Neděle 18. února. Svátek má Gizela.

Černý osud tabákového průmyslu

Tabákový průmysl prochází největší válkou od dob průmyslové revoluce. Na jedné straně liberalizace obchodu, na straně druhé omezování reklamy, zvyšování daní a kampaně proti kouření, otvírá téma ROMAN DVOŘÁK.

Tabákový průmysl prochází největší válkou od dob průmyslové revoluce. Na jedné straně liberalizace obchodu, která zvýšila spotřebu cigaret v rozvojových zemích, na straně druhé omezování reklamy, zvyšování daní a kampaně proti kouření, které snížily spotřebu cigaret ve vyspělých zemích. Je pravděpodobné, že tabákový průmysl z tohoto boje nevyjde bez újmy.

Když známý guru Carret vydal v roce 1930 svou knihu Umění spekulovat, zmiňoval se ve čtrnácté kapitole o prosperitě výrobců cigaret. Společně s ekonomickou prosperitou rostly i akcie většiny tabákových společností. Akcie tří ze čtyř největších přinesly v letech 1924 až 1931 svým investorům průměrné roční zhodnocení 18-21%.

Podíváme-li se na současnou výkonnost tabákového sektoru, není v průměru za posledních více než 12 let zdaleka tak vysoká jako v předchozím případě. Jak ukazuje graf, dosahuje tabákový sektor (černě) v průměru jen mírně vyšší výkonnosti a výrazně vyšší volatility než akciový index S&P (modře).

Cigareta: symbol století strojů
Hlavním motorem růstu zisku tabákových společností v minulosti byl především růst produktivity daný mechanizací výroby, která výrazně snižovala výrobní náklady. V 80. letech 19. století se v USA začaly používat stroje na válení cigaret. Stroj Bonsack vyrobil za hodinu 8 000 až 10 000 kusů cigaret, zatímco zkušený dělník jich za stejnou dobu ručně uválel jen 250. Kromě rychlejší výroby stroj poskytoval další výhodu ke snížení výrobních nákladů – mohly jej ovládat i mladé ženy bez praxe, které pracovaly za mzdu dva až třikrát nižší než balič cigaret s praxí. Firmy, které investovaly do nákupu a další modernizace těchto strojů, ovládly trh.

Kromě mechanizace pomáhala k růstu produktivity a zisků správná volba produktového mixu. Mezi tabákové výrobky, které bylo snazší vyrobit a které nesly větší přidanou hodnotu na pracovníka, patřily cigarety, nikoli doutníky nebo tabák. Firmy s větší produkcí cigaret dosahovaly vyšší produktivity a návratnosti kapitálu. To lze doložit na příkladu firmy Wills, která s tržním podílem na prodeji tabáku ve výší 12% a s podílem na prodeji cigaret ve výši 50%, ukrajovala ze zisku tabákového průmyslu 70%. Návratnost kapitálu této firmy vzrostla ze 13% v 80. letech na 65% v roce 1900.

Naopak špatný produktový mix růst produktivity zpomaloval, jako například během monopolizace tabákového průmyslu. Monopol American Tobacco investoval zisk z cigaret do rozšíření výroby o jiné tabákové výrobky místo, aby jej investoval do dalšího růstu produktivity. Nelze se proto divit, že několik let před první světovou válkou proto rostly i náklady na výrobu cigaret. Nakonec i Carretův příklad čtyř největších tabákových společností z 20. let, z nichž jedna neprosperovala, souvisí s produktovou nabídkou.

Po rozpadu monopolu vzrostla produktivita v tabákovém průmyslu tak prudce, že překonala růst produktivity v mnoha jiných odvětvích, například ve výrobě dopravních prostředků, oděvů, chemikálií nebo při rafinaci ropy. Firmy pokračovaly ve snižování výrobních nákladů a začaly poprvé investovat velké sumy do reklamy a poprvé prostřednictvím nového vynálezu – rádia. Vstup další konkurence ve 30. letech vedl k většímu poklesu cen cigaret.

Jak uvádí Carret ve své knize, spotřeba 1000 cigaret na osobu mohla bez problému uživit čtyři největší tabákové společnosti v zemi. Pro představu toto číslo v současnosti odpovídá státům s nižší spotřebou. V roce 1963 dosáhly Spojené státy rekordní spotřeby 4347 cigaret na hlavu. V té době v zemi kouřilo 46% dospělé populace. Po zveřejnění zprávy od nejvyšší lékařské autority v zemi o negativním vlivu kouření na lidské zdraví počet kuřáků od roku 1964 začal klesat na současných asi 24%.

