Pondělí 20. srpna. Svátek má Bernard.

Dobrá zpráva: výnosy poklesnou

PETR ŠIMČÁK z Pioneer Investments vysvětluje, proč bychom se z toho měli radovat. Vysoké úroky jsou totiž jen tam, kde jsou domy z bahna a slámy.

Stabilní inflace a nízká úroková sazba ukazují, že vysoké výnosy posledních 20 let se v příštích 20 letech nejspíše opakovat nebudou. Troufám si tvrdit, že je to dobře.

Chce to ale návrat o několik století zpět pohled z jiné perspektivy. Nepovažujme investiční výnosy za nic jiného, než za náklady kapitálu. Je to jen druhá strana téže mince.

Následující graf ukazuje pokles nákladů na kapitál v Evropě za několik set let zpět. Kliknutím obrázek zvětšíte.

"Prehistorický" kapitalista měl velmi malý investiční prostor omezený na farmáře a kupce, které znal osobně. Jeho náklady na informace a na zprostředkování tak byly ze současného pohledu astronomické.

Dnešní kapitalista může diverzifikovat "na n-tou" a přesouvat kapitál po celém světě za náklady v řádu setin procenta, a to pouhým kliknutími myši.

SLEPÝ A HLADOVÝ KAPITÁL
Dnešní kapitál "oslepl". Pravděpodobnost, že někdy osobně poznáte finančního ředitele firmy, které jste půjčili nákupem obligací, je mizivá.

Nejde ale jen o slepotu a rychlost kapitálu. Je ho jednoduše moc. Článek pánů Ipa a Whitehouse v The Wall Street Journal "Huge Flood of Capital Spurs Risk Taking" dokumentuje bezprecedentní tok kapitálu hladově hledající vyšší výnos.


Tento přetlak sráží prostým zákonem převisu nabídky nad poptávkou výnosy. Investoři se snaží této spirále uniknout na trhy akcií, nemovitostí, venture kapitálu, private equity, hedge fondů, komodit, drahých kovů atd.

Snaží se vzdorovat světu, kde ke zprostředkování a přesunu miliard kapitálu z jednoho konce na druhý naší bohaté planety stačí pár kliknutí myší z kanceláře.

BOHATÍ NESPĚCHAJÍ
Nízké náklady kapitálu jsou realitou. Pokrok, růst produktivity a tvorba bohatství jsou příčinou. Prof. Irwing Fisher hezky upozornil, že vysoké úroky jsou tam, kde jsou domy z bahna a slámy, ne v zemích s cihlovými domy.

Fisher tento fenomén vysvětluje tak, že chudší národy hůře odkládají spotřebu (investování) než tuční a spokojení obyvatelé bohatých zemí, kteří mohou na výnosy a úroky počkat.

Je nepodstatné, zda na stejný efekt nazíráme přes "netrpělivost chudých" nebo zákonem nabídky/poptávky, efekt je stejný. Čím vyšší životní úroveň, tím nižší budoucí výnosy z kapitálu.

Samozřejmě, že v dlouhodobém trendu jsou krátkodobé šumy. Např. v roce 1974 (ropná krize) bylo možno koupit všechny akcie na britské burze za částku odpovídající jen několikaletým příjmům z prodeje ropy Saudské Arábie.

VŠECHNO JE, JAK MÁ BÝT
Pan W. J. Bernstein, který se tomuto fenoménu velmi podrobně věnoval a z jehož myšlenek a znalostí jsem pro tento příspěvek čerpal, se nízkých budoucích výnosů nebojí, naopak je vítá.

Kdo se zdravým rozumem by podle něj měnil dnešní životní úroveň za horor rozšířené venkovské chudoby začátku 20. století? Cena, kterou platíme za tento optimistický stav věcí, je směšně malá – nižší výnos kapitálu. Souhlasím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.