13. 01. 2026
Omezit nezávislost Fedu značí posunout Ameriku mezi emerging markets
Jestli je na hospodářské politice Trumpovy administrativy něco iritujícího, tak je to snaha skrze kriminalizaci vybraných centrálních bankéřů změnit personální složení vedení Fedu a tím ohnout jeho rozhodování. Nejde přitom ani tak o to, že ekonomové v Bílém domě mají na rozhodování centrální banky odlišný názor a ten veřejně artikulují a vůči rozhodnutím Fedu se vymezují. Tak tomu bylo v podstatě vždy, a zvláště pak v situaci, kdy inflace je volatilní, a navíc v ekonomice probíhají velké technologické změny, které mají (pozitivní) dopad na produktivitu.
Konec konců USA mají nejlepší univerzity na světě s plejádou skvělých ekonomů na obou stranách politického spektra, takže debata o makroekonomické (měnové) politice, jež se zde vede či vedla, byla vždy na úrovni. To koneckonců byla i jedna z věcí, která americkou ekonomiku řadí mezi vyspělé země, a nikoliv do pelotonu emerging markets, kde se s příchodem nové vlády rychle a nestandardně personálně obmění vedení klíčových institucí a tím se docílí i změny v jejich rozhodování.
Poslední personální atak na Fed, který odstartovalo americké ministerstvo spravedlnosti, jenž šéfa centrální banky hodlá kriminalizovat za nedostatky v řízení rekonstrukce budov této instituce, bohužel zapadá do divokého světa emerging markets. Bílý dům by rád rychle docílil nižších úrokových sazeb, přičemž to nebyl již jen prezident Trump, ale v poslední době i ministr financí Bessent, který uvedl, že si Fed zde musí “splnit svoji úlohu”. Přitom je jasné, že pokud by se podařilo odvolat jak J. Powella, tak jeho kolegyni guvernérku Lisu Cookovou (jež je také na mušce ministerstva spravedlnosti), tak se otevírá cesta k tomu, aby “Trumpovi” lidé personálně ovládli osmičlennou Radu guvernérů (zatím jsou zde tři).
Ta by pak mohla odhlasovat to, že o úrokových sazbách nebude rozhodovat širší výbor FOMC, kde jsou navíc i čtyři rotující zástupci regionálních centrálních bank, ale právě jen Bílým domem „vyladěná“ Rada. Tím by se pak nejen umetla cesta k nižším hypotečním sazbám v USA, ale také ukončila několik desetiletí trvající éra nezávislosti americké centrální banky.
Jak reálný je výše popsaný scénář? Jeho pravděpodobnost sice není vyšší než 50 %, ale také není nulová. Jeho naplnění může zabránit americký Nejvyšší soud, republikánští senátoři a stavovská čest makroekonomů, jež budou eventuálně D. Trumpem nominováni na uvolněně posty v centrální bance. To jsou snad dostatečně robustní překážky, které vyloučí, že by americká ekonomika mohla institucionálně sklouznout mezi nevyspělé a velmi volatilní trhy.
Autor: Jan Čermák, analytik ČSOB
