Pojištění kryje rizika. Aby je mohlo efektivně krýt, musí být rizika nejprve odhalena a musí být odhadnuto, jakou škoda vznikne, promění-li se riziko ve skutečnost. O rizicích je proto potřeba hovořit naprosto otevřeně a bez skrupulí, byť seznamování s riziky a jejich identifikace může někomu připadat jako strašení.
Jedním z rizik, o kterých se při pojištění ale mlčí, je pojištění smrti dítěte v rámci životního pojištění. V rodinném pojištění je možné pojistit smrt rodičů, kteří dítě živí, aby v případě smrti živitele byli pozůstalí alespoň finančně zajištěni. Dítě ale nikoho neživí. A tak se na pojištění rizika jeho smrti pojišťovny dívají jako na neetické, neboť by se pojistným plněním jeho rodiče obohatili. Je to ale skutečně tak?
Přestože dítě nikoho neživí, jeho smrt může mít přímý dopad na finanční stabilitu rodiny. Smrt dítěte je vždycky tragickou událostí, kterou rodina nese velmi těžce. Ne každý takovou situaci dokáže unést – a zda ji unese a s jakými následky nedokáže nikdo předem odhadnout. Dopad smrti dítěte na rodiče může být natolik zásadní, že povede např. ke ztrátě zaměstnání či pracovní neschopnosti, které nebude možné krýt jiným pojištěním. Výluky z pojištění jsou v tomto neúprosné.
Důvod pro pojištění rizika smrti dítěte lze hledat ale i jinde. Nyní je důležité se přesunout z emocionální roviny do čistě racionálních výpočtů. K těm nepřímo vedou i vládní prohlášení, např. ve snahách o zavedení mezigenerační solidarity přímým příspěvkem dětí na penzi rodičů. Jeho proklamovaný smysl je jednoduchý: Pokud rodina vychovává děti, více utratí a nemůže tolik spořit jako rodina, která se rozhodne (a nebo ze zdravotních důvodů musí) být bezdětná. Statisticky se náklady na výchovu jednoho dítěte pohybují v řádu 1,5 až 2,5 mil. Kč.
I bez zavedení mezigenerační solidarity na vládní úrovni jsou vlastní (i adoptované) děti jednou z možností zabezpečení ve stáří. Stát nemusí diktovat, jakou částkou mají děti své rodiče podporovat – to si dokáže fungující rodina vyřešit sama.
REKLAMA
Pokud se domácnost rozhodne pro vyšší investice do dětí na úkor finančních investic na důchod, čistě z finančního pohledu by pojištění rizika smrti dítěte mělo charakter škodního pojištění. Investované peníze i čas se v případě pojistné události již nevrátí a rodiče přijdou o své zajištění v důchodu.
Jistě. Jedná se o „chladnou kalkulaci“. Do pojištění ale emoce nepatří[1]. Jeho smyslem je nahradit vzniklou škodu v případě pojistné události. V tomto případě etický přístup brání pojišťovnám identifikovat a krýt jedno riziko, které je z etického pohledu přinejmenším kontroversní.
Jaký je váš názor? Podělte se o něj v diskusi.
[1] Emoce se v pojištění používají k seznámení s riziky a jako prodejní argument. Se samotným pojištěním ale nemají nic společného.
