Černá labuť na Vltavě, aneb o bezprecedentním růstu (dlouhých) úrokových sazeb

Na Vltavě se objevila černá labuť. Fyzicky není nikde vidět, neb před silným deštěm se všichni ptáci snaží schovat, avšak obrazně řečeno jde o výjimečný jev, jenž nastal na trhu s pevně úročenými korunovými aktivy.

Růst tržních úrokových sazeb s dlouhou splatností za poslední čtyři týdny totiž nemá obdoby. Například desetiletá korunová swapová sazba vzrostla od konce května o 67 bazických bodů, což je z hlediska pravděpodobnosti naprosto unikátní jev ala černá labuť. Je přitom, že jasné, že růst českých tržních úrokových sazeb není motivován domácími faktory, ale jde o výhradně zahraniční záležitost danou obavami amerického trhu dluhopisů z toho, co může způsobit fakt, že Fed již nebude nakupovat (takové množství) těchto instrumentů do své bilance. Bereme-li však v úvahu srovnání s pohybem výnosů/sazeb obdobných dolarových či eurových sazeb, pak jejich růst nebyl až tak extrémní. Červnový nárůst desetiletých dolarových, resp. eurových swapových sazeb činil jen 38 resp. 46 bazických bodů. Tyto (až rovněž skokové) nárůsty sazeb se ještě stále snadno vměstnají do 95 % intervalu pravděpodobnosti, což se o skoku korunových sazeb nedá říci ani náhodou.

Samozřejmě se nabízí otázka, kam až mohou dlouho tržní úrokové sazby vystoupat. To lze jen těžko v tuto chvíli určit, byť je jasné, že tón všemu dění udává americká výnosová křivka. Nicméně z včerejších vystoupení amerických centrálních bankéřů plyne, že je jimi odstartovaný růst úroků zatím neděsí. Prostor pro další růst tedy jistě existuje, neboť konec konců současná úroveň úrokových sazeb je z historického pohledu stále nízká. Na druhou stranu již z čistě pravděpodobnostního hlediska nelze počítat s tím, že by růst sazeb pokračoval i další měsíc tímto tempem. Černá labuť by totiž nebyla černou labutí, kdyby se objevovala v párech či dokonce celých hejnech.

Jan Čermák
Analytik ČSOB