Čtvrtek 30. března. Svátek má Arnošt.

Nemějte všechna vejce v jednom košíku!

Lidová moudrost našich předků nabízí člověku modernímu často nečekaně aktuální rady. Přinejmenším v případě investování to rozhodně platí. Pokud člověk není fanatickým příznivcem hazardních her a svojí denní dávku adrenalinu hledá jinde než ve finančním světě, měl by v zacházení se svým majetkem vždy dbát opatrnosti a především znát jedno klíčové slovo: diverzifikace.

Složitý termín „diverzifikace“ znamená velmi prostou věc: rozložení rizika. Největší a možná i nejčastější chybou finančního světa neznalých lidí, a bohužel někdy i „profesionálních“ finančních poradců, je naprosté nerespektování tohoto základního pravidla. Zatímco běžný člověk se v roli neznalého, nezkušeného a až naivně důvěřivého klienta obrátí na domněle profesionálního rádce v oboru financí, může na druhé straně jednacího stolu narazit na prostou ziskuchtivost.

Pro příklad z praxe si představte takového realitního makléře. Ten vám nikdy neporadí, ať si nemovitosti koupíte jen za část svých prostředků a další část raději investujete do zahraničních cenných papírů. Na rozložení vašeho rizika a vaší ochraně před prudkými zvraty a nečekanými životními situacemi totiž nemá žádný osobní zájem. Naopak, jeho osobním zájmem je vám vždy prodat co nejvíce nemovitostí. Proto, jsou-li ceny nemovitosti zrovna dole jako teď, uslyšíte vždy povzbudivé „nakupujte, dnes je to levné jako nikdy“ a rostou-li ceny nemovitosti, pak vždy uslyšíte horečné „je to výborná investice, jen za poslední půl rok hodnota stoupla o několik tisíc korun“.

Ano, obojí může být pravdou, avšak také nemusí. Esencí moderního života je neustálá změna a vložíte-li všechny své prostředky do trhu s nemovitostmi, vystavíte se tak velkému riziku. Vývoj cen se může prudce změnit a ze dne na den se dočtete o „prasknutí bubliny na trhu“. Hodnota investic takto neprozřetelného člověka může ze dne na den klesnout i na polovinu. A běda tomu nešťastníkovi, jež by náhle potřeboval své peníze zpět. Slušný prodej nemovitosti na propadajícím se trhu může být záležitostí i více než půl roku práce.

Mnohé z toho ovšem platí i pro ostatní dvě klasické složky klientova portfolia: investice a hotovost. Akcie, ať už zvolíte jakékoliv rozložení mezi státy a odvětvími ekonomiky, jsou také velmi riskantní záležitostí a „vytvoření bubliny“ na jejich trhu často přehlédnou i ti nejváženější profesionálové.

Právě na akciích přitom lze efekt diverzifikace nejlépe početně demonstrovat. Již v roce 1977 američtí odbornici Elton a Gruber s pomocí empirických dat prokázali, že průměrná roční odchylka hodnoty portfolia je nepřímo úměrná k počtu akcií v portfoliu. Jinak řečeno, čím více akcií člověk vlastní, tím menší jsou výchylky jejich celkové (tedy součtové) hodnoty. Tato studie přišla mimo jiné konkrétně s poznatkem, že jedna akcie znamená průměrnou meziroční odchylku hodnoty větší než 49 %, ovšem součet deseti akcií v portfoliu přináší pouze odchylku o velikosti necelých 24 % a součet 30 akcií již jen necelých 21 %.

Počet akcii v  portfoliu

Průměrná standardní odchylka meziroční hodnoty portfolia

1

49.24%

2

37.36%

4

29.69%

6

26.64%

8

24.98%

10

23.93%

20

21.68%

30

20.87%

Podobná úskalí „v bleděmodrém“ najdeme u všech forem majetku.  Například změny na trhu dluhopisů jsou v poslední době ještě markantnější: některé dnes nejvíce připomínají de facto vysoce rizikové akcie (Španělsko, Itálie, Řecko), zatímco výnos jiných připomíná spíše držení peněz v hotovosti (Německo, USA).

Svět se nezadržitelně mění, nikdo neví, jaká zítra bude hodnota zlata a co se bude dít s cenou ropy. V takových podmínkách ani držení všech peněz v hotovosti neznamená jistotu, ale pouze předem prohraný boj s inflací. Za těchto pravidel hry nezbývá než zvolit tu správnou taktiku.

