CZK/€ 25.200 +0,18%

CZK/$ 23.143 +0,22%

CZK/£ 29.467 +0,04%

CZK/CHF 26.168 -0,02%

Text: Redakce

17. 03. 2016

10 komentářů

Není regulace jako regulace

 


 

regulaci provizí při prodeji pojistných produktů. Už více než rok se o tom vede vášnivá debata a zatím to vypadá tak, že cenovou regulaci, v tomto případě regulaci zprostředkovatelských provizí, nejvíce tlačí významný účastník trhu – pojišťovny. A překvapivě jim v tom sekunduje Sociální demokracie, nebo alespoň někteří její politici.

Jak si jinak vysvětlit fakt, že se ČSSD zasekla na tom, že právě bez výše zmíněné regulace provizí je neprůchozí schválení tzv. Solvency II. Tedy nových pravidel v oblasti pojišťovnictví, jejímž cílem je zajistit stabilitu finančního sektoru. Nechme nyní stranou, jestli to zajistí právě Solvency II, ale jednou jsme se k tomu jako ČR zavázali, tak bychom to měli i plnit. Mimochodem norma měla platit už od 1. ledna 2016. Ale zpět k regulaci provizí.

V první řadě by si odměnu (provizi) pro zprostředkovatele měly dojednat pojišťovny s oním externím distribučním kanálem samy. Tady nejde o ochranu slabší strany vůči silnější, protože obě dvě strany jsou silné a výchozí pozice je tak v rovnováze. Proč si pojišťovny samy nedupnou vůči zprostředkovatelům, proč k tomu potřebují stát? Ale dobře, někteří zprostředkovatelé mohou (a někdy to dělají) zneužívat svého postavení komunikátora a bližšího článku vůči klientům, tudíž je na místě nějaká míra ochrany spotřebitele (nikoliv ale pojišťoven).

Dovedu si tedy logicky představit jistou míru regulace či lépe řečeno nastavení postupného uvolňování provize u produktů, kde najdeme tzv. odbytné, tedy u pojistek s investiční složkou. Cílem by bylo chránit klienty před praxí, kdy jim v krátkém čase po podpisu jedné smlouvy (u produktu, který je koncipován jako dlouhodobý), zprostředkovatel nabídl nový, zaměřením ovšem stejný produkt. Při rušení toho původního pak klient dostává jen zlomek investované částky a začíná od nuly.

Pak by to ale chtělo regulovat nikoliv jen provize, ale veškeré náklady spojené s pojistným produktem. Aby se skutečně naplnil onen základní a smysluplný účel – ochrana investovaných finančních prostředků klientů.

REKLAMA

Loading

Vstoupit do diskuze 10 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články

Je už pozdě nakupovat bitcoin?

Vzhledem k nedávnému růstu hodnoty bitcoinu a očekávání překonání jeho rekordní hodnoty vyžaduje rozhodnutí do něj investovat důkladné pochopení dynamiky trhu a souvisejících rizik. Bitcoin vykazuje v průběhu času výrazný růst, a to i pro ty, kteří kryptoměnu nakoupili za nejvyšší ceny. Je však velmi důležité si […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

13. 03. 2024

Maximální roční příjmy pro výpočet důchodu

Od roku 2008 se sociální pojištění platí pouze do dosažení maximálního vyměřovacího základu, z částky nad strop se již sociální pojištění neplatí a tyto příjmy tedy nevstupují do výpočtu starobního důchodu. Nadstandardní příjmy před rokem 2008 tedy ovlivňují výši důchodu více než od roku 2008. Podívejte se na […]

Text: Petr Gola

Foto: Shutterstock

12. 03. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Tomáš Prčík

    22 března, 2016

    Zdravím všechny,

    a přikládám osobní zkušenost. Až do loňského dubna jsem vlastnil společnost zabývající se zprostředkováním (primárně) životního pojištění.

    Udělali jsme rozsáhlý, téměř jeden rok trvající, výzkum v oblasti životního pojištění.

