To znamená jediné – centrální bankéři ve Frankfurtu budou zklamáni. ECB totiž bude muset snížit svoji inflační prognózu (pro příští rok zatím očekává 1,5 %) a bude zajímavé, jak se s tím na čtvrtečním zasedání vyrovná. Hlavní ekonom ECB Praet již hovořil o kumulaci proti-inflačních rizik v posledních měsících a o připravenosti centrálních bankéřů na ně reagovat. Spolu s viceprezidentem Constanciem vzbudili v posledních dnech na trzích dojem, že berou čínskou proti-inflační hrozbu o poznání vážněji než bankéři z amerického Fedu nebo britská Bank of England.
Podle našeho názoru ale dosavadní turbulence na trzích v kombinaci s nižším inflačním výhledem nejsou důvodem k seriózním úvahám nad rozšířením měnové expanze. To by napětí v Číně a na rozvíjejících se trzích muselo nabrat o poznání vyšší obrátky a kromě nepřímého dopadu do inflace (skrze levnější ceny komodit), by také muselo citelně ohrozit růstové vyhlídky eurozóny. To se může v budoucnu stát – Čína je především pro Německo významný obchodní partner a její problémy jsou hlubší povahy. Zatím ale žádný negativní dopad do růstových vyhlídek vidět není. Naopak silné předstihové indikátory ukazují na zrychlující se ekonomiku euro-klubu a i z hlediska struktury růstu může být ECB relativně spokojená – alespoň německý spotřebitel je viditelně ve velice dobré kondici. Ve čtvrtek tedy může Mario Draghi zahltit trhy sérií holubičích komentářů, ale zatím si je nepřekládáme jinak než jako verbální intervence proti euru… Právě jeho prudké zisky se leckterým členům ECB na konci srpna asi příliš nelíbili. Na spuštění výraznější měnové expanze (urychlení, natažení nebo navýšení QE) je ale zatím příliš brzy.
Zdroj : Jan Bureš Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
