30. 06. 2025
Česká ekonomika jede vpřed slušným tempem, kde je nový normál?
Po všech revizích HDP česká ekonomika na začátku roku 2025 vypadá velmi slušně. Ekonomika pozvolna přidávala plyn celý rok 2024 – z 0,2% mezikvartálního růstu na začátku roku 2024 až na 0,8% růst na jeho konci. Začátek roku 2025 byl ve znamení jen kosmetického snížení růstového momenta (na 0,7 % mezikvartálně), a to zejména kvůli pozvolnějšímu růstu spotřeby domácností (dosavadní motor oživení). Více cykličtější složky v čele s investicemi a exportem naopak nabíraly na síle. Nebýt tak amerického “dne osvobození” a vysoké obchodní nejistoty, mířila by ekonomika pravděpodobně k cyklickému vrcholu. Takto může být její cesta v nejbližších kvartálech lehce narušena.
Více než cyklické zpomalení dané obchodní nejistotou ale ve finále může být zajímavé sledovat to, k jakému přirozenému růstu bude česká ekonomika v dalších 5 letech (do roku 2030) směřovat. Vzhledem k celé řadě strukturálních změn od lokalizace globálního obchodu, přes vyšší výdaje na zbrojení až po dekarbonizaci a strukturálně dražší energie jsou odhady nového “potenciálu” české ekonomiky pro nejbližších roky velmi rozdílné. Od relativně pesimistických hodnot v okolí 1,3 % (Evropská komise) až po čísla mezi 2,5-3 %.
My patříme pro nejbližších 5 let k mírným optimistům a vidíme potenciál české ekonomiky lehce nad 2 %. Na jedné straně se nebudeme moci spolehnout na tak výrazné přírůstky pracovní síly jako v letech po startu ruské invaze na Ukrajinu. Počítáme však po několika hubenějších letech s restartem investiční aktivity i s o něco rychlejším růstem souhrnné produktivity. Proč?
Za prvé proto, že útlum v produktivitě považujeme do jisté míry za cyklický – daný kromě výraznější citlivosti české ekonomiky na globální investiční aktivitu také výraznějším nárůstem míry úspor u českých domácností.
Za druhé proto, že napjatý trh práce může být dříve nebo později argumentem pro více investic a zavádění technologií zvyšující produktivitu (mezinárodní studie zpravidla potvrzují, že jedním ze zásadních startérů skoků v produktivitě je právě napjatý trh práce).
REKLAMA
Za třetí, vybraná česká odvětví (například automotive) prokazují v posledních letech schopnost i v těžkých dobách zvyšovat svůj podíl na evropském trhu.
Za čtvrté, vyšší výdaje na zbrojení mohou mít v Evropě a potažmo časem i v Česku pozitivní vedlejší dopady do produktivity.
Za páté, firmy více a více investují v zahraničí. To na první pohled nemusí být dobrá zpráva, pokud by se výrazně tenčil kapitál na domácí investice. Akvizice zahraničních společností však mohou vést k doplnění klíčových technologií a know how a tím tak zvyšovat celkovou produktivitu v ekonomice.
Všechny výše zmíněné faktory jsou samozřejmě spíše příležitostmi než pozitivními “jistotami”. A na druhé misce vah není možné opomenout například vysokou energetickou náročnost české ekonomiky, která bude vyžadovat výrazné investice nijak zásadně nezvyšující produktivitu (půjde pouze o nahrazování starých technologií novými). Dalším problémem může být málo pružný trh práce, který bude jakékoliv strukturální změny a inovace brzdit. A i kdyby doma šlo vše podle plánu, musíme si hodně přát, aby tomu tak bylo i v sousedním Německu, se kterým jsme stále obchodně velmi výrazně propojeni…
Autor: Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
