Česku také pomohla skutečnost, že hlavní obchodní partner – Německo – rostlo především díky domácí poptávce a ne tolik kvůli vývozům. Naše vývozy totiž končí z velké části přímo na německém trhu a nejsou v takové míře používány jako mezi-vstupy pro německé investice nebo vývozy do Asie nebo Jižní Ameriky. Rychlejší růst německé spotřeby také více pomáhá ostatním evropským ekonomikám, které jsou rovněž významnými obchodními partnery Česka – jako například zmiňovaná Francie. Česko se tedy svezlo na pozitivní vlně solidního evropského růstu a překvapilo nás tentokrát silnějším výkonem (0,7 % q/q).
Ten vzhledem k dynamice posledních pěti krizových let vypadá skoro pohádkově. Má to ovšem dva háčky. Svižný růst přichází po šesti kvartálech propadu (historicky nejdelší české recesi), a staví tak na relativně nízké srovnávací základně. Druhým problémem je, že oživení (alespoň podle komentáře ČSÚ) stále běží hlavně díky vývozu. Končící rekordně dlouhá recese byla přitom vyvolána propadem domácí poptávky. Byl bych proto klidnější, kdyby se vedle čistých exportů rychleji stavěl na nohy také trh práce a útraty domácností.
Věřím, že k pozitivnímu obratu v domácí poptávce v nadcházejících kvartálech ale nakonec dojde a že Česko má tentokrát zaděláno na dlouhodobější oživení. Přesto bude odklon od vysoké závislosti na exportech relativně pomalý. S větším rozjezdem domácí spotřeby lze počítat až poté, co trh práce zaznamená výraznější zlepšení. Na začátku léta nicméně počet nezaměstnaných (po sezónním očištění) ještě dál narůstal a na jedno pracovní místo na pracovních úřadech stále připadá skoro 15 nezaměstnaných. Pozitivnější trendy na pracovním trhu můžeme vidět nejdříve na konci tohoto roku. Znatelnější růst reálné spotřeby proto nelze čekat dřív než v roce 2014.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
