To je poměrně masivní korekce zisků, které nastartoval v březnu nový guvernér japonské centrální banky Haruhiko Kuroda svým programem masivní měnové expanze. Ta ve světovém měřítku těžko snese srovnání – do ekonomiky má během necelých dvou let napumpovat 1,4 bilionu yenů (25 % HDP) a do bilance chce centrální banka kromě dluhopisů nakupovat za nově natisknuté peníze i přímo akcie. Vše má jediný cíl – Kuroda chce změnit hluboce zakořeněná očekávání poklesu cen v japonské ekonomice a jeho šokové terapii řada investorů věří. Přes 15ti procentní korekci v posledním týdnu zůstávají japonské akcie stále v tomto roce zhruba 30 % v plusu. Poslední čísla navíc ukazují, že hospodářství zatím reaguje na šokovou terapii příznivě.
Průmysl rostl v dubnu výrazně rychleji než očekával trh (o 1,7 % meziměsíčně) a to popáté v řadě. Vedle toho trochu polevují deflační trendy. Kombinace slabšího yenu a silnější zahraniční poptávky tak zatím přináší určité ovoce. I tak je ale osud celého japonského experimentu hodně nejistý. Deflační prostředí a očekávání jsou v Japonsku kvůli vývoji v posledních letech hluboce zakořeněná a bude těžké s nimi něco udělat bez strukturálních reforem na vládní úrovni. K tomu všemu má japonská vláda na krku hodně nevyrovnané veřejné finance a Japonci se těžko vyhnou zvyšování daní. Není tedy divu, že japonské trhy zaznamenávají tak vysokou volatilitu. Otázka pouze je, jak dobře ji dokáží odclonit ostatní akciové a devizové trhy. Americké akcie zatím žijí svým životem podobně jako eurodolar. Nemusí tomu tak ale být napořád.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
