Hlavní ekonom banky a patron celé studie Steen Jakobsen říká:
„Rok 2012 byl prozatím dobrým rokem pro investory (meziroční nárůst o 13 %) a pro naději, ovšem nesmírně špatným rokem pro reformy a zaměstnanost. Propast mezi jednotlivými sektory ekonomiky a jednotlivci těžícími z aktuální politiky sázející na prodlužování stávajícího stavu na jedné straně a reálnou ekonomikou na straně druhé je největší, s jakou jsem se za svoji kariéru doposud setkal. Hlavní otázky pro zbytek roku 2012 musí být tedy následující: Jak dlouho se nám ještě může dařit udržet sociální nespokojenost pod pokličkou a za jakou cenu?“
Zvýšené sociální napětí panuje nejenom ve Španělsku, Portugalsku a Irsku, ale kupodivu také v Německu, kde nejbohatších 10 % obyvatel drží ve svých rukou 53 % veškerého bohatsví oproti 45 % v roce 1998. Z krize a tištění peněz doposud téměř bezvýhradně těžili pouze bohatí a banky a brzy za to možná bude muset zaplatit střední třída, protože cena pracovní síly se nyní v poměru k HDP pohybuje na nejnižší úrovni od 40. let 20. století (svého maxima dosáhl tento poměr v 70. letech, kdy se vyšplhal na 53 %).
ECB řízená dlužníky
Ve třetím čtvrtletí se centrální banky rozhodly v „monetárním kasinu“ vsadit vše na červenou. Šéf Evropské centrální banky Mario Draghi i předseda Federálního rezervního systému Ben Bernanke přinutili představenstva svých institucí k přijetí extrémních opatření a ECB i Fed jsou nyní ovládány zastánci extrémně holubičího přístupu. Nejdramatičtější je ovládnutí ECB členy ‚klubu Med‘ – toto je téma, které by v konečném důsledku mohlo poškodit platební schopnost Evropy, protože ECB řízená dlužníky je podstatně jinou bankou než banka, kterou ovládá vyrovnanější skupina zemí s rozpočtovými přebytky i deficity.
Makroekonomická opatření zoufale selhala a musí je nahradit důraz na mikroekonomiku. Společnosti zařazené do indexu S&P 500 (s výjimkou finančního sektoru) jsou dobrým příkladem úspěšnosti mikroekonomiky (firem a jednotlivců) – v roce 2012 prozatím dosahují 20% návratnosti vlastního kapitálu! To není špatný výsledek, pokud vezmeme v úvahu celkový stav americké ekonomiky, která roste jen zvolna a čelí protivětrům úsporných opatření vanoucím směrem od blížícího se fiskálního útesu. Dokladem selhání markoekonomické politiky je rekordní nezaměstnanost pohybující se v případě EU na úrovni 11,2 % a negativní růst evropské ekonomiky, která by dle konsensu měla v roce 2012 oslabit o 0,5 %.
REKLAMA
Blížíme se ke dnu
Tuto konstelaci bychom mohli považovat za extrémně negativní, ale abychom byli upřímní, současná situace je tak bezútěšná a negativní, že prakticky už zbývá prostor jenom pro zlepšení. S výjimkou USA překoná rok 2013 v meziročním srovnání snadno výsledky roku 2012 a jsme i nadále přesvědčeni, že evropská i americká ekonomika se nyní odrážejí ode dna. Rok 2013 by mohl být pro akciové trhy bolestivým rokem, ale dojde v něm také k oživení ve tvaru písmene V, za kterým bude stát výše zmíněné zlepšení stavu mikroekonomiky.
V období mezi 4. čtvrletím roku 2012 a 1. čtvrletím roku 2013 si sáhneme na absolutní dno ekonomické aktivity, k čemuž přispějí maximální snahy o úsporná opatření prosazované po celém světě, extrémně defenzivní investoři i spotřebitelé a bankovní prostředí, ve kterém jsou regulační požadavky na kapitálovou přiměřenost mnohem důležitější než zákazníci a jejich úvěrové potřeby. Jinými slovy budeme čelit maximálnímu protivětru.
Rozpočet USA
Pokud se problém amerického fiskálního útesu nijak řešit nebude, zaplatí za to Američané poklesem HDP o 3,5 %. Platí pravidlo, že propad HDP o 1 % vede průměrně ke snížení výnosů podniků obchodovaných na burze o 5–7 USD na akcii. Každé jedno procento, kterým americká ekonomika zaplatí za zavedení úsporných opatření, se projeví poklesem indexu S&P o 75–105 bodů (5–7 × 15 P/E). Zároveň však také očekáváme, že dojde k uzavření politické dohody, která zabrání naplnění toho nejpesimističtějšího scénáře. Součástí takové dohody by mohlo být prodloužení daňových úlev a možná i celkové snížení škrtů, ovšem i pokud půjde vše podle toho nejlepšího scénáře, můžeme očekávat snížení amerického HDP o 0,5–1,0 %.
Ve 4. čtvrtletí budeme sledovat vyjednávání týkající se amerického fiskálního útesu s větší pozorností než americké volby, ve kterých prezidenta Obamu čeká porážka. Skutečnými poraženými v této hře monetárních experimentů jsou ovšem střadatelé, zaměstnanci a mladí lidé. V případě USA a Evropy se tedy během tohoto období budeme i nadále potýkat se zásadními problémy s platební schopností. Je pravda, že financování dluhů vlád a bank je levnější. Doufejme ale jenom, že další sektory ekonomiky budou i nadále ochotny akceptovat rekordně nízký poměr mezd, rekordně vysoké intervence státu, rekordně přísná úsporná opatření, vysokou nezaměstnanost, nepřítomnost reforem, nedostupnost úvěrů a japonizaci ekonomiky.
