18. 07. 2018
Globální dluh nezadržitelně roste, doplatí na něj rozvíjející se ekonomiky?
Růst míry globálního zadlužení opět nabírá na síle. Jen za první kvartál tohoto roku vzrostl dle dat washingtonského Institutu pro mezinárodní finance (IIF) globální dluh o 8 bilionů dolarů, což je nejrychlejší tempo od začátku roku 2016. Aktuálně se tak absolutní výše globálního dluhu pohybuje na rekordní úrovni 247 bilionů dolarů, což představuje 318 % světového hrubého domácího produktu. Jaké mohou být důsledky takto rapidní úvěrové expanze?
Při pohledu na sektorovou skladbu je zřejmé, že k růstu dluhu dochází napříč sektory, přičemž přibližně tři čtvrtiny celkového dluhu připadají na soukromý, zbylá čtvrtina pak na vládní sektor. Co je však zajímavé, je vývoj geografického rozložení dluhu, respektive jeho vývoje v čase.
Zatímco totiž rozvinuté státy dokázaly od poslední finanční krize svůj agregátní dluh stabilizovat, byť na vysoké úrovni (382 % HDP), mezi rozvíjejícími se ekonomikami pozorujeme odlišný trend. Ty jsou sice zatíženy celkově nižším dluhem (211 % HDP), ten však v posledních letech výrazně roste.
Vysvětlení leží v ultra-uvolněné měnové politice, které rozvíjející se ekonomiky využily k domácí úvěrové expanzi. V posledních letech proto roste – třebaže z nízkého základu – nejen jejich vládní dluh, ale ještě rychleji zadlužení korporací, které je v případě rozvojových ekonomik dokonce již vyšší (94 % HDP), než je tomu v případě těch vyspělých (89 % HDP).
Dluhový profil rozvojových zemí je zranitelnější
K nárůstu zadlužení navíc dochází i v době, kdy již postupuje normalizace globálních úrokových sazeb, což vyvolává obavy o udržitelnost dluhu některých zemí. Oproti vyspělým ekonomikám je totiž dluhový profil rozvojových zemí v průměru výrazně zranitelnější, a to díky kratším splatnostem, většímu podílu dluhu denominovaného v cizí měně či drženého zahraničím.
REKLAMA
Právě tento aspekt je nyní patrný v případě Turecka, které se v důsledku významných vnitřních i vnějších nerovnováh ocitlo na pokraji měnové krize typické pro devadesátá léta minulého tisíciletí. V podobných, byť ne natolik akutních, problémech se nachází také ekonomiky Argentiny či Brazílie.
Otázkou zůstává, jak se s masivním úvěrovým boomem vypořádá Čína, která je sama zodpovědná za téměř polovinu nárůstu globálního dluhu od roku 2007. A platí to zvlášť naléhavě v situaci, kdy by mohlo dojít k přetrhání klíčových obchodních vazeb, čímž v posledních měsících hrozí americký prezident Trump.
Dominik Rusinko
Analytik ČSOB
