Inflace v eurozóně znovu hlavním tématem

Celková inflace dosáhla v únoru 8,5 % meziročně, v březnu však s největší pravděpodobností došlo k prudkému poklesu (tržní koncensus: 7,1 %). Hlavním zdrojem desinflačních tlaků v eurozóně je příznivý efekt srovnávací základny, resp. meziročně nižší ceny energií (plyn, elektřina a ropné destiláty). Naproti tomu v případě jádrové inflace očekává trh další akceleraci, a to z únorových 5,6 % na 5,7 %. Jinak řečeno, pokles inflace je prozatím tažen primárně volatilními cenami energií, nikoli širším desinflačním vývojem, kdy by klesaly domácí/poptávkové inflační tlaky reflektující vývoj mezd nebo ziskovosti podniků.

Inflační téma bylo přitom v posledních třech týdnech spíše na druhé koleji vzhledem ke skokovému nárůstu finančního napětí. Obavy o stabilitu bankovního sektoru měly za následek významnou korekci na eurovém peněžním trhu – terminální sazba klesla ze 4,0 % až ke 3,0 % v horizontu jednoho týdne (!). Aktuálně zaceňuje eurová výnosová křivka zvýšení depozitní sazby (ze současných 3,0 %) o přibližně 35bps.

Z našeho pohledu zůstává prostor pro ještě výraznější přecenění krátkých tržních eurových sazeb směrem nahoru. Finanční napětí v eurozóně zdá se polevuje, což může opět upřít pozornost na inflační problém. A ten je stále významný vzhledem k vysoké jádrové inflaci a plošnosti cenových tlaků. Tento názor sdílí také jestřábí většina v ECB, jak jsme mohli slyšet v posledních týdnech od Christine Lagarde nebo vlivné členky Rady guvernéru Isabel Schnabel. Náš základní scénář proto nadále předpokládá pokračování růstu sazeb, které by mohly dosáhnout vrcholu okolo úrovně 3,75 %.

Dominik Rusinko
Analytik ČSOB