„V roce 2015 byla česká ekonomika třetí nejrychleji rostoucí ekonomikou EU, i v roce 2016 patří k velmi rychle rostoucím,“ uvádí Petr Zahradník, analytik České spořitelny. „Hodně investujeme, máme výrazný obchodní přebytek a v poslední době i velmi slušnou spotřebu. I přes umírněný trend, je i výše veřejných výdajů významná. Jediný problém vidím v přetrvávajícím a neřešeném deficitu výnosové bilance,“ vysvětluje růstový trend Petr Zahradník.
- Česká republika má nejnižší míru nezaměstnanosti v EU při velmi kompetitivních mzdách
- Česká republika drží slušnou fiskální disciplínu s aktuální mírou deficitu okolo 0,6 % HDP (podobně i střednědobý výhled), odhadovaným strukturálním deficitem okolo 1 % HDP a snižující se mírou veřejného dluhu (nyní okolo 41 % HDP, výhled do roku 2019 = 39,3 %)
- V České republice je zdravý finanční sektor (nepotřeboval v době krize žádnou přímou veřejnou finanční pomoc, ani nevyvolal potřebu zpřísnění bankovní/ finanční regulatoriky); Česká spořitelna k tomuto stavu zásadně přispívá
- Česká republika je jednou z nejbezpečnějších zemí Evropy, což zvláště v době zostření bezpečnostních rizik představuje zásadní hodnotu; vykazuje relativně stabilní politický systém (značný potenciál při naplňování funkčnosti veřejné služby a fungování institucí), neinklinuje k žádnému extrémnímu politickému řešení, ale spíše respektuje „common sense“
- Přednosti českého ekonomického vývoje neznamenají, že by neexistovaly žádné nedostatky a rizika; jejich vhodné uchopení a pokrytí však z nich může učinit dlouhodobou rozvojovou příležitost, na které se může aktivně podílet i významná bankovní instituce a finanční skupina jako je například Česká spořitelna
– dlouhodobá fiskální udržitelnost (stárnutí obyvatelstva, zdravotnictví, důchodový systém); vhodné finanční řešení může eliminovat dlouhodobá fiskální rizika, přinést efektivnost a posílit zodpovědnost aktérů v těchto systémech
– přes vysokou míru investic v poměru k HDP České republiky je objem investic přepočtený na obyvatele v porovnání s EU stále podprůměrný; navíc, investice v souhrnu nevykazují vysokou návratnost (jinak by se jejich vysoká míra k HDP již daleko výrazněji promítla v konvergenčním vývoji); nadto, dříve vyvážená a rovnoměrná teritoriální lokace investic je postupně nahrazována teritoriální koncentrací, což některé regiony staví do pozice investičně deprivovaných oblastí; máme problémy s realizací nosných investic strategického charakteru v dopravě a energetice (k nimž máme přirozené předpoklady i zkušenosti a jejichž realizaci brání zbytečné vnitřní překážky)
– vzdělávací systém potřebuje strukturálně vyladit a sledovat princip „matching skills and jobs“
– naplnění značných kapacit v oblasti výzkumu a vývoje
– infrastruktura obecně nevede k optimálnímu využití a zhodnocení polohové renty, kterou Česká republika v blízkosti geografického středu EU má.
