Sobota 27. května. Svátek má Valdemar.

Editorial ze dne 12.1.2007

Editorial Jan Majer 22.01.2007 | 00:23 9 komentářů

Někdy před rokem se na mě obrátila kolegyně, která dosud klientům radila jen s pojištěním. Nadchla se pro investice, přečetla si pár knížek, a požádala mě o schůzku. Vykládala mi, jak se jí výhodné zhodnocování peněz klientů líbí, ale že má obavy s něčím tak sofistikovaným sama začít někomu radit…

Dohodli jsme se tedy, že postupně bude zvát své klienty, kteří projevili o investování zájem. Já budu s klienty mluvit, zrealizuji investici, a z odměny jí přenechám třetinu.

Vypadalo to, že spokojení budeme všichni. Klient (nakonec zůstalo u jednoho) měl zkušeného poradce, já sympatického klienta. Kolegyně se mohla učit a ještě dostala třetinu provize. Ale právě v tom byl háček, jak se ukázalo.

Třetina provize za zprostředkování investice totiž byla pro poradkyni zvyklou na provize za životní pojistky překvapivě malá. No, řeknu vám, byla z toho velká nepříjemnost.

Když jsem v její přítomnosti klientovi vysvětloval, jaké jsou poplatky ve fondech, byla kolegyně nadšená, jak je to pro investora výhodné. Nějak nedomyslela, že nižší poplatky mají nějakou souvislost s odměnou pro zprostředkovatele.

Napsala mi jeden mail, v němž mě obvinila, že jsem se s ní nevyrovnal poctivě. Když jsem vysvětlil, jak to s poplatky a provizemi je, napsala mi strohou zprávu, že jsem to mohl říci rovnou. Že by se kvůli pár stokorunám neobtěžovala.

Pro dokreslení dodám, že jsem se obtěžoval já – jel jsem za klientem sto kilometrů z Prahy do její kanceláře. Věřte, že jsem tam nejel kvůli uložení těch dvou set tisíc. Jel jsem tam podpořit neznámou paní, která chtěla svým klientům začít poskytovat lepší služby. Máte pravdu, taky mi to dneska připadá bláhové.

9 komentářů: “Editorial ze dne 12.1.2007”

  1. Jan Lener napsal:

    To je smutné a od paní krátkozraké.

  2. Slavomír Kožúšek napsal:

    Dobrý den Honzo Majere, moc dobře vám rozumím. Možná, že by bylo dobré, aby si ta paní uvědomila rozdíl mezi zprostředkováním a poradenstvím. Těch pár drobných za zprostředkování nějakého investičního produktu jsme dostávali všichni. Větší peníze dostane až za lepší služby (tj. za investiční poradenství). Pokud si chce vydělávat slušné peníze za lepší služby, bude se muset stát i slušným a lepším odborníkem. Do té doby bude pouze zprostředkovatelem, který bude vydělávat na neznalosti druhých.

    SK

    • Jan Majer napsal:

      Myslím, Slavomíre, že té paní je rozdíl mezi poradenstvím a zprostředkováním od zmíněného momentu opět ukradený.

  3. L. Konečný napsal:

    Český lid má v hlavě jen peníze a závist a nezdvořilost k lidem.
    Pán by neměl za paní jezdit 100 km , ale paní at‘ jede za pánem , od toho je pán pán tvorstva.
    Pravděpodobně bylo od 1992 do 2006 v Čechách a na Slovensku přes 300 lidí zabito v rámci privatizace a mimo podnikání kvůli penězím bylo zabito snad přes 3000 lidí 1992-2006 v Č.R. a S.R.
    Přitom peníze nejsou to pravé štestí.
    K čemu jsou lidem miliony , když je ostatní nenávidí a zloději jdou po nich a soud se na ně chystá a záhy budou rozvedeni , neb byli jen pro peníze oženěni.
    Pravé bohatství je skromnost a láska k bližním ( a to nemám z kostela ).
    V Mexiku a na Filipínách se lidé smějou celý den a nic nemaji , jen suchou rýži k obědu i k večeři.
    A láska k bližnímu , to je Polynesie okolo Tahiti = http://tahiti.webz.cz

    • Petr Adamec napsal:

      Naprostý souhlas s panem Konečným. Lidé by měli štěstí hledat úplně někde jinde než v penězích 🙁

      • Černíková napsal:

        Nechápu, proč tedy pan Konečný a pan Adamec tyhle stránky čtou, když těmi penězi tak opovrhují – kde jste se tu vzali, pánové? Pane Majere, kéž ani podobné „kolegyně“, ani výše zmínění přispěvatelé nezmění Váš přístup k práci. Mnoho zdaru!

        • Jan Traxler napsal:

          Paní či slečno Černíková,
          opovrhovat penězi a hledat v nich štěstí, v tom je veliký rozdíl.
          Vy snad v penězích hledáte štěstí???
          Já penězi rozhodně neopovrhuji, ale štěstí v nich nehledám. Peníze totiž neuznávám jako hodnotu. Peníze jsou pouze prostředek. A fungují podobně jako oheň… dobrý sluha, ale špatný pán.
          Někdo známý, teď nevím kdo, jednou prohlásil něco v tomto smyslu: „Šťasný může být člověk s penězi i bez peněz, ale s penězi je to příjemnější.“ 😉

          • Slavomír Kožúšek napsal:

            Možná je to proto, že jsme schopni pro peníze udělat cokoliv. Peníze totiž vnímáme jako štěstí a používáme nejen k uspokojení základních potřeb, ale také k získání moci, uznání, lásky atd. Každý má k penězům určitý vztah, někdo pro to, co mu přinášejí a někdo jiný zase proto, co přinášejí ostatním. Většina z nás však pro obě tyto věci. Mě osobně baví peníze vydělávat, ale vydělávám je však nejraději hrou. Hrou, která je zábavná, někdy i trochu nebezpečná a pochopitelně také zodpovědná. Hrou, kde se uplatňuje strategie, znalosti i schopnosti se správně a rychle rozhodnout. No a jenom dobře, když vyhraji a mohu si dopřát odměnu. Většinou ji však investuji do rodiny, sebevzdělávání a nebo prostě jen tam, kde je potřeba. Moc pěkně to má na svých stránkách Honza Traxler 🙂

            SK

            • Jan Majer napsal:

              K těm penězům a štěstí – z nějakého úvodu do psychologie nebo sociologie si pamatuju, že člověk musí mít pokryté primární a sekundární potřeby (střecha nad hlavou, co do úst, vyřešené vztahy apod.), aby mohl budovat nějakou nadstavbu (vymýšlet, tvořit, pomáhat druhým…). Ta třetí potřeba vytváří pocity uspokojení a naplnění.

              V Reflexu jsem měl rozhovor s jedním známým muzikantem, který mi odněkud citoval pěknou věc – že peníze jsou jen energie, co kolem nás a skrze nás protéká. Kdo ji umí zachytit a využít pro sebe a pro své okolí, ten to má dobré. Kdo to neumí, ten o penězích o to víc přemýšlí a mluví.

              A k těm zmiňovaným Mexičanům – stejně vysmátí jsou někteří moji spolužáci z Mostu. Nepracují, hulí trávu, bydlí v pětatřiceti u rodičů a kdykoli je vidím, chechtaj se od ucha k uchu. To není o penězích a o našem vztahu k nim, to jsou prostě takové nátury. Kdo nepotřebuje něco dělat, může být opravdu šťastný bez peněz. Já zase potřebuju pořád něco vymýšlet, budovat, a k tomu potřebuju peníze. A spousta mých klientů to má taky tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.