Konečně začíná debata o chudobě v Evropě na začátku 21. století. Zvláštní ale je, jak mají všichni diskutéři na očích nasazené stejné klapky.
S jistotou vycházejí z toho, že šířící se a stále hlubší chudoba je problémem každého národního státu zvlášť, v jeho rámci se má o něm diskutovat a také ho řešit. Italové ať debatují o italské chudobě, Němci o německé, Španělé o španělské.
Jenže na to, abychom porozuměli problémům 21. století a mohli na ně hledat odpověď, potřebujeme kosmopolitní pohled. A ekonomové moderní řešení nabízejí.
Atmosféra nejistoty revolučním způsobem mění pracovní a životní podmínky ve všech vysoce rozvinutých západních společnostech.
Zlomyslně řečeno, prožíváme „pobrazilštění“ blahobytných společností: pestré, křehké formy zaměstnanosti nahrazují bezpečný zaměstnanecký poměr už i v evropských státech.
REKLAMA
Můžeme to vychvalovat jako „flexibilitu“, ale její poselství je ve skutečnosti toto: Sám se starej, aby nebylo těžké tě vyhodit, a smiř se s tím, že ti nikdo nemůže zaručit, zda bude tvou kvalifikaci i v budoucnu někdo potřebovat.
Celý článek najdete v týdeníku Respekt
