29. 11. 2022
Česko je na prahu recese
Podle předběžných údajů česká ekonomika ve třetím čtvrtletí nepřekvapivě poklesla o 0,4 %. Na vině má být především slabší spotřeba způsobená ztrátou reálné kupní síly domácností. Investice naproti tomu dál nejspíše pokračovaly v růstu s tím, jak se firmy pod tlakem rostoucích nákladů na energie snažily nalézat efektivnější řešení svého fungování. Ještě většímu propadu celého hospodářství zabránil jen pozitivní výsledek průmyslu, který jako jedno z mála odvětví skončil i tentokrát v černých číslech. Přesto se česká ekonomika recesi nejspíš vyhne pouze stěží. A nenapovídají tomu pouze odhady analytiků a národních či mezinárodních institucí, ale i celá série soft ukazatelů.
Průběžné průzkumy důvěry či indexy nákupních manažerů stále ukazují, že se česká ekonomika ještě nevzpamatovává z inflačního šoku, za kterým stojí především rekordní ceny energií. Důvěra v hospodářství se totiž v říjnu i v listopadu držela na velmi nízké úrovni a nic na tom nemění ani záchvěv optimismu, který byl v posledním měsíci patrný u domácností. Nárůst důvěry spotřebitelů totiž nesouvisel ani tak s tím, že by se konečně zjevilo světlo na konci tunelu, jako spíše z částečné úlevy, kterou přinesl sociální tarif a cenové stropy u energií. Je to sice zatím jen hypotéza, ale docela jí nahrávají podrobnější údaje z pravidelného průzkumu statistického úřadu, podle nichž se u spotřebitelů zlepšilo očekávání jejich finanční situace pro příští rok. Možná tak zafungoval efekt „horší už to nebude“, avšak na změnu trendu spotřeby domácností nebo na to, aby už nebylo nutné sahat do úspor, to samozřejmě stačit nebude. Stropy u cen energií jsou totiž jen pojistkou proti ještě většímu zdražení, které by odpovídalo stále ještě neutěšenému vývoji na energetickém trhu.
A téměř žádný pozitivní impuls nepřichází ani z podnikatelské sféry ekonomiky. Průmyslové a stavební podniky čekají další ochlazení poptávky a s ním spojené omezování zaměstnanosti, skeptické jsou i v případě výhledu své vlastní finanční situace. Když už bychom chtěli najít alespoň nějaké pozitivní signály, museli bychom se podívat do oblasti služeb. Tam totiž firmy stále věří ve zvýšení poptávky i nabírání zaměstnanců. Není to navíc poprvé, protože takto optimistická byla očekávání ve službách už v říjnu, kdy tyto firmy navíc uváděly, že téměř dvě třetiny z nich nic v rozletu ani neomezuje. Když vezmeme v úvahu, že to byly právě služby, které ve třetím čtvrtletí stáhly ekonomiku do útlumu, jde o skoro až neskutečný kontrast mezi očekáváním (v tomto případě spíš přáním) firem a reálnými výsledky odvětví.
Drahé energie, respektive vysoká inflace, si vybírají daň v podobě útlumu ekonomiky. Vytvářejí tlak na výdaje domácností i firem, nutí je chovat se v rámci možností efektivněji, ořezávat zbytné výdaje a myslet více na budoucnost. Krátkodobě znamenají vysokou dodatečnou zátěž, která se ovšem časem může pozitivně odrazit v poklesu energetické – a tudíž i dovozní – náročnosti celé české ekonomiky. Může to být něco obdobného, jako když před časem donutil nedostatek pracovníků a rostoucí mzdové náklady firmy investovat do pokročilejších technologií. Nebylo to jednoduché, ani levné, ale časem se to nepochybně vyplatilo. I v případě drahých energií může tento tlak zafungovat podobně, navíc se časem může stát i docela silnou brzdou inflace, s níž se prostřednictvím úrokových sazeb snaží bojovat i centrální banka.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