    Jelikož jsme, podle mého názoru, klienty dosti „hluboce“ informovali o tom, jak pojištění funguje, sjednal si ho přibližně každý sedmý klient. Navíc jsme pojištění sjednávali vždy bez spořící složky (nebo jen s minimální možnou spořící složkou), čímž jsme zásadně snižovali objem zprostředkovaného pojistného.

    Protože jsem ve firmě interně sjednával pojištění jenom já sám (a měli jsme skutečně jenom pár vázaných zástupců, kteří byli ochotní pojištění sjednávat podle naší koncepce), každý rok jsme pojištění sjednali relativně hodně málo.

    Navíc, tím, jak se produkty postupně vylepšovaly, a tím, jak jsem se snažil pro vázané zástupce držet koncept jednoduchý, tj. nechávali jsme je vždy sjednávat nejvýše dvě podle našeho názoru nejkvalitnější pojištění (pojištění pro specifické skupiny klientů jsme „nedělali“ a ať mi nikdo netvrdí, že je schopný udržet v hlavě podmínky dvanácti pojišťoven), vedlo to k tomu, že jsme produkt jedné pojišťovny nabízeli třeba jen rok nebo rok a půl, než přišel jiný, který jsme považovali za lepší.

    Nepamatuji si, že by nás za náš na kvalitu orientovaný přístup pojišťovny kdy ocenily.

    Naopak si pamatuju hodně, podle mě až ponižujících, scén, kdy jsem musel skutečně škemrat o to, aby s námi některé pojišťovny, jejichž pojištění jsme vyhodnotili jako aktuálně nejkvalitnější, uzavřely smlouvu, tj. abychom směli jejich pojištění nabízet.

    Říkali nám, že pokud nesjednáme alespoň milion ročního pojistného, pak ať se necháme „raději vepsat“ pod nějakou velkou makléřskou síť jako OVB, Partners, Broker Consulting, Fincentrum, atp. Bylo to tak intenzivní přesvědčování, až jsem si někdy v duchu říkal, jestli snad nejsou daní zaměstnanci od některé z těch velkých sítí „nastrčení“, a nedělají jim „náhončí.“

    Vždy mi přitom argumentovali, že je to pro ně levnější mít smlouvy s pár silnými partnery, než s mnoha malými.

    „Mít pár velkých partnerů místo mnoha malých je pro pojišťovny zjevně natolik výhodné“, že s tím musejí nyní chodit až do parlamentu, aby je tam ze samé té výhodnoti vysekali.

    Když si pojišťovny nuceným „naháněním“ drobných zprostředkovatelů do sítí na trhu samy vytvořily oligopolní strukturu v distribuci jejich „zboží“ (jen hlupák by to udělal, hůř pro sebe to mohly dotáhnout opravdu už jen k monopolu), tak ať se podle mě nediví, že s nimi nyní oligopolní sítě podle toho zacházejí.

    Banky stejnou chybu neudělaly. Byť mohly. A proto se nyní v parlamentu neprojednává regulace provizí za hypotéky.

    Odpovědět

  • 22 března, 2016

    Dobrý den Tomáši,

    mám obdobnou zkušenost, proto jsme nakonec po pečlivém zvážení s celým týmem zakotvili v Bonnetu. I po nás chtěla každá z pojišťoven nesmyslné produkční limity každý měsíc a když jsme odmítli jejich požadavky naplňovat, tak přišlo velmi arogantní a jednostranné ukončení spolupráce.
    Jinak OVB, Partners, Fincentrum, Broker Consulting atd. nejsou žádné makléřské firmy, nýbrž multilevelové (MLM). I tam nás pár lidí lákalo, mě ovšem děsil rozpad provize do pěti nebo sedmi pater nade mnou (proboha, za co ?), nejrůznější pokuty a sankce za vzdělávání v případě odchodu, konkurenční doložky, rozhodčí doložky atp. Chápu správně, že jste úplně odešel z oboru ?

