Středa 20. března. Svátek má Světlana.

Česká regulace soukromého kapitálu: Papežštější než EU

I když se státy západní Evropy potýkají s velkými problémy, přeci jen životní úroveň tamních obyvatel je znatelně vyšší, než ta naše. Přestože se snažíme jejich úroveň dohnat, stále se nám to nedaří. Není se ani tak moc čemu divit. Při pohledu na vývoje naší politické scény, a pohříchu nejen jí, nemůžeme plesat radostí.

Stále ještě nevíme, a to je za námi třetina posledního měsíce roku, jaká bude výše DPH pro příští rok. Zákon o dani z příjmu byl od svého vzniku novelizován asi 18krát, zákony upravujících sociální pojištění byly novelizovány asi 15krát. Na to, že od sametové revoluce uběhlo dvacet tři let, je to poměrně tristní bilance. Jmenované zákony byly novelizovány takřka každý rok. To je úžasná stabilita právního prostředí. Není se čemu divit, že při této stabilitě přesouvají velké společnosti svá sídla jinam, což má samozřejmě dopad na příjmovou stránku rozpočtu. A tyto výpadky jsou zacelovány jinými zdroji, třeba právě zmiňovaným zvýšením DPH.

Politici vymýšlejí, kde by zvýšili jaký poplatek, či kterou daň by zavedli či zvýšili. Vedou se mediálně vděčné a hlasité disputace o nutnosti opětovného zavedení progresivního zdanění a i současná vládní koalice, pod tíhou potřeby „sehnat“ někde peníze do státního rozpočtu, schválila zavedení tzv. solidární daně. Tu mají hradit lidé vydělávající více než 100 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že dopadne v podstatě „jen“ na minimum populace, tak se proti ní ani hlasitě neprotestuje.

Přitom jsou čeští politici stejně zaslepení jako jejich evropští kolegové, tedy až na malé výjimky. Obě reprezentace se snaží regulovat a zdaňovat stále větší množství našich životů. Zářným příkladem je snaha o regulaci finančních institucí. Vzhledem k tomu, že tyto instituce mají dost výrazný podíl na současné ekonomické situaci, neboť byly jedni z těch, kteří mají svůj podíl na počátku ekonomické krize, hodně lidem je snaha o jejich regulaci a výrazné zdanění více než sympatická.

Jedním z takových kroků je i směrnice AIFMD (Směrnice o správcích alternativních investičních fondů). Ta se vztahuje na fondy rizikového (venture capital) nebo soukromého (private equity) kapitálu, případně podobné struktury. Tedy směrnice dopadá na veškeré off-shore fondy, do kterých investují evropští investoři.

Evropská regulace dříve sloužila primárně v zájmu ochrany investorů, nyní jsou její důvody však jiného rázu. Místo důrazu na ochranu investorů vstupuje do popředí snaha evropské byrokracie získat kontrolu nad fondy alternativních investic.

V tuzemsku se nová směrnice promítla do návrhu nového zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Podle ní přijdou fondy kvalifikovaných investorů o své daňové zvýhodnění. Podílovým fondům daňový režim zůstane.

Typicky českým řešením je unikátní rozsah nové regulace. Návrh nového zákona má přes sedm set paragrafů. Když k tomu přičteme připravovaná (doprovodná) nařízení vlády, máme co dělat s další stovkou. Což představuje jeden z nejobsáhlejších předpisů v ČR. Přitom dosavadní zákon o kolektivním investování má jen něco kolem sto padesáti paragrafů.

Aby toho nebylo málo, vedle samotného zákona, vyhlášek vydaných ČNB a nařízení vlády bude tuto oblast upravovat dalších pět evropských nařízení, které budou v tuzemsku přímo aplikovatelná, bez nutnosti jejich přenesení do českého právního řádu. Srovnat se a orientovat v takovém množství předpisů budou mít co dělat i odborníci.

Evropa, místo aby se snažila mezinárodní finanční kapitál spíše přilákat a utvořit mu příhodné podmínky, aby danil zde a ne třeba v Singapuru, dělá pravý opak. Silnou regulací právě Singapuru a dalším finančním centrům nahrává a vyhání finanční instituce ze starého kontinentu.

Česká republika návrhem nového zákona se zařadila spíše k neflexibilním evropským zemím. Jen obtížně lze předpokládat, že se díky novému zákonu stane přitažlivým přístavem tohoto druhu kapitálu, jak je někdy doufáno. Nová úprava je těžko uchopitelná, dále jsou zde problémy s pomalým a nevyzpytatelným soudnictvím.

A i když budou obhospodařovatelé venture kapitálu z EU nuceni zvolit si některou z členských zemí EU jako svůj stát, v němž budou regulováni, jen obtížně to bude díky uvedenému v ČR. Spíše kapitál zakotví v mnohem příznivějším Lucembursku, kde již ostatně sídlí a daní mnoho klasických podílových fondů. A místo, abychom jednoduše získali další zdroj příjmů do státního rozpočtu, bude naše politická reprezentace raději přemýšlet, které daně zvýšit, a tím vyžene i poslední zbytky produktivní aktivity z ČR.

Investujete na zahraničních akciových trzích?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.