Řecko zbankrotuje. A potřebujeme ještě vůbec rating?

Lidé v ratingové agentuře Standard and Poor´s si patrně řekli, že dokáží celému světu, že nezvládnutí situace před několika lety byl ojedinělý (i když fatální) omyl, který se opakovat nebude. A rozhodli se strašit finanční svět víc než kdy jindy. Ale investory už to, jak se zdá, nezajímá, protože ECB byla rychlejší.

Ratingová agentura Standard & Poor's se rozhodla rázně ukázat všem nepřejícím, že dokáže být ve svých hodnoceních tvrdá a neústupná a rozhodla se snižovat ratingy jako na běžícím páse. Ve druhé polovině minulého roku snížila rating prakticky nedotknutelným Spojeným státům a koncem minulého týdne pak naplnila varování a hromadně snížila rating několika evropským zemím. V obou případech se agentura nevyhnula kritice za to, že ještě zhoršuje již tak špatnou situaci, přičemž z Evropy se objevovaly hlasy o regulaci ratingových agentur již v minulosti.  A to si ještě znepřátelí Asii, na kterou se chystá v nejbližší době.

Je pravdou, že S&P sklidila kritiku za to, že pouze dělá to, k čemu je určena, tedy hodnotí subjekty na základě ekonomických ukazatelů. Je také pravdou, že poté, co neodhadla situaci před krachem nemovitostního trhu před více než třemi lety a následný chaos na finančních trzích, se snaží přicházet s varováním dříve, než se dostane do problémů subjekt s hodnocením AAA. Ale její boj je, zdá se, bojem s větrnými mlýny.

Jak v případě USA, tak i v případě snížení ratingů v Evropě se prakticky nic závažného na finančních trzích neudálo, což by bylo v minulosti prakticky nemyslitelné. Poměrně živou diskusi vyvolalo ohrožení ratingu záchranného fondu EFSF, který by si tak mohl půjčovat méně peněz, protože by se za něj zaručovalo méně zemí s ratingem AAA, nebo by si musel půjčovat dráž. Ale ani snížení jeho ratingu zatím nevyvolalo žádnou paniku a trhy tuto změnu vnímají v relativním klidu.

Důvodů je několik. S&P je ve svém tažení prakticky samotná, ostatní dvě velké ratingové agentury, jak Moody's, tak Fitch, potvrdily nejvyšší rating USA a také v případě evropských zemí se snižováním ratingu nikam nepospíchají. Investoři si tak na jednu stranu mohou vybírat, které hodnocení při investování zohlední, a také mohou mít pochybnosti o správnosti rozhodnutí S&P.

Dalším důvodem, který v Evropě způsobil, že země se sníženým ratingem prodávají začátkem týdne své dluhopisy levněji (Francie), nebo za stejnou cenu (Španělsko, Itálie), než před snížením ratingu, je nemalá pomoc ECB. Ta, i když se ve svých vyhlášeních všemožně snaží tvrdit, že něco jako kvantitativní uvolňování na americký způsob nehodlá podniknout, pomáhá trhům, jak to jde.

Zaplavila trh levnými úvěry pro komerční banky a snaží se, i když na první pohled v tichosti, nakupovat dluhopisy těch zemí, u nichž hrozí větší nezájem investorů kvůli jejich pošramocené pověsti (již zmiňované Španělsko, nebo Itálie). A v médiích se začíná spekulovat také o tom, že ECB zvažuje také nakupování jiných nástrojů, než jsou pouze dluhopisy vlád zasažených dluhovou krizí, takže nakonec se přeci jen můžeme dočkat takového nenápadného QE made in Europe. Takže když se nepovedlo regulovat ratingovou agenturu Evropské komisi, „zregulovala“ význam ratingových agentur samotná Evropská centrální banka.

Řecko zbankrotuje

Jednou z mála zemí, na níž se S&P se svými konkurenty shodne, je Řecko. Země s nejnižším ratingem je podle ratingových agentur jen několik dní od toho, aby oficiálně zbankrotovalo. O této možnosti se v posledních dnech mluví jako o jasné věci a prakticky všichni tento scénář očekávají (což je vlastně dobře, protože nepříjemných překvapení již bylo v poslední době dost). Řecká vláda se totiž nedokázala dohodnout se svými věřiteli, kteří projevili vůli „dobrovolně“ se vzdát části svých investovaných peněz. Nabídla jim totiž podmínky, které pro ně byly neakceptovatelné, a bez odepsání 100 miliard eur dluhu nedostane země další finanční pomoc.

Můžeme pouze spekulovat, jaké byly ony nevýhodné podmínky a jaká byla vlastně ochota soukromých subjektů vzdát se části investovaných peněz, když podle některých vyjádření je pro ně bankrot vlastně výhodnější, protože dostanou peníze z pojištění proti bankrotu (dnes tolik oblíbené CDS), ze které platí nemalé peníze a nemusí se vzdávat velké části své pohledávky.

O tom, že by se Řecko mohlo nějakým způsobem bankrotu vyhnout, již pochybují i ti, kteří rozhodují o další finanční pomoci a na možnost bankrotu už upozorňuje dokonce i samotný řecký premiér, takže jde o prakticky jasnou věc. Pokud bychom se ještě vrátili k S&P, pro ni to bylo jasné již v době, kdy se rodila dohoda o odepsání dluhu, protože dohoda s věřiteli je prakticky řízený bankrot země.

Ať už tedy dojde k bankrotu země po dohodě s věřiteli, nebo jednostranným vyhlášením, může to být v konečném důsledku dobrá zpráva, i když bezprostřední dopad na ekonomiku bude nepříjemný. Snad nikdo již dnes nečeká, že by se Řecko z dnešní situace mohlo dostat a takové radikální řešení by pak mohlo být v delším horizontu k prospěchu věci. Další odkládání nevyhnutelného by situaci nijak nepomohlo a znamenalo by pouze horší následky v budoucnu. A to nechce nikdo.