CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: Daniel Kuchta

28. 07. 2008

17 komentářů

Více je někdy méně a u certifikátů to začíná platit dvojnásob

 


 

Za výhodu certifikátů se považuje především jejich široký výběr nejen co do počtu, ale i stylů a strategií, díky čemuž si z nabídky vybere každý, ať už jde o konzervativního investora s velkou averzí k riziku, nebo dynamického investora orientovaného na vysoký výnos. V poslední době je ale právě tento široký výběr, zejména pro nezkušené investory, spíše prokletím. Vybrat si z desetitisíců produktů určitě není jednoduchý úkol ani pro ty, kteří se investování aktivně věnují.

Pro investory nemusí být jednoduché vybrat si správný typ cenného papíru, kterých není málo, a pro mnohé je orientace mezi nimi skutečně složitá. Emitenti navíc ve snaze zatraktivnění svých produktů často vymýšlejí stále složitější konstrukce vylepšeny novými názvy. Konečný efekt však může být nakonec úplně opačný, protože investoři zkrátka složité a neznámé nástroje nakupovat nebudou (což je v podstatě dobře). Za příklad si můžeme vzít například discount (diskontní) certifikáty, nebo bonus certifikáty, které patří mezi nejoblíbenější certifikáty.

Na první pohled jde o jednoduché produkty, což je kromě možnosti dosahování výnosů jedním z důvodů, proč jsou tak oblíbené. U diskontních certifikátů investorovi stačí při rozhodování poznat diskont, neboli slevu oproti tržní ceně podkladového aktiva, se kterou můžeme certifikát nakoupit, a cap, nejvyšší hranici, kterou může podkladové aktivum dosáhnout. Jakýkoli dodatečný pohyb nad tuto hranici už výnos z certifikátu nezvyšuje.

Díky slevě při nákupu může investor vydělávat i při stagnování nebo mírném poklesu podkladového aktiva. Při větším diskontu je nižší cap, a tím pádem nižší výnos, při vyšším capu je zase menší diskont. Investor si tak může vybrat, jestli chce vyšší výnos, nebo menší pravděpodobnost ztráty. Pokud chce investor minimalizovat ztrátu, může investor nakoupit certifikát s capem pod aktuální cenou podkladového aktiva, pokud chce maximální zisk, investuje do certifikátu s capem nad aktuální cenou, i za cenu většího rizika.

Pokud však bude chtít investor vybrat ten správný diskont certifikát, může narazit na menší problém. Množství certifikátů se stejným capem a různou dobou splatnosti apod. možná ještě není to nejhorší. V nabídce však investor může narazit kromě běžného diskontního certifikátu na množství různých modifikací, které do rozhodování mohou vnést menší zmatek. Best-of-multi certifikát, discount certifikát plus, discount certifikát plus pro, koridor discount certifikát, multi discount certifikát, multi discount certifikát plus, reverse protect discount certifikát nebo rolling discount certifikát.

REKLAMA

Podobná situace je u bonus certifikátů, které také nabízejí dosahování zajímavých výnosů při stagnujících nebo mírně klesajících trzích, a to dokonce bez omezení maximálního výnosu. I zde je však množství různých modifikací poněkud matoucí. Investor má na výběr multi bonus certifikát, plus bonus certifikát, bonus pro certifikát, capped bonus certifikát, capped multi bonus certifikát, capped reverse bonus certifikát,  double bonus certifikát, koridor bonus, multi koridor bonus a koridor bonus pro certifikát, leveraged bonus certifikát, reverse bonus a multi reverse bonus certifikát, reverse bonus a reverse bonus pro certifikát a také rolling bonus certifikát. Investoři pomalu ztrácejí přehled a stále častěji se zkrátka stává, že ani nevědí, do čeho investují.

Známé jméno už nemusí znamenat kvalitu

V poslední době je problémem rovněž výběr emitenta. Certifikáty jsou totiž „pouze“ dlužné úpisy, které neztělesňují žádná vlastnická práva na podkladové aktivum. Certifikát je tedy velmi blízký klasickému dluhopisu, při němž je bonita emitenta jedním z hlavních kritérií při rozhodování o ceně cenného papíru.

Doposud byla bonita emitenta brána pouze jako doplňková informace a bylo jaksi samozřejmé, že jde o kvalitní a důvěryhodné instituce. Hypoteční a následně kreditní krize však důvěryhodnost mnohých bank výrazně nahlodala a investoři by v současnosti měli při výběru cenného papíru brát mnohem větší zřetel právě na tento parametr. Příklady bank, jako jsou UBS nebo Bear Stearns, jsou toho důkazem a měly by být pro investory dostatečným důvodem ke zvýšení pozornosti.

Ohrozí problémy bank trh s certifikáty?

Podle průzkumu německého Centra pro evropský hospodářský výzkum v Mannheimu (ZEW), který zmiňuje nedávné číslo magazínu Fond Shop, vidí hrozbu bankrotu některého z velkých emitentů jako riziko kolapsu trhu s certifikáty až 71 % dotázaných odborníků. Polovina si také myslí, že objem zobchodovaných certifikátů se sníží, i když nezkrachuje žádný z emitentů.

REKLAMA

Kromě zmiňovaných problémů jsou pak další nesrovnalosti, které jsou pro mnoho investorů matoucí, těžko srozumitelné a souvisí přímo s výběrem emtitenta. Jde zejména o nákladovou strukturu, v níž mohou hrát velkou roli skryté poplatky, a také tvorba cen, které určují samotní emitenti a často mohou být pro investory velmi nevýhodné.

