01. 06. 2020
Český deficit v květnu překoná 100 miliard korun. Ekonomika se však bez pomoci státu na nohy nepostaví
Český státní rozpočet v květnu pravděpodobně propadl do výraznějšího deficitu. Už ke konci dubna se hospodaření státu propadlo do deficitu skoro 94 miliard korun a v květnu pravděpodobně daleko výrazněji na stát dopadnou jednak výpadky daní (dané propadem aktivity i odklady) a současně postupně se rozjíždějící výdajové programy (jako programy Antivirus). Pomoc v Česku se rozbíhala spíše pomalu, ale i tak určité náklady (v řádu nižších desítek miliard korun) by měly být v květnovém rozpočtu vidět – deficit pravděpodobně výrazně přesáhne 100 miliard korun a za celý rok si lze představit i úrovně přesahující 500 miliard korun.
V první fázi COVID krize (duben, květen) však rozhodně nebyla chyba podporovat udržení pracovních míst a likviditu ze státního rozpočtu masivně, plošně a zejména rychle. Česko zvláště v rychlosti poskytnutí “hotovostních záplat” zaostávalo, ale to se snad se startem programu COVID III mění. Pomalá a váhavá reakce státu v prvních měsících totiž automaticky může znamenat hlubší dopady do hospodářství a ve finále celkově výraznější “díru” ve veřejných financích.
To platí pro většinu vyspělých ekonomik, které netrpí zřejmými vnitřními ani vnějšími nerovnováhami a mají stabilní finanční systém – zjednodušeně řečeno, mohou si masivní krátkodobou reakci dovolit. Co však ve chvíli, kdy by pandemie nebyla “dočasným” fenoménem? Pokud bychom viděli druhou a třetí vlnu epidemie, programy kurzarbeitu, vysoké sociální výdaje a současně propady příjmů by dlouhodobě negativně dopadaly na státní rozpočty. Největší světové ekonomiky (G7) přitom za posledních padesát let skoro zdvojnásobily zadlužení. Veřejný a soukromý dluh vzrostl ze 130 % na 270 % HDP a letos pravděpodobně hravě překoná 300 % HDP.
Dobrou zprávou na druhou stranu je, že v dnešním finančním systému mohou tlak na dluhopisovém trhu efektivně mírnit centrální banky. Opět to platí pouze tam, kde neexistují vysoké vnější nerovnováhy a vidíme stabilní finanční systém (Argentina ani Turecko takovou možnost nemají). To je naštěstí i případ Česka. Pokud by přišla druhá nebo dokonce třetí vlna pandemie, je pravděpodobné, že by ČNB (prostřednictvím vlastní verze QE) krotila rostoucí výnosy českých vládních dluhopisů.
Nic by však nebylo bez nákladů. Další vlny pandemie by ve finále byly výrazným nabídkovým šokem snižujícím schopnost ekonomik růst. Masivní reakce vlád a centrálních bank by v takové chvíli asi poslala vzhůru inflaci. To by ale určitě bylo lepší řešení než samovolně roztočená deflační spirála…
Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance
REKLAMA
