace pohlíženo: jako na pouhé lobistické spolky, které státním úředníkům komplikují jejich dohadování s členy parlamentu o podobách nové legislativy.
Paradoxní je, že to mnohdy byla (a určitě i je a pravděpodobně i bude) konec konců pravda. Po přečtení příspěvku pana Šafránka o „konání“ ministerstva financí si říkám: naštěstí!
Na druhou stranu… Horké hlavy také jistě brzy vychladnou a dva odborníci na slovo vzatí si spolu zajdou na orosený půllitr. Češi prý stejně myslí jenom na jedno.
