Za pozitivní lze považovat, že se relativní dluh snižuje ve většině zemí EU. Výjimkou je Slovinsko, Řecko, Portugalsko, Lotyšsko, Polsko, Litva a Chorvatsko. Vedle toho v pěti zemích EU zůstává dluh nad hranicí výkonu těchto ekonomik. Tradičně nejzadluženější je Řecko (171 %) následované Itálií (134,6 %) a Portugalskem (130,5 %). Na druhou stranu jsou nejzadluženější země EU součástí eurozóny, kde ECB díky kvantitativnímu uvolňování jako vytváří velmi silnou poptávku i po dluhopisech těchto předlužených zemí, takže ty nejsou k rozpočtové disciplíně rozhodně příliš motivované. Navíc roste pravděpodobnost, že ve své politice nákupu dluhu může být ECB ještě více agresivní, než byla doposud. Ostatně to se ukáže už na jejím březnovém zasedání. Doposud platí, že nakupovat dluhy a tisknout eura chce společná centrální banka ještě minimálně do března příštího roku. Pro úplnost je třeba dodat, že Řecko – jako dlouhodobě zachraňovaná země – je z pohledu věřitelů trochu v jiné pozici. Její dluhy představují z větší části půjčky od ostatních zemí EMU a mezinárodních věřitelů, zatímco dluhopisy sehrávají spíše okrajovou roli.
V meziročním rovnání a zvláště pak v absolutním vyjádření však nelze o nějakém dramatickém či udržitelném oddlužování příliš hovořit. V cca polovině zemí dluh v poměru k HDP dále roste, přičemž rekordmanem je Slovinsko a Rakousko. Na druhé straně žebříčku je Irsko, kde se zadlužení snížilo o více než 13 procentních bodů, nepochybně i díky rekordnímu růstu této ekonomiky v rámci celé EU. Nadále rovněž platí, že nové členské země EU jsou nesrovnatelně méně zadlužené ve srovnání se starou Evropou a jejich dluh navíc rovněž klesá. Pro úplnost můžeme dodat, že ČR je sedmou nejméně zadluženou zemí v rámci celé EU a podobně jako u většiny ostatních se její zadlužení snižuje.
Informace o zadlužení v průběhu roku jsou nepochybně zajímavé a napovídají o relativním – nikoliv však o dramaticky významném – zlepšování situace. Přesto bude lepší počkat si na celoroční data, která jsou přece jen reprezentativnější. Zahrnují v sobě totiž z pohledu rozpočtu obvykle nepříliš dobré poslední čtvrtletí roku. Na nich se totiž skutečně mnohem lépe ukáže, jak se vyvíjela dluhová závislost jednotlivých zemí, respektive kdo směřuje k odpovědnější rozpočtové politice, i když by vzhledem k povolnosti ECB ani tak nemusel (samozřejmě jen z krátkodobého pohledu).
Petr Dufek
Investiční výzkum
