34 kilometrů: energie, potraviny a čipy po uzavření Hormuzu

Hormuzem normálně proudí 20 milionů barelů ropy denně (20 % globální spotřeby) a 20 % světového LNG. Ve srovnání s jinými energetickými krizemi není reakce zatím nijak výrazná. Dopady uzavření Hormuzu ale dalece přesahují ropu a plyn. Hormuz je systémový uzel globální ekonomiky: prochází jím 45 % světově obchodované síry, 25–33 % globálně obchodovaných dusíkových hnojiv, 30 % tchajwanského LNG pro TSMC a 30 % evropského leteckého paliva. Každý z těchto dodavatelských řetězců je nyní přerušen současně. No a největší vítěz uzavření Hormuzu sedí v Kremlu.

Chronologie konfliktu

USA a Izrael provedly k 7. březnu přibližně 4500 úderů napříč Íránem. Většina íránských leteckých základen je zničena, námořnictvo prakticky neexistuje. Írán odpověděl 3500 útoky včetně 905 raket na 10 států. Útoky zasáhly letiště v Dubaji, ropná zařízení v Saúdské Arábii (Shaybah, Berri, Ras Tanura), palivové nádrže na kuvajtském letišti a odsolovací stanici v Bahrajnu. Americká letadlová loď Gerald R. Ford míří do Zálivu s úkolem znovuotevřít ropnou trasu. Francouzská letadlová loď Charles de Gaulle přebírá obranu východního Středomoří.

Průliv je široký 34 km, dvě jednosměrné plavební dráhy. Normálně jím proudí 20 mil. barelů ropy denně a veškerý katarský a emirátský LNG. Po zahájení operace provoz zkolaboval: Írán vyslal varování, že každé plavidlo bude napadeno. Pojistitelé zrušili válečné krytí s 72hodinovou výpovědní lhůtou. Průliv je tak efektivně uzavřen komerčně, i když nebyl fyzicky zablokován: stahování pojistek dělá to, co fyzická blokáda ne.

Historické paralely ropných šoků

Současný šok je potřeba zasadit do historického kontextu. Uzavření Hormuzu odstraňuje 20 % světové nabídky ropy, více než jakýkoliv předchozí ropný šok. Po Jomkipurské válce v roce 1973 klesla světová produkce jen o 5 %, po íránské revoluci 1979 o 15 %. Hormuz je třikrát důležitější pro světové trhy, než bylo Rusko v roce 2022. Procentuální nárůst cen ropy v prvním týdnu je přitom srovnatelný s reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu, jen z nižší báze. Zásadní rozdíl oproti 70. letům: dnešní ekonomiky jsou výrazně méně závislé na ropě (americká ekonomika je 4× větší než v roce 1973, ale spotřebovává stejné množství ropy) a inflační očekávání jsou ukotvená. Mechanismus mzdově-cenových spirál přes inflační doložky a očekávání, který tehdy způsobil stagflaci, dnes prakticky neexistuje. To neznamená, že dopady budou malé.

Přímé energetické dopady: ropa, plyn, elektřina

Scénář 1 – krátký konflikt (2–4 týdny): OPEC+ má kapacitu absorbovat výpadek íránské produkce. Saudi Aramco přesměruje export přes ropovod East-West (kapacita 7 mil. bbl/den) na Rudé moře, avšak přístavní infrastruktura v Yanbu je nedostatečná. Ropa se vrací pod 80 USD. Dopady jsou tak absorbovatelné v řádu měsíců.

Scénář 2 – Prodloužený konflikt (měsíce): Ropa 100–150 USD/barel (pro srovnání historické maximum Brent je 148 v roce 2008, v dnešních cenách by to bylo 218 USD. Snížení růstu globální ekonomiky, růst inflace, tlak na zvýšení sazeb centrálních bank.

^REKLAMA

Například pro ECB se už nečeká v letošním roce snížení sazeb, naopak trh vidí 33% pravděpodobnost zvýšení sazeb do konce roku. V případě ČNB trh před krizí očekával pokles sazeb na 3,0 %, tak nyní sázky na snížení zmizely. Evropa dováží prakticky veškerou ropu a významný podíl LNG. Nižší zásoby plynu zvyšují zranitelnost. Katar zastavil veškerou výrobu LNG minimálně na dva týdny po úderech na zařízení v Ras Laffan a Mesaieed. Opětovný náběh produkce může trvat další dva týdny. Evropa vstoupila do roku 2026 s výrazně nižšími zásobami než v předchozích letech: 46 mld. m³ oproti 60 mld. v 2025 a 77 mld. v 2024.

