Proč končí éra levné ropy?

Kritika domácích těžařů za jejich neochotu bryskně navýšit těžbu však působí ze strany Bidenovy administrativy dost schizofrenně. Od té doby, co se demokraté dostali k moci, totiž dávají domácímu ropnému sektoru zřetelně najevo, že se jedná o neperspektivní (čti „ne-zelený“) sektor, který čeká podstatně tvrdší (a velmi nejisté) regulatorní prostředí.

Připomeňme, že to byl právě americký břidlicový boom z počátku minulé dekády, který obrátil globální ropný trh vzhůru nohama a přinesl období relativně levné ropy v letech 2015-2020. Američtí „břidlicáři“ se totiž díky svému flexibilnímu těžebnímu modelu stali tzv. mezními producenty, kteří ukotvili dlouhý konec forwardové křivky okolo 60 USD/barel. Navíc se díky tomu staly USA poprvé po pěti dekádách čistým vývozcem ropy a finálních produktů, díky čemuž významně posílila americká energetická bezpečnost.

Za poslední dva roky se ale mnohé změnilo. Jednak přišel zmíněný tlak Bidenovy administrativy ve světle širších dekarbonizačních snah a jednak tlak ze strany akcionářů. Ti totiž začali v čím dál větší míře akcentovat kapitálovou disciplínu a hlavně profitabilitu těžařů (po mnoha letech v červených číslech). Jinak řečeno, mantrou již není růst produkce za každou cenu, ale generování volného cash flow k výplatě dividend nebo zpětnému odkupu akcií. Není proto překvapivé, že američtí těžaři – navzdory vysokým cenám ropy – neodšpuntovali třetí vlnu břidlicové revoluce.

Co to všechno znamená pro cenový výhled na ropu? Vyšší produkční náklady amerických těžařů (resp. jejich slabší odezva na cenový impuls) v kombinaci s trvalým výpadkem části ruské produkce a dlouhodobou strukturální pod-investovaností v celém sektoru implikují vyšší rovnovážnou cenu ropy. Éra relativně levné ropy z let 2015-2020 je proto minulostí a je potřeba si zvyknout na nový normál, kdy se bude ropa pohybovat spíše okolo hranice 100 USD/barel.

Dominik Rusinko
Analytik ČSOB