Martýrium regulace provizí
Finanční poradci zažili poměrně rušný rok. Zatímco finančně poradenským společnostem se dařilo a zprostředkovaný objem finančních produktů rostl, zažívali poradci další z kol nejistoty o svou budoucnost. Nejde přitom jen o regulaci provizí – ta, kdyby prošla, spustí další lavinu. Vždyť nejen pojišťovny vděčí za své zisky finančním zprostředkovatelům a nejen pojišťovny nechtějí již vyplácet smluvně dohodnuté odměny.
Martýrium kolem regulace a neregulace provizí za životní jsme popisovali takřka v přímém přenosu. Ukázala se na něm nejen „příkladná jednotnost“ vládní koalice a schopnost spolupracujících politiků držet se dohodnutého, ale i „zodpovědnost“ vládních politiků vůči závazkům k Evropské unii. A je to přitom především Sociální demokracie, která se hlásí ke spojené Evropě, tatáž, která zametla pod stůl implementaci směrnice Solvency II v novele zákona o pojišťovnictví.
Nu což, případné sankce ze strany Evropské komise zaplatí daňový poplatník… a toho beztak je třeba zdanit více, jak zopakoval pan prezident Miloš Zeman ve Vánočním poselství prezidenta republiky.
Druhý pilíř na pranýři
Stran druhého pilíře se často setkávám s nepochopením. V prvé řadě rušení II. pilíře není důsledkem toho, že do něj vstoupilo jen cca 84 tisíc lidí, ale naopak. Do II. pilíře vstoupilo jen 84 tisíc lidí, protože Sociální demokracie při jeho schvalování hlasitě vykřikovala, že jakmile dostane možnost, tak ho zruší. (Stále ještě) současný fondový systém není nastaven optimálně, o tom není pochyb. Je to „kompromisní řešení“, které má nespočet neduhů. Má ale dvě zásadní pozitiva:
- Vytváří úspory na penzi a říká lidem, že spořit na penzi je dobré. Naopak průběžný systém zbavuje lidi zodpovědnosti a nechává je spoléhat na stát.
- Rozkládá riziko. To je ještě mnohem důležitější. Každý z obou pilířů (průběžný i fondový) má svá rizika, která ale nejsou stejná. Při stárnoucí populaci je navíc riziko (nejistota) průběžného systému mnohem vyšší, než jeho zastánci připouštějí.
Skutečností je, že od zítřka nebude možné do II. pilíře odvádět peníze a do konce roku bude rozpuštěn a vypuštěn. Tím se český penzijní systém vrací o desetiletí zpět a robustní systém udržitelný i pro dnešní náctileté je opět v nedohlednu.
REKLAMA
Úbytek obyvatel jako problém?
Proč vadí, že by obyvatel ubývalo? Je několik důvodů. První z nich je, světe, div se, průběžný penzijní systém. Ten je nastaven na to, že obyvatel v produktivním věku k obyvatelům v důchodovém věku je alespoň neklesající počet. A pokud klesá porodnost, prodlužuje se délka vzdělávání a lidé se dožívají vyššího věku, aniž by chtěli odcházet do důchodu později, průběžný penzijní systém selhává.
Druhým z důvodů je ekonomika. Zjednodušené vykazování ekonomické aktivity vychází ze sledování hrubého domácího produktu (HDP). A pochopitelně se vyrobí, uspoří a spotřebuje více, je-li více obyvatel. Klesá-li jejich počet, klesá i HDP. A to přeci znamená recesi!
Jedním z námětů řešení klesající populace je imigrace. V Evropě se nyní v tomto směru naskýtá výborná příležitost v podobě „uprchlické krize“. Ostatně v tomto směru jsem zaznamenal již několik pozitivních studií. Pokud má imigrant zájem zapojit se do ekonomického života (a nikoli pouze vysávat sociální systém), pak je jeho příchod pozitivní.
Kamarád mi vyprávěl příběh z Vídně, kde si jeden vysokoškolský student stěžoval: „Imigranti nemají žádné vzdělání, neumí jazyk a berou nám práci!“ Načež mu jiný student odpověděl: „Jestli ti imigrant, který neumí jazyk a nemá žádné vzdělání, bere práci, to musíš být opravdu ubožák.“ Tento příběh je podle mého názoru hodně vypovídající. Lidé bez vzdělání zpravidla dělají práce, které místní lidé nechtějí dělat a které jsou málo placené. Buďme za ně rádi. A lidé se vzděláním? Ano, ti jsou konkurencí, ovšem takové se snaží každý rozumně řízený stát naopak vyhledávat, neboť to jsou lidé, kteří mohou zvýšit dlouhodobou konkurenceschopnost země.
REKLAMA
Prezident Miloš Zeman má pravdu. Tato země není pro všechny. Ovšem měla by být otevřena těm, kteří zde chtějí pracovat a rozvíjet ji. Naopak by měla být uzavřena všem, kteří chtějí jen vysávat sociální dávky – a to bez ohledu na to, kolik generací zde již žijí.
Ekonomika jede
Odcházející rok 2015 je výjimečný i svým oživením. Meziroční růst hrubého domácího produktu (HDP) ve 3. čtvrtletí dosáhl 4,5 %. Za růstem ovšem stojí z velké části dočerpávání dotací z Evropské unie. V příštím roce tak bohatě nebude. A co hůř: Každou chvíli můžeme číst o projektech, na které byly dotace vyčerpané v rozporu s pravidly – a budou se muset s největší pravděpodobností vracet. Zdá se tak, že oživení je financováno víc na dluh, než kolik ukazují statistiky veřejných financí.
Ekonomiku podporují i intervence České národní banky (ČNB). Ty by měly trvat do závěru roku 2016, ovšem to se může změnit. Vzhledem k měnové politice Evropské centrální banky (ECB) se jeví jako stále pravděpodobnější i možnost dalšího prodloužení měnového závazku. Do zahraničí tak budeme jezdit s eurem za 27 Kč minimálně v příštím roce. A protože Fed již utahuje měnově politické kohoutky, je spíše jen otázkou času, kdy tolik bude stát i americký dolar.
Ekonomika je ale nejvíc závislá na důvěře. Pokud lidé a firmy ekonomice věří, tak se daří a rostou i mzdy. Pokud lidé v ekonomiku přestávají věřit, nastává recese. Vstupme proto do nového roku 2016 s důvěrou, že bude líp. A ono bude.