Kaskádové dopady: systémový šok

Většina komentářů se soustředí na cenu ropy a plynu. Skutečný rozsah krize je ale dramaticky širší. Hormuzský průliv není jen energetický koridor, je systémovým uzlem, kterým prochází suroviny a meziprodukty pro chemický, zemědělský, technologický i farmaceutický průmysl. Běžné makroekonomické modely tyto závislosti nezachycují. Pojďme si projít pět kaskádových řetězců, které právě teď praskají současně.

Síra: neviditelná chemická závislost

Když rafinerie zpracovávají ropu, musejí z ní povinně odstraňovat síru, žlutý prášek, který by jinak znečišťoval paliva. Této síry se tedy „zbavují“ jako vedlejšího produktu. Zní to banálně, ale tímto způsobem vzniká 92 % veškeré síry na světě. Země Perského zálivu jí produkují zhruba 20 milionů tun ročně a dodávají přibližně polovinu veškeré síry, která se přepravuje po moři.

Proč je to důležité? Protože z této síry se vyrábí kyselina sírová, chemicky nejvíce produkovaná látka na planetě, přes 260 milionů tun ročně. A kyselina sírová je nenahraditelná surovina v řadě klíčových průmyslů: Ve výrobě fosfátových hnojiv, spotřebují 55–62 % světové produkce kyseliny sírové. Bez ní nelze přeměnit fosfátovou horninu na hnojivo, které živí miliardy lidí. Největší světový exportér fosfátů, marocká OCP Group, přitom závisí právě na síře z Perského zálivu.

V těžbě mědi — metoda zvaná SX-EW (loužení pomocí kyseliny sírové a následná elektrolýza) odpovídá za asi 20 % světové produkce rafinované mědi. Jen chilské doly spotřebovaly v roce 2024 přes 2,7 milionu tun kyseliny sírové. Ve výrobě baterií — zpracování niklu v Indonésii, extrakce lithia i loužení kobaltu, to vše vyžaduje velké objemy kyseliny sírové. Indonésie přitom dováží 70 % své síry ze Zálivu. Její pipeline niklu pro baterie elektromobilů je přímo ohrožen. A dokonce i ve výrobě čipů — ultračistá kyselina sírová se používá k čištění křemíkových waferů (destiček, ze kterých se řežou čipy).

Tento krok se opakuje několikrát při výrobě každého polovodiče. Před krizí se síra v Asii obchodovala kolem 620 USD za tunu, přičemž už předtím se pro rok 2026 očekával globální deficit 5 milionů tun kvůli rostoucí poptávce z bateriového sektoru. Čínští obchodníci k 6. březnu hlásili, že spotové zásilky síry prostě neexistují. Uzavření Hormuzu tento deficit dramaticky prohlubuje.

Polovodiče a Tchaj-wan: jediný bod selhání globální technologie

^REKLAMA

Tchaj-wan je energeticky extrémně zranitelný ostrov. Dováží 98 % veškeré energie a 47 % elektřiny vyrábí z LNG. To je rekordní podíl dosažený po odstavení poslední jaderné elektrárny v roce 2025. Z dodávek LNG přibližně 30 % pochází z Kataru a prochází Hormuzem. Problém: Tchaj-wan drží pouze 10–11 dnů zásob LNG, jedny z nejnižších v celém regionu. Náhradní dodávky z Austrálie nebo USA trvají asi 30 dnů. To je mezera, kterou nelze překlenout bez přídělového systému.

Proč kaskáda? Protože na tomto ostrově TSMC (Taiwan Semiconductor Manufacturing Company) spotřebovává 8–9 % veškeré tchajwanské elektřiny a vyrábí přes 90 % světových nejpokročilejších čipů. Těch, které pohání telefony Apple, servery Nvidia pro umělou inteligenci, procesory AMD a Qualcomm, a custom čipy pro Google, Amazon a Meta. TSMC drží 72 % globálního foundry trhu (foundry = továrna, která vyrábí čipy na zakázku pro jiné firmy). Žádný plyn → žádná elektřina → žádné čipy.

