Vyjádření ČAOCP k návrhu nové směrnice o systémech pro odškodnění investorů

Novelizovaná směrnice upravuje tzv. systémy odškodnění investorů, ze kterých jsou investorům vypláceny náhrady v případě, že obchodník s cennými papíry není schopen splnit své závazky vůči investorům, kteří jsou jeho zákazníky. V České republice je tímto systémem odškodnění Garanční fond obchodníků s cennými papíry (dále též „GFOCP“), jehož činnost je upravena v § 128 a násl. zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

Záměr revidovat směrnici o systémech odškodnění investorů v obecné rovině vítáme. Členové naší asociace jsou nicméně znepokojeni některými možnými důsledky konkrétních ustanovení navrhované novelizace. Za nejkritičtější bod celého návrhu považujeme navrženou povinnost shromáždit v systému odškodnění investorů (v České republice GFOCP) určitý povinný minimální objem prostředků.

Dopad výše zmíněné povinnosti je obtížné přesně odhadnout, s největší pravděpodobností by však muselo dojít k mnohonásobnému zvýšení příspěvků, které obchodníci s cennými papíry platí do GFOCP, s destruktivními důsledky pro celé odvětví investičních služeb a především pro zákazníky. V průběhu přípravy směrnice jsme o našich názorech informovali české Ministerstvo financí, které, pokud je nám známo, informovalo Evropskou komisi.

Naše stanovisko k nejdůležitějším konkrétním ustanovením navržené směrnice uvádíme níže:

1. minimální objem prostředků ve fondu (navržený čl. 4a směrnice)

Podle navrženého čl. 4a směrnice budou členské státy povinny zabezpečit, že v každém systému odškodnění (u nás GFOCP) bude shromážděn objem prostředků ve výši alespoň 0,5% hodnoty finančních nástrojů a peněžních prostředků držených, spravovaných nebo obhospodařovaných obchodníky s cennými papíry a fondy UCITS, které jsou kryty systémem odškodnění. Tento objem musí být shromážděn do 10 let.

V případě České republiky by toto vedlo k následujícím důsledkům:

^REKLAMA

– podle posledních dat ČNB je objem obhospodařovaných prostředků nebankovními OCP ca 413 000 mil. Kč.

– 0,5% z toho činí 2 065 mil Kč, tedy ca 2 miliardy Kč.

– ročně by tedy museli nebankovní obchodníci s cennými papíry zaplatit navíc ca 200 mil. Kč ročně, aby se behěm 10 let tento objem vytvořil

– v současné době platí nebankovní obchodníci s cennými papíry asi 47,6 mil. Kč ročně a lze očekávat, že tato částka bude v dlouhodobějším výhledu použita ke krytí nákladů fondu.

– z výše uvedeného vyplývá, že příspěvky nebankovních obchodníků s cennými papíry do GFOCP by se zvýšily zhruba na pětinásobek!

^REKLAMA

– další zvýšení může nastat v případě širokého výkladu pojmu "držené finanční instrumenty", zejména pokud by došlo i k zahrnutí cenných papírů na účtech u centrálního depozitáře, které vedou obchodníci s cennými papíry v tzv. navazující evidenci. V takovém případě by pravděpodobně došlo k dalšímu podstatnému nárůstu příspěvků, který je obtížné odhadnout.

Není snad nutné dodávat, že výše uvedené by vedlo ke zvýšení nákladů pro zákazníky a zřejmě by přispělo i k ukončení činnosti některých obchodníků s cennými papíry. Oba důsledky jsou v přímém rozporu se zájmy zákazníků.

Pro srovnání upozorňujeme, že současná částka přípěvků odpovídá 2% výnosů obchodníků z poplatků a provizí za poskytnuté investiční služby, zvýšení na pětinásobek by tedy znamenalo, že obchodníci odvedou cca 10% svých tržeb (před odečtením nákladů a před zdaněním!) do systému odškodnění.

Z výše uvedených důvodů zastáváme názor, že návrh ustanovení novely o vytvoření minimálního objemu systému odškodnění (v České republice GFOCP) by měl být zamítnut, anebo alespoň velmi podstatně pozměněn tak, aby byl realistický vzhledem k situaci v jednotlivých členských státech.

2. Zvýšení limitu odškodnění na 50 000 EUR (čl. 4(1) směrnice) a zrušení spoluúčasti investora (čl. 4(4) směrice)

Současná verze směrnice počítá s tím, že odškodnění poskytované investorovi může být omezeno, a to částkou 20 000 EUR a zároveň 90% hodnoty jeho investice, počítá se tedy se spoluúčastí investora do výše 10%.

Podle navržené novelizace by došlo ke zvýšení absolutního limitu na 50 000 EUR a zároveň ke zrušení spoluúčasti investora, tj. odškodnění by se vyplácelo až do výše 100% hodnoty investice.

Navržená změna by pravděpodobně vedla k dalšímu zvýšení příspěvků obchodníků s cennými papíry do GFOCP, což by vedlo (v součtu se zvýšením popsaným v bodu 1 !) k dalšímu zvýšení již tak velmi vysoké zátěže pro obchodníky a ve svém důsledku pro jejich zákazníky.

Zastáváme rovněž názor, že principy známé z oblasti pojištění bankovních vkladů nelze mechanicky přenášet do oblasti investování do cenných papírů. Oblast investic je ze své povahy rizikovější a zahrnuje i jiné typy rizik, což investoři obecně chápou a akceptují. Snaha uměle smazat tento rozdíl a přenášet rizika na celou investorskou veřejnost může vést k neodpovědnému jednání na straně investorů a případně i některých obchodníků.

Navržená změna by tedy vedla ke zvýšení morálního hazardu na trhu, jinak řečeno, obezřetnost investorů bude zčásti nahrazována spoléháním se na garanční systém. Toto ve svém důsledku zvýší, a nikoliv sníží rizika na finančním trhu.

Z výše uvedených důvodů zastáváme názor, že změny týkající se zvýšení limitu odškodnění a zrušení spoluúčasti investora by neměly být přijaty.

3. Možnost úvěrování mezi jednotlivými národními systémy odškodnění (navržený čl. 4b směrnice)

Návrh směrnice zavádí možnost, aby v případě nouze některý systém odškodnění získal úvěr od systémů odškodnění ostatních členských států, a to za výhodných podmínek. Na tento úvěr bude mít zadlužený systém při splnění určitých podmínek nárok.

Tento návrh může vést ke krajně nežádoucí situaci, kdy trh, který selhal, bude dotován z „úspor“ trhu, který je zdravý. Ve svém důsledku tento návrh může vést k rozšíření destabilizace na další trhy a ke zvýšení, a nikoliv snížení rizika na finančních trzích. Z výše uvedených důvodů zastáváme názor, že návrh týkající se poskytování úvěrů mezi systémy odškodnění by neměl být přijat.

Základní problém navržené směrnice shledáváme v tom, že nedošlo k důkladnému zvážení všech dopadů navrhovaných změn. V případě České republiky nám není známo, že by tento dopad byl seriózně zvážen. S ohledem na tuto skutečnost zastáváme názor, že by návrh směrnice neměl být přijat. V takovém případě nic nebrání Evropské komisi, aby předložila návrh znovu po důkladném zvážení všech dopadů na kapitálový trh v jednotlivých státech.