Pod rouškou ochrany klienta a klientských zájmů prochází legislativním řízením i regulace výše provizí. Finanční zprostředkovatel by podle pozměňovacího návrhu Ladislava Šincla měl dostat maximálně 150 % ročního pojistného a ručit za ně až 5 let. Důvod? „Přeboucháváním“ jsou klienti připravováni o své investice.
Druhou možností je, že si finanční zprostředkovatel nechá vyplácet průběžnou provizi do výše 20 % ročního pojistného. Co to znamená pro klienta, který má uzavřené investiční životní pojištění na investice? Všechno možné, jen ne ochranu jeho zájmů. Důvodem jsou vstupní náklady.
Pokud klient investuje řekněme 1 000 Kč měsíčně, při 20% provizi odejde 200 Kč finančnímu zprostředkovateli. Na investice samotné mu zbyde 800 Kč. Ovšem z nich si ještě pojišťovna strhne 20 až 50 Kč jako poplatek za inkaso pojistného. Zbývá tedy 780 až 750 Kč. Ovšem ani to není částka, kterou by klient investoval.
Investice přes investiční životní pojištění směřují do podílových fondů. Pokud klient investuje přímo do podílového fondu, zaplatí zpravidla vstupní poplatek ve výši (u dynamičtějších investic) až 5 % z objemu investice. Tomuto se nevyhne ani při investici přes IŽP. Není uváděn jako „vstupní poplatek“, ale jako rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílového listu (bid-offer spread). Taktéž se pohybuje na úrovni až 5 %.
Z klientových 1 000 Kč se tak může zainvestovat i jen 712,50 Kč, tedy 71,25 %. Téměř 30 % vkladu může odplout na počátečních poplatcích z investované částky. Pokud by klient investoval na přímo do srovnatelného (a v některých případech i stejného) podílového fondu, jeho poplatek by byl 5 %, tedy téměř šestinový.
REKLAMA
Občas mám pocit, že regulace chce ovlivnit něco, do čeho již není třeba zasahovat. Naprostá většina zprostředkovatelů a finančních poradců již i investiční životní pojištění využívá především ke krytí rizik. Ostatně i pojišťovny se tomuto trendu přizpůsobují a vytváří (lepší či horší) flexibilní životní pojištění, u nichž lze investiční část minimalizovat. A ti špatní? Ty lze přeci z trhu protřídit i jiným způsobem – např. na základě ustanovení o řádné péči a jednání v zájmu klienta.
Regulace provizí náklady klienta zásadním způsobem nesníží. Ostatně i Ladislav Šincl v dopisu Kateřině Schneiderové z Broker Consultingu napsal: „Nicméně součástí mého návrhu regulace provizí je též ale ustanovení, které žádné stropy na celkovou výši provize nezavádí, a to pokud bude pojišťovací zprostředkovatel čerpat ročně provizi do výše 20% zaplaceného ročního pojistného. Potom hypoteticky může jeho provize po 20 letech fungování takovéto uzavřené smlouvy činit 400% ročního pojistného.”
A je tu ještě jeden aspekt. Počáteční náklady pojištění nezahrnují pouze provizi za zprostředkování pojištění. Ovšem regulována má být pouze ta. Nikdo nezabrání pojišťovnám vytvořit „lepší, modernější, flexibilnější“ variantu jejich pojištění, která bude pouze shodou okolností i dražší. A pak, když pomine konkurence v podobě (více či méně) nezávislých finančních zprostředkovatelů, může v klidu a míru proběhnout „konverze starých pojistek na modernější produkt“, jak tomu již v minulosti některá česká pojišťovna nejednou přistoupila, a interní síť bude moci přepsat dějiny… pardon, pojistky.