Jak velké riziko to je? V letech 2020–2022 způsobil daleko mírnější nedostatek čipů (vyvolaný pandemií, ne energetickou krizí) ztráty 210 miliard USD jen v automobilovém průmyslu a výpadek 15 milionů vozidel za tři roky. Bloomberg Economics modeloval úplné přerušení tchajwanské výroby na přibližně 10 bilionů USD globálních škod: 10 % světového HDP, tedy více než ekonomický dopad covidu. I částečné omezení by vytvořilo úzké hrdlo pro veškeré frontier AI čipy, protože žádná jiná továrna na světě neumí absorbovat tento objem.

Postavit novou trvá 3–4 roky a stojí přes 10 miliard USD. Tchajwanská vláda aktivovala nouzová opatření: záložní uhelné elektrárny o kapacitě 13 GW, jednání o výměně plynu s Japonskem a Jižní Koreou, zrychlené dodávky od ne-zálivových dodavatelů. TSMC udržuje v každé továrně dieselové záložní generátory. Ale to jsou řešení na dny, ne na týdny.

Dusíková hnojiva a potravinová bezpečnost: když přestane proudit plyn, přestane růst jídlo

Bez Haber-Boschova procesu, průmyslové metody, která přeměňuje atmosférický dusík na amoniak pomocí zemního plynu, by Země uživila přibližně 4 miliardy lidí místo 8. Polovina světové populace doslova jí díky syntetickým dusíkovým hnojivům. A surovina pro jejich výrobu, zemní plyn, právě přestala proudit přes Hormuz. Perský záliv je supervelmoc v oblasti dusíkových hnojiv. Katar drží 11 % globálního exportu močoviny (klíčové dusíkové hnojivo), Saúdská Arábie produkuje 4 miliony tun amoniaku ročně, Írán byl třetí největší světový exportér močoviny s kapacitou 9 milionů tun.

Všech sedm íránských výrobních závodů je nyní odstaveno. Katar zastavil produkci po úderech na Ras Laffan. Podle Axios je téměř 30 % globální produkce amoniaku zasaženo nebo ohroženo, u močoviny až 50 %. Timing nemohl být horší: krize dopadá přesně na začátek jarního setí na severní polokouli, tedy v okamžiku, kdy americký, evropský i asijský farmář kupuje hnojiva pro celou sezónu. Cena močoviny v USA (NOLA) vyskočila z 475 na 683 USD za tunu, tedy +27 % za jediný týden. Farmáři mohou být nuceni nahradit dusíkově náročnou kukuřici méně náročnou sójou, s kaskádovými dopady na krmiva pro dobytek a výrobu etanolu.

Paralela s rokem 2022 je poučná: po ruské invazi dosáhla močovina 925 USD za tunu a 258 milionů lidí čelilo akutní potravinové nejistotě. Tehdy ale šlo primárně o draslík a vývoz obilí. Současná krize útočí na dusík, nejrozšířenější a nejméně nahraditelný typ hnojiva, a současně narušuje jak hotové produkty, tak surovinu potřebnou k výrobě hnojiv jinde na světě.

Pitná voda: existenční ohrožení

^REKLAMA

Zálivu Blízký východ drží přes 40 % světové kapacity odsolování mořské vody — procesu, kterým se z mořské vody odstraňuje sůl a vyrábí pitná voda. Pro pouštní státy Zálivu je to doslova otázka přežití: Kuvajt závisí na odsolování z 90 %, Bahrajn téměř ze 100 %, Izrael z 80 %.

Dvě třetiny těchto stanic přitom pohání fosilní paliva — tedy přesně ta energie, která je nyní ohrožena. Íránský dron už poškodil odsolovací stanici v Bahrajnu (1,6 mil. obyvatel). Analytici to označili za útok na Achillovu patu zálivových monarchií. Americká ambasáda hodnotila saudskou stanici Jubail jako tak kritickou, že při jejím zničení by Rijád (8,5 mil. obyvatel) musel být evakuován.

