Historické konflikty a současná ekonomika

Cenu pojmenovaném po významném ekonomovi minulého století už více než sedmdesát let uděluje Americká ekonomická asociace. Dostávají ji mladí ekonomové (do čtyřiceti let), kteří již v takovém věku výrazně ovlivnili svůj obor. Mezi jejími laureáty najdeme řadu jmen, která nesmí chybět v učebnicích ekonomie (jen namátkou – Paul Samuelson, Robert Sollow, Garry Becker, Joseph Stiglitz). Hned třináct z nich získalo později Nobelovu cenu za ekonomii, takže jistě není na škodu se na práce oceněných výzkumníků podívat.

Letos cenu získala Melissa Dellová, ekonomka z amerického Harvardu. Britský týdeník The Economist publikoval její profil. Práce Melissy Dellové, která doktorský titul získala na věhlasném MIT, je v jistém smyslu znepokojující. Autorka totiž tvrdí, že historie a ekonomické chování našich předků dost možná determinují ekonomický růst – a vlastně i vývoj životní úrovně – na desetiletí až staletí dopředu. Nutné je ještě dodat, že se její hypotézy potvrdily v rozvojových zemích. Ke studiu tohoto tématu ji inspirovala studie Darona Acemoglu, Simona Johnsona a Jamese Robinsona, z jejíž závěrů vyplývá, že dávno zaniklé koloniální instituce ovlivňují ekonomiku států ještě dnes. A ne zrovna málo.

Vývoj poznamenaný historií

„Jednou z klíčových otázek, které se snažím lépe pochopit, je, jak může chudoba a nejistota v průběhu času tak odolná a výzvy, kterým společnost čelí, když se snaží proti tomu bojovat,“ řekla ekonomka The Harvard Gazette.

Dellová se ve své práci zamýšlí, jestli by historickými souvislostmi nemohla být vysvětlena také chudoba v jihoamerickém Peru. Počet občanů žijících pod hranicí chudoby (méně než 5 a půl dolaru na den) sice od začátku nového tisíciletí téměř setrvale klesá, stále ale tvoří téměř čtvrtinu obyvatel země. Chudobou jsou postiženi hlavně ti, kteří žijí v zemědělských oblastech.

^REKLAMA

Americká ekonomka se zaměřila na španělský systém zvaný mita, který fungoval v Peru a Bolívii od konce šestnáctého století až do začátku devatenáctého století. Ten určitému počtu domorodého obyvatelstva ukládal povinnost pracovat v místních dolech. To by patrně nebylo nic nového, je známo, že dělba bohatství nebyla v koloniích nikterak spravedlivá. Konkrétně tento systém však platil jen v určitých oblastech. Dellová zjistila, že v těchto oblastech lidé o 25 procent méně spotřebovávají, jsou méně vzdělaní a věnují se více nepříliš efektivnímu zemědělství.

Důvodem je fakt, že v těchto místech nebyly velké farmy, plantáže a „haciendy“. Provozovatelé dolů se obávaly, že by si pak s majiteli plantáží konkurovali v najímání (pokud jejich praktiky lze nazývat najímáním“ pracovních sil). Právě majitelé plantáží ale byli často těmi, kdo se zasazovali o vznik veřejných statků v oblasti, uvádí The Economist. Pokud tedy v oblasti nefungoval mita systém, měli se již tehdy tamější obyvatelé lépe – a mají se lépe i dnes.

Koloniálními institucemi se harvardská profesorka zabývá i nadále. Její výzkum, který je mixem historie a ekonomie, má potenciál změnit pohled hlavně na ekonomický rozvoj. A co možná víc, třeba zjistíme, že historie hraje v našich životech větší roli.