04. 05. 2026
Česká ekonomika klopýtla, Írán za to ale zatím nemůže
Česká ekonomika začala rok slabě. Reálný HDP vzrostl v prvním čtvrtletí mezikvartálně pouze o 0,2 %, zatímco trh i my sami jsme na základě solidních výsledků průmyslu a maloobchodu čekali růst blízký 0,6 % – tedy zhruba v souladu s potenciálem hospodářství.
Co se stalo? A lze za zklamáním hledat první stopy íránského konfliktu?
Jednoznačná odpověď zatím chybí – ČSÚ zveřejnil pouze předběžný odhad bez struktury výdajových složek. Dostupné indikátory nicméně naznačují, že konflikt, jehož začátek datujeme k 28. únoru, českou ekonomiku v prvním čtvrtletí zásadně nepostihl. Ceny plynu v Evropě sice stouply z okolí 30 EUR/MWh lehce nad 40 EUR/MWh, velká část tuzemských podniků má však letošní dodávky zajištěny fixními kontrakty a zdražování začnou reálně řešit až ve čtvrtém čtvrtletí. Z průzkumů i přímých rozhovorů s klienty spíše vyplývá, že průmyslové podniky zareagovaly na geopolitické napětí preventivním předzásobováním ze strachu z výpadku vstupů – při hrozícím nedostatku leteckého benzínu a potenciálních omezeních letecké dopravy je to pochopitelné. Slabší dynamiku HDP to ale samo o sobě nevysvětluje.
Pravděpodobnější příčina leží jinde. Česká ekonomika mohla na začátku roku „doplácet“ na rozjezd investic, které byly podle statistiků hlavním tahounem růstu na počátku roku. Investice jsou v tuzemsku tradičně výrazně dovozně náročné – zejména do strojů a výrobního zařízení, kde dovozní obsah může dosahovat až tří čtvrtin hodnoty investice. Vyšší investice tak téměř zákonitě přinášejí vyšší dovozy, které zhoršují saldo zahraničního obchodu a brzdí růst HDP. Právě zhoršení vnější bilance se jeví jako hlavní vysvětlení prvočtvrtletního zklamání; předzásobování průmyslu tento efekt ještě pravděpodobně zesílilo. Z výhledového hlediska to ale není nutně špatná zpráva – investice do výrobní kapacity přinášejí ovoce v následujících kvartálech.
Tváří v tvář blízkovýchodnímu napětí se samozřejmě situace bude měnit. Naše analýzy zatím ukazují, že by česká ekonomika měla mít schopnost relativně dobře ustát tlak vyšších cen ropy a plynu. Stejně jako MMF nebo IEA ovšem nečekáme ani my, že by ceny plynu v Evropě dosáhly úrovní z let 2022–23 – i v nejextrémnějších scénářích počítáme s vrcholem „jen“ mírně nad 100 EUR/MWh. I proto zatím pro letošek i rok 2027 předpokládáme růst v blízkosti 2 %. Hlavním rizikem přitom nejsou ani tak samotné vyšší ceny, jako fyzické výpadky vstupů ve výrobě – ať už jde o nedostatek leteckého benzínu, energeticky náročných polotovarů z Asie nebo něčeho zcela jiného. Dopady do českého i evropského HDP by pak mohly být výrazně vyšší.
Autor: Jan Bureš, hlavní ekonom skupiny ČSOB