Petrochemie, letecké palivo a námořní doprava

Region odpovídá za 12 % globální výroby etylenu a přes 30 % světového obchodu s polyetylenem a polypropylenem — plasty, ze kterých se vyrábějí obaly, textil, zdravotnické pomůcky i stavební materiály. Zhruba 15 % globální produkce je narušeno. Bez blízkovýchodního exportu nafty začnou asijské a evropské chemické závody omezovat výrobu do 10–14 dnů. Ceny leteckého paliva v Evropě vyskočily o 80+ %. S palivem jako 25–40 % provozních nákladů aerolinií mohou ceny letenek vzrůst o 15–25 %. Námořní válečné pojistné vyskočilo 12násobně — z 0,125 % na 3 % hodnoty lodi. Pro tanker za 100 milionů USD to znamená z 200 tisíc na milion USD za jednu plavbu. Denní sazby supertankerů na trase Zálivu do Asie dosáhly rekordu 481 tisíc USD za den.

Anatomie systémového šoku

Hormuzský průliv není jen ropný koridor, je chemickým a molekulárním zásobovacím vedením, které živí procesy, o kterých většina lidí nikdy nepřemýšlí. Síra ze saudské ropy se stává kyselinou, která extrahuje chilskou měď a indonéský nikl pro baterie. Katarský plyn generuje elektřinu pro TSMC litografické stroje, které vyrábějí 90 % světových nejpokročilejších čipů. Zemní plyn ze Zálivu živí Haber-Boschův proces, který udržuje při životě polovinu světové populace. A odsolená mořská voda, produkovaná stejnou energií, která je nyní ohrožena, drží při životě 60 milionů obyvatel Zálivu

Kaskádová povaha: nedostatek síry současně zasáhne výrobu hnojiv, těžbu mědi, výrobu baterií a polovodičů. Výpadek LNG ohrožuje jak tchajwanský čipový průmysl, tak evropské chemické krakery. Hnojivový šok přichází přesně během jarního setí, v některých oblastech bez strategických rezerv.

Rusko jako vítěz: Ruská ropa se stala žádanou komoditou. Sankce de facto padají. Pro evropskou bezpečnost vážná komplikace. Navíc USA spotřebovává munici a vojenskou techniku. Vzhledem k závislosti Ukrajiny na dodávkách zbraní z USA (placené Evropou) je to existenční riziko.

Katarský ministr energetiky 6. března varoval: toto přivede ekonomiky světa k pádu. Může to být méně hyperbolické, než to zní. Otázka už není, zda se kaskády materializují, ale jak hluboko běží, než se průliv znovu otevře.

Dopad na českou ekonomiku

Česká ekonomika vstupovala do roku 2026 v relativně dobré kondici: počítali jsme s růstem mezi 2,5-3 %. Inflace se snižovala rychleji a trh dokonce začal sázet na pokles úrokových sazeb. To se změnilo. Papírově patříme mezi ekonomiky s nadprůměrným negativním dopadem. Jsme čistý energetický importér s vyšší energetickou náročností na jednotku HDP, než je evropský průměr. Jsme otevřená ekonomika závislá na hladkém mezinárodním obchodu. A naše průmyslová struktura, s nadprůměrným podílem energeticky náročných odvětví jako výroba kovů, skla a chemikálií, z nichž některé se dodnes plně nezotavily z energetické krize 2022, nás činí obzvlášť zranitelnými.

V závislosti na scénáři nás čeká spíše nižší růst a vyšší inflace. Pokud vezmeme v potaz, kde je cena ropy, tak můžeme očekávat inflaci vyšší o 0,6-1 procentní bod. Trh očekává ale spíše scénář s krátkým průběhem. Navíc kaskádové dopady mohou inflaci vyhnat výrazně výše.

Vzhledem ke struktuře ekonomiky by byl tlak na oslabení koruny, což by inflaci ještě dále zvyšovalo. ČNB mluvila o možnosti snižování sazeb. Teď bude připravovat spoustu simulací, které budou ukazovat, na míru potřeby sazby zvyšovat. Výnosy desetiletých vládních dluhopisů výrazně rostou. Investoři chtějí vyšší kompenzaci za inflační riziko. Kdo čekal letošní zlevnění hypoték, musí si nechat zajít chuť

Autor: David Navrátil, analytik České spořitelny