Naštěstí se výhody a nevýhody jednotlivých forem majetku značně liší. Přes všechny ujištění jednotlivých úzce specializovaných poradců, makléřů a obchodníků je proto vždy nejlepší mít svůj majetek rozložený mezi rozumné množství různorodých aktiv.

Na jaký typ investic a jejich rozvržení se zaměříte, bude vždy záviset na výši vašeho majetku a vašich záměrů jako investora, ale nejzákladnějším principem jednání každého rozumného správce majetku by měla vždy být opatrnost, obezřetnost a důsledná snaha „mít vejce hned v několika skvělých košících“. Toto je taktika všech bohatých majetkem i všech bohatých zkušenostmi a má jednu zcela nespornou výhodu: opravdu každému člověku dokáže zachovat většinu z jeho jmění.

A za sebe ještě dodám, že diverzifikace většinou znamená nejen zachování, ale také postupný a stabilní nárůst bohatství každého z jejích příznivců, kterým navíc přináší (relativně) klidné spaní.

Autor je majitelem finančně poradenské společnosti Stone & belter

Diverzifikujete své investice?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

2 komentáře: “Nemějte všechna vejce v jednom košíku!”

  1. Ondřej Záruba napsal:

    No on si to přísloví o různých košících zřejmě vykládá každý jinak.

    Směrodatná odchylka tržního rizika je jedna věc, ale zdaleka není tou nejpodstatnější veličinou. Víceméně to potvrzuje i výše uvedená tabulka. Směrodatná odchylka řádově 5 pozic a 30 pozic je podobná.

    Z praktického hlediska ovšem sledovat 30 pozic a 5 pozic je velmi podstatný rozdíl. Pokud máte nějaký časový fond na péči o investiční pozice, tak se velmi negativně promítne na výkonnosti Vašeho portfolia, pokud je pozic mnoho. Volatilita bude stejná nebo mírně nižší a výsledky budou výrazně horší v případě přílišné diverzifikace.

    Za přílišnou diverzifikaci považuji portfolia přes 15–20 equity pozic. To už vyžaduje armádu analytiků, kterou zaplatíte při extrémních hodnotách AUM.

    A ještě si dovolím jednu poznámku. Můžete mít různé košíky, ale pokud je máte všechny v jednom autě, tak je to úplně jedno. Teoretický smysl diverzifikace rizika tkví v tom alokovat kapitál do aktiv, které jsou ohroženy jinými riziky. V praxi je to poměrně obtížné. Korelace mezi aktivy jsou poměrně vysoké v případě významných poklesů. Vyplývá to jaksi z detailu, že finanční instituce nabývají stále obludnějších rozměrů a klíčovým finančním rizikem se stává riziko kreditní, které se se do určité míry vlastně překrývá s tím, co označujeme za riziko systematické.

    Já osobně diverzifikaci moc nefandím. Ne že bych byl totální gambler, nicméně si myslím, že diverzifikace mě příliš v době korekcí neochraní. Jediné co se stane, že školometská statistika na dlouhém horizontu ukáže nižší rozptyl, směrodatnou odchylku a variační koeficient. A v době výrazné korekce bude portfolio padat z drtivé většiny stejně, ať už obsahuje 5 nebo 30 titulů.

    Běžná praxe zprostředkovatelů je 10 fondů krát 50 titulů (řádově 10×3 analytici v lepším případě) Samo o sobě stačí, že veřejně obchodované pozice stojí za starou bačkoru v průměru. Odečtěte management fee, další provozní náklady a co zbyde. Něco jako 4% nominálního výnosu v lepším případě. S tím, že pokles takových portfolií v roce 2008/2009 byl úplně v pohodě 20%. Teď k tržnímu riziku změny ceny přidejte měnové riziko a entry fee. Výsledek sakumprásk, že si to koupí jako celek jedině magor:-)

  2. Honza napsal:

    „průměrná roční odchylka hodnoty portfolia je nepřímo úměrná k počtu akcií v portfoliu“ Opravdu?

    Když jsem chodil do ZŠ, tak jsme nepřímá úměrnost říkali něčemu jinému: y = c / x, kde c je konstanta. To, že něco nějak libovolně klesá, když něco jiného roste, ještě neznamená, že je to nepřímo úměrné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *