Restart evropského průmyslu pokračuje

Meziroční čísla vypadají mnohem impozantněji (+38,7 %, respektive +39,3 %), avšak jsou ovlivněna velmi nízkým srovnávacím základem z doby první vlny pandemie v loňském roce. Proto bude asi lepší se podívat, jestli už průmysl překonal svůj loňský propad či nikoliv a porovnat čísla s rokem 2019. Z jednoduchého propočtu je zřejmé, že se průmyslová výroba v unii už v podstatě dostala na výchozí úroveň a že v případě zemí mimo eurozónu k tomu došlo rychleji. Příkladem budiž ČR, kde je průmyslová výroba už 2,5 % nad úrovní předkovidového roku 2019, i když v tomto směru není rozhodně premiantem. Tím je ve skutečnosti Polsko, které ovšem na druhou stranu v loňském roce nezažilo až tak dramatický pokles produkce jako ostatní země. Naproti tomu průmysl u našeho hlavního obchodního partnera Německa zaostává za výchozím rokem, stejně jako ten francouzský, stále ještě o téměř 6 %.

Pokud se podobnou optikou podíváme na výsledky automobilového průmyslu, uvidíme kontrast ještě větší. Zatímco v celé unii je výroba automobilů stále ještě 17,5 % pod úrovní roku 2019 (v eurozóně o téměř 22 %), v tuzemsku je o 5,5 % vyšší. V případě Německa nebo Francie je odstup ještě větší, protože tam je tento gap stále ještě více než čtvrtinový. Restart východu EU v případě průmyslu je tedy i nadále rychlejší, byť se musí vypořádávat s obdobnými problémy, jako průmysl na západě. Mezi ty hlavní nepochybně patří obnovení dodavatelských řetězců a vysoké ceny vstupů včetně energií, které už nelze zdůvodnit pouze vysokou poptávkou po „restartu“ mezinárodního obchodu. Zatímco poptávka znovu narůstá, průmysl čelí novým obtížím, které doposud příliš řešit nemusel. Přehodnocuje své just-in-time systémy hodící se spíše do příznivého počasí a stále více je pod tlakem zeleného úsilí. Při pohledu na vývoj cen energií nebo emisních povolenek má před sebou ještě docela náročné měsíce a vlastně i roky, které přinesou nejenom další zvýšení výrobních cen, ale možná i přesuny výroby.

Petr Dufek
Analytik ČSOB