Od práce z home-office k nízké produktivitě a pádivé americké inflaci?

Samozřejmě, že ke skokovému propadu produktivity se dá namítnout, že se jedná o špatně měřitelný a navíc volatilní ukazatel, takže je otázkou, zdali si nad ním vůbec lámat hlavu. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že výkon americké ekonomiky se v prvním pololetí jednoznačně snížil, přičemž zaměstnanost se výrazně zvedla. Účetně vzato to nemůže znamenat nic jiného, než že produktivita práce poklesla. Navíc situace se nemusí změnit ani ve třetím čtvrtletí, neboť červencový růst zaměstnanosti byl masivní, přičemž ostatní makroekonomické indikátory ukazují přinejlepším na stagnaci ekonomiky.

Je-li tomu tak, že produktivita práce v USA opravdu klesá (resp. výrazně zpomaluje její růst), tak by to chtělo najít nějaký narativ, proč se tak děje. Zde se však lze opravdu jen dohadovat. Jedno vysvětlení může být, že pádivá inflace působí v ekonomice „kontraproduktivně“. To byl ostatně i příběh vysoko-inflační ekonomiky konce 70. a začátku 80. let. Druhé vysvětlení může například spočívat v tom, že pandemie produktivitu práce srazila níže. Mohlo se tak stát z čistě zdravotních důvodů, anebo možná nemají pravdu často citované studie, že home-office produktivitu práce zvýšil.

Co když má naopak pravdu Elon Musk, který na práci z domova nevěří a raději svým zaměstnancům “silně doporučil”, aby se vrátili do firemních kanceláří…
Ať už jsou důvody poklesu produktivity práce v USA jakékoliv, tak je třeba ho zasadit do celkového makroekonomického kontextu, který se stále točí kolem inflace. Spojenou nádobou s údaji o produktivitě jsou data o jednotkových pracovních nákladech, která zrcadlově akcelerují. Růst těchto nákladů byl v první polovině roku v USA dokonce dvouciferný (převedeno na roční bázi), což Fed nemůže vidět rád, neboť jde o pro-inflační faktor a to zejména ve vztahu k ostře sledované jádrové inflaci.

Jan Čermák
Analytik ČSOB