    Odpovědět

  • vasek

    22 března, 2016

    ten princip spolupráce, jak jej popisujete, je všeobecně známý. Vychází i z všeobecných obchodních principů. Očekávat, že se velký finanční kolos posadí z malého distributora na zadek, je mimo mísu. Imho malí dostributoři mají všeobecně i delší ručení za smlouvu, myslím klidně i 5 let.

    Odpovědět

  • 22 března, 2016

    Nikdo Vašku neočekával, že se z nás pojišťovny posadí na zadek. Očekávali jsme, že pojišťovny pochopí obyčejným selským rozumem, že když je ve firmě 10 lidí a z toho dělají životky jen 3 nebo 4 lidi, tak není možné pro každou jednotlivou pojišťovnu nosit každý měsíc produkci 50, 60 nebo 100 tisíc, to dá rozum. A nemáte pravdu v tom, co píšete v prvních dvou větách, Bonnet nás produkčně nehoní a nevydírá počtem smluv nebo povinností sjednávat každý měsíc objem v určité výši. Sjednáváme, co sami uznáme za vhodné, nosíme pravidelně produkci, někdy jsou lepší měsíce, jindy jsou naopak horší, ale nejsme pod tlakem, že musíme. A v tom je ten zásadní rozdíl. Bonnet nám neukončí spolupráci proto, že jsme za kvartál donesli např. do Allianz jednu jedinou rizikovku, kdežto Pojišťovně ČS dvě smlouvy týdně, chápete ten rozdíl v přístupu ? O ručení pět let,o kterém píšete nemá smysl ani psát, k tomu se žádný rozumný poradce nesníží, to už je logičtější pracovat pod křídly kteréhokoliv z významných broker – poolů, např. INSIA, Bonnet nebo Broker Trust.

    Odpovědět

  • vasek

    22 března, 2016

    Nemůžete ale porovnávat Bonnet s pojišťovnou. Bonnet vás pochopitelně nehoní, protože má smlouvy i od jiných zprostředkovatelů, tím pádem i celkové objemy, které dostačují na nějakou slušnou úroveň spolupráce s pojišťovnami. To je základní princip byznysu.
    To, že od vás neočekávají velké obraty máte i potvrzené tím, že vás poslali pod nějakou servisní organizaci.
    Jste pro ně prostě malí, bezvýznamní, rizikoví. A to není jejich chyba. Nemůžete od nich očekávat úroveň spoluprace v míře, jakou s nimi mají velké společnosti.

    Odpovědět

  • Tomáš Prčík

    22 března, 2016

    Podle mě je vytváření konkurenčního prostředí mezi distributory, tj. udržování pokud možno „dokonalokonku­rečního“ trhu v oblasti distribuce, to nejlepší, co pro sebe mohou pojišťovny udělat, A v období, kdy je distribuce informací a dokumentů historicky nejsnazší, je to i pro ně techniky nejsnazší. V opačném případě bude docházet ke koncentraci distributorů, což je teď drtí.

    Odpovědět

  • vasek

    22 března, 2016

    konkurenční prostředí nevytvoříte firmou o 5ti zaměstnancích. Takováhle firma je pro pojišťovnu spíše hodně rizikový partner – jen třeba kreditní riziko z titulu storen.
    Jejich rozlišovací úroveň je prostě podstatně výše.

    Odpovědět

  • Tomáš Prčík

    22 března, 2016

    Já jsem to vzdal úplně. A zůstal jenom u placeného poradenství. Na tom se ale nedá přežít.

    Odpovědět

  • pavel-hanzl

    22 března, 2016

    Pane Prčíku, je hodně smutné číst pravdivá slova kvalitního a slušného poradce, který to ale vzdal. Proto bych vás chtěl požádat, abyste mi zatelefonoval. Rád bych se s vámi sešel.

    Odpovědět

  • Huml

    24 března, 2016

    Vy jste fakt vtipnej 😀

    Odpovědět