Mohli bychom se studii Nečasova úřadu vysmát. Ptát se lidí na správnou výši penze má asi takový smysl jako ptát se jich na správnou výši výplaty. Pokud občané chtějí jen o čtvrtinu vyšší důchody, projevili se ještě celkem střídmě.
Chceme také umírat později než předci a medicína nám to plní. S většinou změn spojenou se „stárnutím populace“ si poradíme sami: senioři si objednávají klidné lokality, pohodlné zájezdy a špičkovou kosmetiku. Jen na státní důchody je samotný trh krátký; musí si s nimi poradit parlamenty.
Politici se však nechtějí starat o dlouhodobější trable. Ve zkratce tuhle vypočítavost předvedl na jaře Jiří Paroubek. Nepodepsal dohodu všech demokratů na některých úpravách jen proto, že smlouvu odmítli komunisté a získali by tak „volební výhodu.“
Kdo hlasuje pro stranu slibující vysoký důchod, hlasuje pro svůj zisk, jehož náklady ponesou jiní. Ti jiní – má pacholata a pacholata mých pacholat – budou muset platit. Domyslíme-li výpočty Evropské komise, musely by zdejší daně vzrůst asi o šestinu.
A tohle je snad jediná šance, jak přesvědčit bázlivé nestátníky: i oni mají děti. I špičky ČSSD zapřou ideologii a platí vysoké školné, od školek po gymnázia, když jde o vlastní krev. Třeba strach o vlastní geny zabere i u penzí.
REKLAMA
Komentář vyšel v deníku Hospodářské noviny.