Cesta na nové trhy
Tabákový průmysl překonal relativní pokles kuřáků na největším cigaretovém trhu a s uvolněním obchodních bariér se přemístil do Japonska a na rozvíjející se trhy. Japonsko dosáhlo svého vrcholu ve spotřebě cigaret až v roce 1977 a ještě na přelomu 80. a 90. let byly cigarety druhým nejpropagovanějším produktem v japonských televizích.

Vůdce Mao slíbil čínskému lidu jídlo, střechu nad hlavou a cigarety. Čína se stala největším spotřebitelem cigaret na světě. Důvodem tohoto prvenství není ani tak spotřeba cigaret na hlavu, kterou se Čína zdaleka nevyrovná některým zemím ve východní Evropě (včetně ČR) či bývalým sovětským republikám, ale lidnatost země.

Jenže i v Číně je potenciál dalšího růstu trhu omezený. Ať už stagnující spotřebou na hlavu, růstem cen cigaret, reklamou, daněmi a osvětou. Podle propočtů by další zvýšení daně nemělo mít velký negativní dopad na čínskou ekonomiku. Tabákové farmy představují jen malý zlomek zemědělské produkce, tabákový průmysl včetně prodeje zaměstnává malý počet obyvatel a příjem z produkce cigaret má malý podíl na celkové průmyslové produkci. Negativní dopad by proto měl být menší než zisk z vybrané daně a úspora nákladů na lékařskou péči.

Tabákem proti recesi
Nová odbytiště a s nimi spojená další rizika nevzala akciím z tabákového sektoru vlastnost, jakou měly již na americkém trhu, kde jejich ceny dokázaly odolávat hospodářským krizím a bublinám. Jak Carret ve své knize psal, v USA se každým rokem zvyšovala spotřeba cigaret bez přerušení trendu a spotřebitelé nepřestávali kouřit ani v dobách recese. Jedna z největších společností Imperial Tobacco profitovala i během Velké deprese. Spotřeba cigaret se nesnížila ani během dlouhé recese v Japonsku. Při splaskání technologické bubliny většina sektorů klesala, ale akcie tabákových společností rostly. Aby Carret ukázal rozdíl v závislosti na ekonomických cyklech, porovnal mezi sebou tabákový sektor s výrobci pneumatik. Podobně můžeme srovnat vývoj obou sektorů při splaskání technologické bubliny v letech 2000 až 2003. Zatímco tabákový sektor rostl (černá čára), sektor výrobců automobilů a automobilových dílů klesal (červená čára).

Nikotin na předpis
Podle prognózy Světové zdravotnické organizace budou ve vyspělých zemích v roce 2020 až 2030 cigarety k dostání pouze na lékařský předpis, v každé zemi bude daň z tabáku ve výši 75%, výrobci se budou podílet na úhradě nákladů za lékařskou péči způsobených aktivním a pasivním kouřením a 85 % kuřáků bude žít v chudých zemích. V roce 2030 až 2040 bude výroba, propagace a prodej tabáku zcela a přísně regulována vládou. Díky pokrokům v genetice se tabák stane důležitou plodinou ve výrobě vakcín a léčiv. V roce 2040 až 2050 budou objeveny nové komerční způsoby využití tabáku…

Ať se tato prognóza jeví jako hodně nejistá a vzdálená, jedno z nejprosperujících podnikání, za jaké se tabákový průmysl dlouho považoval, se od svých historických počátků hodně vzdaluje a ztrácí sociálně ekonomické výhody, jaké mu poskytovalo minulého století.

4 komentáře: “Černý osud tabákového průmyslu”

  1. Zdenál napsal:

    Docela zajímavé, autor musí sledovat asi spoustu statistik, ročenek …… ? Dost náročné.

    • Roman Dvořák napsal:

      🙂 Diky za nazor.

      • Ivo.K napsal:

        ale chceme clanky i o dalsich odvetvich 🙂

        • Zdenál napsal:

          Myslím, že napsat takový článek, aby to mělo trochu hlavu a patu je dost náročné a nejde to tak rychle. Asi se tu nerozvine taková diskuse jako o tom, kdo odešel nebo ne z OVB a zda jsou poradci sebranka nebo ne a zda IŽP ano-ne, ale ocenění tenhle odborný článek a jemu podobné určitě zaslouží, i když bývají těžší na čtení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.