Začněme poptávkou, jejíž růst vinou slabší výkonnosti čínské ekonomiky, jež je největším odběratelem komodit, pokulhává. Výpadek přitom nedokážou zachránit ani šetrnější vyspělé země, ani tzv. emerging markets, které jsou mnohdy rovněž závislé na cenách komodit. A aby toho nebylo málo, tak tzv. finanční poptávku po komoditách nutně dusí hrozba, že americká centrální banka ještě do konce roku začne zvyšovat úrokové sazby.
Na straně nabídky je pak situace pro komodity – především pak fosilní paliva (uhlí, ropa, plyn) – ještě nepříjemnější. Trh stále nedokázal vstřebat přebytky ropy a plynu, které generují objevy těžby těchto surovin z břidlic v USA. Trh s ropou navíc ohrožují barely valící se z Perského zálivu – z Iráku, Saúdské Arábie a nyní především potenciálně z Íránu.
Když k tomu všemu připočteme přípravu vyspělých zemích – zejména tedy EU a USA – na dlouhodobé křižácké tažení vůči komoditám způsobujícím globální oteplování, které má odstartovat pařížský summit na konci tohoto roku, není co divit, že medvědi na komoditních trzích tak řádí.
Pro ČR ale i drtivou většinu zemí v Evropě jsou však klesající ceny surovin, které vesměs dováží, příznivou zprávou. Dále totiž vylepšují směnné relace. Dalším vedlejším efektem pak je nižší míra inflace. Je třeba připravit se na to, že půjde vzhůru ještě pomaleji, něž jsme si mysleli. A to je konec konců i hlavní důvod proč se vládním dluhopisů opět začalo globálně dařit, ačkoliv je před třemi měsíci už téměř všichni odepisovali.
Jan Čermák, analytik ČSOB
REKLAMA
