18. 05. 2020
Kdo si v Evropě vede nejlépe a kdo nejhůře… Česko uprostřed pelotonu
České HDP kleslo už za první kvartál poměrně výrazně (o 3,6 % mezikvartálně). To je sice méně než v nejvíce postižených lokalitách na jihu Evropy – HDP v Itálii pokleslo o 4,7 %, ve Španělsku o 5,2 % a ve Francii dokonce o 5,8 %. Na druhou stranu v Česku je situace viditelně horší než v sousedním Německu, kde HDP pokleslo “pouze” o 2,2 %. Čím to je?
V tuto chvíli to do značné míry může být pouze pozdějším startem karanténních opatření v Německu, kde se COVID do výkonu ekonomiky více “zakousne” až ve druhém kvartále. Opatření ovšem byla i tak ve srovnání s Českem celkově mírnější a jejich rozvolňování v druhém kvartále přicházelo přibližně stejně rychle jako v Česku. Je tedy možné, že celkové kumulativní dopady (alespoň první vlny epidemie) budou v Německu o něco nižší než v Česku.
Ve prospěch toho hraje i rychlejší a masivnější pomoc německého státu. Německá vláda podle dostupných informací připravuje skutečně masivní záchranný balík, který včetně garantovaných úvěrů může dosáhnout až 60 % HDP. Nevadilo by ani tolik, že celkové odhady relativní pomoci v Česku jsou zatím výrazně nižší, jako spíše skutečnost, že v prvních týdnech a měsících je zatím pomoc viditelně pomalejší.
Oproti Španělsku, Itálii a Francii má Česko i Německo zatím dvojí výhodu. Za prvé, celkový průběh pandemie je mírnější a uvolnění v druhém kvartále přichází o něco dříve. Za druhé, ekonomiky německo-českého tandemu jsou více průmyslově orientované, což minimálně v první fázi covidové krize může být paradoxně výhoda. Karanténní opatření totiž některé služby (jako je obchod, doprava, cestovní ruch) doslova vypínají, zatímco na průmysl dopadají negativní dopady více nepřímo (skrze opatrnější útraty spotřebitelů nebo výpadky v subdodávkách). Paříž a Milán žijí daleko více službami než Berlín nebo Mnichov, a proto má v první fázi pandemie zejména francouzská ekonomika výraznější potíže.
Je však otázka, jak to bude dál? Zatímco uvolnění opatření může některé služby skoro automaticky restartovat, dopady do průmyslu mohou být dlouhodobějšího rázu. Opatrnější spotřebitel, osekávání investic a trvalý rozpad některých nadnárodních výrobních řetězců může zanechat trvalé šrámy. Zvlášť když vezmeme v potaz i pokračující negativní dopad čínsko-amerických obchodních válek a brexitu, stejně jako výraznou regulatorní nejistotu v evropském auto průmyslu…, i proto nakonec post-covidové oživení průmyslu nemusí přijít zdaleka tak rychle.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance