Co když AI bublina praskne? A co když ne? Aneb závod o vytvoření „digitálního boha“
Od chvíle, kdy v listopadu 2022 vyšel ChatGPT, přidala americká burza na hodnotě 21 bilionů dolarů. To není překlep. Dvacet jedna bilionů. A více než polovina z toho připadá na pouhou desítku firem (jako Amazon, Meta, Nvidia, Microsoft apod.). Ty momentálně žijí ve své vlastní realitě, poháněné vírou v transformativní sílu umělé inteligence. Věří se, že AI změní svět. Možná větší vírou než v jakoukoli předchozí technologii. Někteří investoři už nemluví o výnosech, ale o „závodu o vytvoření digitálního boha“. Vážně. Doslova. Skvěle to popisuje Economist, jehož text si teď shrneme. Protože zatímco se tahle víra proměňuje v masivní investiční vlnu, jedna otázka začíná být stále naléhavější: Co když je to bublina? A co když praskne?
Zbožné přání je jedna věc, účetní uzávěrka druhá. A právě tady začíná být víra v AI problematická. Podle UBS jsou dnešní příjmy předních západních AI firem okolo 50 miliard dolarů ročně. To je méně než 2 % z celkové sumy, která se v příštích letech plánuje nalít do datových center (přes 2,9 bilionu dolarů). Jinými slovy: vydělává se málo, utrácí se hodně. MIT (Massachusetts Institute of Technology) navíc zjistil, že 95 % firem nezískalo z generativní AI zatím žádnou návratnost. Nula. Null. Zero.
Přesto se investuje dál, jako by už AI tiskla peníze přímo na čipech Nvidie. A není divu, že i Sam Altman, CEO OpenAI a hlavní prorok této nové víry, přiznal: „Ano, investoři jsou aktuálně přehnaně nadšení.“ Což je mimochodem to, co říká CEO pokaždé těsně před tím, než se věci začnou sypat. Ale bubliny nejsou katastrofa. Jsou normální. Představme si následující scénář: AI bublina opravdu praskne. Ceny akcií technologických gigantů padají. Investoři pláčou do svých makadamových latté. Co se stane dál? Možná nic fatálního.
Historie ukazuje, že technologické bubliny jsou součástí pokroku. Až by se dalo říct, že jsou součástí protokolu. Železnice ve 40. letech 19. století? Totální bublina. Ale Anglie dodnes jezdí po kolejích, které tehdy položili šílení investoři. Internetová mánie konce 90. let? Další bublina. Ale optické kabely položené tehdy za miliardy dolarů dnes umožňují Netflix, Zoom i tahle slova, která čtete. Ano, bubliny bolí. Ale často po sobě zanechají infrastrukturu, která přinese hodnotu až později. Problém není technologie, problém je timing. To ale neznamená, že si můžeme jen tak sednout a pozorovat.
Tato konkrétní bublina má totiž pár specifik:
REKLAMA
- Rychlost zastarávání. Investice do AI jdou hlavně do čipů a datacenter. Ty ale zastarávají mnohem rychleji než třeba železniční koleje nebo optická vlákna. Co je dnes špička, bude za 3 roky šrot.
- Zdroje kapitálu. Zatímco banky jsou mimo hru (dobře), investují hlavně velké tech firmy, fondy, pojišťovny, penzijní schémata a velmi bohaté domácnosti. Právě tyto domácnosti mají dnes historicky nejvyšší expozici vůči akciím. Pokud přijde pád, bohatí omezí spotřebu. A vzhledem k tomu, že právě jejich spotřeba aktuálně drží americkou ekonomiku nad vodou, může to přinést krach i do reálné ekonomiky.
- Politika vstupuje do hry. Původně byl AI boom čistě technologický. Dnes už vlády, od USA přes EU po země Zálivu, pumpují do AI veřejné prostředky a dotace. Tím zvyšují riziko přefinancování a dělají z čisté technologické jiskry potenciálně „politickou“ bublinu. Ty mají historicky horší dopad.
Takže co teď? Je možné, dokonce pravděpodobné, že AI je přelomová technologie, která skutečně přinese další produktivní revoluci. Ale také je možné, že většina dnešních AI startupů zanikne, polovina „magnificent seven“ zmizí a Nvidia se za 10 let bude připomínat jako vzpomínka na mánii. Není důvod propadat panice. Bubliny jsou součástí pokroku. Ale také není důvod slepě věřit tomu, že každá AI investice má automaticky hodnotu jen proto, že má „transformer“ nebo “AI” v názvu. Technologie jako taková zůstane. AI nikam nezmizí. Ale její investiční příběh možná čeká první skutečný reality check. Až přijdou první ztráty a první „nečekané“ krachy, až se ukáže, že AI nenahradí 80 % lidské práce během pěti let, ale spíš přidá 3 -5% produktivity v dekádě, bude zajímavé sledovat, kdo skutečně věřil v technologii, a kdo jen spekuloval na nového boha.
P.S.: Největší investiční omyly nejsou ty, kde jste se mýlili. Jsou to ty, kde jste zapomněli, že se mýlit vůbec můžete.
Autor: David Navrátil, analytik České spořitelny
