Německé volby poslaly výnosy bundů vzhůru. Ve hře je i „levicová“ koalice

V nich se hraje o dvě zásadní věci. Za prvé, která z dvou velkých stran (pravicová CDU/CSU nebo levicová SPD) bude s koncem Angely Merkelové sestavovat novou vládu (obsadí křeslo kancléře). Éra Angely Merkelové trvala dlouhých šestnáct let a stále rekordně populární kancléřka během ní zažila čtyři americké a francouzské prezidenty a osm italských premiérů (některé z nich včetně Silvia Berlusconiho hned dvakrát). Ztráty CDU/CSU na sociální demokracii však začínají být podle posledních průzkumů narůstat a v tuto chvíli vypadá jako pravděpodobnější nástupce Merkelové sociální demokrat Olaf Scholz. I on však svým vystupováním a názory symbolizuje spíše kontinuitu s érou Angely Merkelové – působí jako vicekancléř a ministr financí ve vládě Angely Merkelové a je hlasitým zastáncem některých konceptů společné vlády včetně fiskálního konzervatismu (dluhové brzdy).

Možná důležitější než osoba nového kancléře nakonec budou výsledky dalších menších stran, bez jejichž podpory se velcí neobejdou. A příkopy mezi pravicovou FDP a progresivně-levicovou stranou Zelených jsou daleko hlubší. Zelení jsou pro měkči rozpočtová pravidla, výraznější veřejné investice, rychlejší boj proti klimatu a výraznější přerozdělování napříč Evropou (transformace nové generace evropských fondů do trvalého mechanismu). Pravicová FDP má ve všech bodech prakticky opačný názor. I proto bude jakákoliv koalice (ať pod taktovkou SPD nebo CDU/CSU) mít velký problém tyto názorové rozpory překlenout.

Výraznější hlas zelených (než FDP) v nové koalici by znamenal expanzivnější rozpočtovou politiku a více regulace, což by pravděpodobně vedlo k růstu výnosů dnes stále extrémně nízko úročených německých bundů ( potažmo plusové body pro euro). Ještě větší reakci na trzích by přivodila stále relativně málo pravděpodobná „levicová koalice“ (SPD, zelení a post-komunistická Die Linke). Je si však třeba uvědomit, že jakákoliv koaliční dohoda se bude ve více fragmentovaném Bundestagu pravděpodobně hledat delší dobu a bude velice složitá – jinými slovy, okamžitá reakce na povolební výsledky nemusí být výrazná. Zvlášť proto, že trhy již částečně možnost levicovější koalice zahrnuly do dnešních cen – výnosy německých bundů šly s rostoucími preferencemi SPD vzhůru. Pro eurodolar proto  nakonec tak jako tak asi bude důležitější sledovat, jak moc se rozhodne v září americký Fed komunikovat obrat v měnové politice.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance