23. 07. 2025
Trumpovy obchodní dohody signalizují, že cla se usadí výše než se zdálo
Americký prezident Trump se včera pochlubil uzavření “největší obchodní dohody v historii” z níž mimo jiné vyplývá, že japonští vývozci budou čelit plošnému clu na úrovni 15 %, přičemž v případě dodatečného cla na automobily se zemi vycházejícího slunce podařilo vyjednat, že sazba nebude 25 %, ale “jen” 15 %. Kromě toho Bílý dům dále oznámil obchodní dohodu s Filipíny, přičemž tato země má napříště čelit plošnému clu 19 %.
Aneb termín 1. srpen, což je mezník, který si D. Trump určil pro stanovení tzv. recipročních cel vůči všem obchodním partnerům, se blíží a tak obchodní dohody přibývají. USA sice stále nemají uzavřenou obchodní dohodu s hlavními protistranami jako je EU, Mexiko a Kanada (ponechme stranou Čínu), ale ty čerstvě uzavřené s významnými dovozci jako Japonsko či Vietnam (bude čelit clu 20 %) již přece jenom něco signalizují. Předně to znamená, že je zde opravdu jasná snaha ze strany Bílého domu tlačit plošná cla viditelně výše než je oněch minimálních 10 %.
Kromě toho však zůstávají v platnosti nově nastavená sektorová cla jako jsou právě ta automobily či např. clo na dovoz oceli ve výši 50 %. To v součtu znamená, že efektivní celní sazba, která během druhého kvartálu vyskočila ze 2 % na 9 %, může klidně v druhé polovině roku zdvojnásobit. Pokud se tedy efektivní celní sazba bude na konci tohoto roku blížit 20 %, bude to rozhodně více než si řada firem i analytiků dokázal představit. My jsme např. v našem základním scénáři počítali s americkou efektivní celní sazbou na úrovni 15 %, přičemž výše uvedené informace nám říkají, že jsme v tomto bodě byli možná příliš optimističtí.
Jaké to bude mít implikace? Předně jde o to, že si stále nemůžeme být příliš jistí inflačním výhledem v USA, kdy pro-inflační efekt cel se zjevně bude natahovat v čase, resp. dost možná se bude dohrávat i v roce 2026. To musí být evidentní i americkým centrálním bankéřům, když velmi početná skupina z nich stále čeká na to, jak moc se v ekonomice projeví nejen primární ale i sekundární efekty vyšších celních sazeb.
Zároveň ovšem je třeba na vyšší cla pohlížet jako na novou daň, kde samozřejmě platí čím vyšší sazba tím vyšší restrikce. A tím se dostáváme k úvaze, kdo vyšší americké clo platí? Prozatím se na clech vybralo dodatečných cca 50 mld. USD, přičemž proti tomu stojí velmi umírněný inflační vývoj na straně dováženého zboží. Pokud by to takto pokračovalo, tak by to vypadalo, že cla z velké části absorbují (ze svých marží) zahraniční subjekty vyvážející do USA, resp. američtí dovozci. Zde je ale stále předčasné vyhlašovat konečné soudy, neboť červnová inflační čísla průsak cel směrem ke spotřebiteli přece jenom naznačila. Pokud by se během léta ukázalo, že tento trend zesiluje, tak s tím i logicky zesílí i debata o tom “kdo platí cla” a jak moc je to restriktivní zásah do ekonomiky.
Autor: Jan Čermák, analytik ČSOB
