Komentář: Falešné zprávy centrálních bank o klesající inflaci spolehlivě vyvráceny

Milí spoluobčané,

řadu měsíců jste na těchto a jim podobných místech z pera či úst centrálních bankéřů čítávali v obměnách totéž: jak je vysoká inflace jen dočasná, že jsme již za inflačním vrcholem a jak nám inflace již klesá.
Inflace neklesá. Toť holý fakt a hlupák je ten, kdo centrálním bankéřům uvěřil a na počátku tohoto roku si koupil vládní dluhopisy v naději, že inflační vzplanutí bylo opravdu dočasné a to nejhorší na tomto poli máme již za sebou. Výprask, který takovýto investor do pevně úročených státních dluhopisů utržil, nepřišel jen tak, ale byl výsledkem brutální pro-inflačně laděné série dat z USA a eurozóny. Je pro představu si přitom zkusme zrekapitulovat, co vše se na inflačním poli nepovedlo v USA a eurozóně za poslední měsíc:

– americká spotřebitelská inflace (index CPI) za prosinec byla revidována směrem vzhůru;
– americká výrobní inflace za měsíc leden překvapila velmi vysokým meziměsíčním růstem a to především ve sledovém indexu očištěném o energie a ceny potravin;
– Fedem preferovaný inflační index (PCE) – jádrová inflace bez bydlení v sektoru služeb – vykázala v lednu opět velmi vysoké číslo, které svědčí o tom, že tato míra inflace je zcela nekonzistentní s dvouprocentním cílem;
– meziroční inflace ve Francii vyskočila v únoru na nová novodobá maxima (kdy je země členem eurozóny);
– španělská a především německá inflace opět v únoru akcelerují. Německá harmonizovaná meziroční inflace dokonce opět směřuje k dvoucifernému číslu;
– cenový sub-index podnikatelské nálady v americkém průmyslu (ISM) se navzdory celkově bídnému výsledku v únoru skokově zvýšil nad hranici 50 bodů, což značí, že cenové tlaky se vracejí.

Pokud by se výše uvedený seznam zdál málo přesvědčivý, tak vězte, že inflační show bude pokračovat i dnes dopoledne. Eurozóna bude totiž reportovat agregátní inflační čísla za únor a je velmi pravděpodobné, že to opět nebude pěkné čtení.

Jan Čermák
Analytik ČSOB