Pod pojmem „daňová optimalizace“ si neznalí představí daňové úniky. Znalí naopak ví, jak z daňových úniků udělat daňovou optimalizaci. Vše legálně, bez porušení jediného paragrafu zákona. „Optimalizace“ v tomto případě pochopitelně znamená minimalizaci. U státních dluhopisů se podařila dokonale – nikdo nezaplatí ani korunu daní z výnosu.
Klíčem k úspěchu daňové optimalizace u státních dluhopisů pro občany je jejich nominální hodnota. Ta činí 1 Kč. Výnos z takového (pro příklad ročního) dluhopisu činí 0,02 Kč, které by se měly danit klasickou daní z příjmů sraženou u zdroje ve výši 15 %. Daň by tak měla být 0,003 Kč a občan by za dluhopis měl dostat výnos jen 0,017 Kč. Zákon o dani z příjmů to ale vidí jinak.
Daň z úroků se podle zákona o daních z příjmů zaokrouhluje na celé koruny dolů. Vychází-li daň 0,003 Kč, je po zaokrouhlení odvedena ve výši 0 Kč. Výnos je pak připsán celý, nezdaněný. Navíc se na celé koruny dolů zaokrouhluje i daňový základ – a ten činí 0,02 Kč, tedy daň by se měla počítat z nuly.
Stát není zdaleka první, kdo na tuto daňovou optimalizaci přišel. A není ani první, kdo ji aktivně využil. ZUNO Bank ji nasadila jako jeden ze svých trumfů. Nevyužívá přitom nízkou nominální hodnotu vkladů, ale denní připisování úroků a možnost otevření většího množství spořicích účtů. Na každém tak při současné úrokové sazbě 2 % ročně může mít klient uloženo až 127 500 Kč – a takových účtů lze otevřít až deset. Že by se ministerstvo financí inspirovalo?
Při prezentaci spuštění nabídky další nové banky – Air Bank – novinářům padl dotaz, zda bude využívat také daňovou optimalizaci po způsobu ZUNO Bank. Představitelé banky tehdy přiznali, že podobný koncept zvažovali, nicméně jim prý nepřišlo správné využívat mezery v zákoně. Být na jejich místě, zřejmě bych vnímal krok státu se zdaněním státních dluhopisů pro občany jako ránu do zad…
REKLAMA
Stát poskytl návod na postup i dalším subjektům. V Česku zatím není příliš rozvinutý trh s firemními dluhopisy. Nad tím si posteskl i náměstek ministr financí pro finanční trhy Radek Urban [1]. Možná se teď na trhu objeví nové emise s nízkými nominálními hodnotami dluhopisů. Zajímavým zdrojem peněz by se mohly stát třeba pro banky, které by získaly o daň nižší úrok – a lidé by je nakupovali v mylném přesvědčení, že když je prodává banka, tak musí přeci být pojištěné
[1] „Úrokový trh na jedné straně trpí nedostatkem emisí podnikových dluhopisů […]” viz Radek Urban: Ani průběžný penzijní systém neposkytuje nekonečnou garanci