Velký výběr sice přináší nové možnosti, ale na druhé straně také nové komplikace. Investor si sice může vybrat produkt, který bude sedět přesně jemu na mírů, na druhé straně se ale zvyšuje i riziko, že nakonec bude investovat do něčeho, co jeho očekávání vůbec splňovat nebude. A to jen kvůli tomu, že tomu produktu pouze neporozuměl. I zde pak, stejně jako u jiných druhů investic, stále platí, že investovat by se mělo pouze do toho, čemu investor rozumí, případně si nechat poradit od odborníků. Investiční certifikáty nejsou špatný produkt, ale i zde je opatrnost na místě a znalost toho, do čeho vložíme své prostředky.

Loading

Vstoupit do diskuze 17 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Anonym

    28 července, 2008

    Já bych neviděl takový problém, že exisuje velké množství produktů, naopak to vítám, ale velký problém je v tom, že certifikáty z hlediska pojmů nejsou standardizovány. Tzn. že jedna koncepce se u několika emitentů jmenuje jinak, a proto je nutné u každého emitenta prostudovat prospekty, co se za daným certifikátem ve skutečnosti skrývá. Zbytečně to zdržuje,a mě jako člověku neznalého cizích jazyků to činí nemalé komplikace.

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    Nemluvě o tom, že je potřeba vše kontrolovat a přepočítávat. Jednodušší formou investování mohou být klasické indexové certifikáty, u těch ostatních je potřeba postupovat opatrněji (např. jak uvedl pan Piták studiem prospektu). Dále je důležité si uvědomit, že pro správný výběr vhodného certifikátu nám nestačí jenom pochopit jeho konstrukci, ale i odhadnout zda vůbec má zvolená strategie šanci na úspěch a to včetně tržního očekávání. No a zapomínat bychom neměli ani na to, že každé nové zařazení certifikátu do portfolia ovlivní jeho výnosově-rizikový profil.

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    U tech indexu je jeste jeden problem, pokud nejde o bezne vyuzivane indexy, ale vytvari si ho emitent sam, pak se kolikrat nedohledate aktualniho slozeni indexu. Nemam rad, kdyz nevim, do ceho investuji. Blizi se to pak fondum, ale u tech obvykle clovek dohleda aspon 10 nejvetsich pozic.
    No a u strukturovanych produktu, jak rikate, clovek by si to mel radeji vzdy sam prepocitat. Uz se mi taky parkrat stalo, ze jsem vychazel z udaju od emitenta a ty byly chybne. Myslim ted udaje typu procentualni odstup od bariery, mozny zisk apod. Nejcasteji se u techto udaju vyskytuji chyby, pokud je podkladove aktivum v jine mene nez euru a emitent (od ktereho to pak prebiraji dalsi poskytovatele informaci) na to ve svych vypoctech jaksi asi zapomene.

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    Ahoj Honzo, neměli bychom být radši u vody :-)) Jinak – nevím jak moc se to blíží fondům, když zvážíš jaký benchmark si volí investiční společnosti u svých fondů, jakým způsobem se s tímto benchmarkem porovnávají a stejně jako v tvém případě, jaké je složení u speciálně vytvořených indexů používaných jako benchmark některých fondů. S ostatním naprostý souhlas, mám stejnou zkušenost. Sláva

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    Meli. ;-)) Prave proto mam v ruce aspon jednu chlazenou bottli, kdyz nic jineho. ;-))
    Ted nevim, jak to myslis. Ja jsem to myslel tak, ze kdyz u indexu neznam slozeni, tak se to po strance toho, co o investici vim, blizi fondu, kde zpravidla take neni zverejnovano slozeni.

    Odpovědět

  • Anonym

    30 července, 2008

    Rozumím, tak to ano 😉

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    No jestli máte problém dohledat u emitenta složení nějakého basket certifikátu tak to je fakt na pováženou, osobně naštestí takové zkušenosti nemám. Spíše jsem se spálil s investicí do „nových indexů“.
    Emitenti moc často neuvádějí graf teoretického historického vývoje za několik let zpátky a potom takový vstup je hodně riziková záležitost. Akcie z kterých se daný index skládá totiž nejsou nové, ale existují na trhu většinou dlouhou dobu.
    To se mi např. stalo s uran basket certifikátem, tj. certifikátem na akcie společností zabývající se těžbou a zpracováním uranu. Jako koncepce se mi tento certifikát velmi líbil a tak jsem do něj vstoupil po korekci z High 1400 b. na 1100 b. To se mi zdálo jako vhodný okamžik pro vstup. No jo, ale dodatečně se mi podařilo dopátrat historický graf vývoje od roku 2003, kde byla počáteční hodnota 100 b. Potom korekce, která proběhla se najednou zdála malá. Naštestí jsem prodal certifikát s malou ztrátou a nakoupil později levněji. U jiných certifikátů už mi ale bylo líto realizovat větší ztrátu a nyní na to doplácím průběžnou ztrátou 20-25% a to u indexů SETX a Next 11. U SETX jsem také vstupoval na první pohled větší korekci z 2900 b. na 2460 b., ale ejhle. Rovněž až po nákupu jsem se dopátral, že low v roce 2001 se pohybovalo mezi 400-450 b.
    Takže vždy je nutné být na pozoru do čeho investujete, jinak vás čekají taková nemilá finanční překvapení tak jako mě.

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    Vim moc dobre, o cem mluvite. 😉 Proste nestaci hezky nazev, ale jak pisete, je vzdy dulezite znat (po vsech strankach) svou investici.
    Prave proto narikam, ze obcas nemuzu dohledat slozeni basketu. Standardne je vzdy startovaci slozeni v prospektu. Ale jen nekteri poskytovatele indexu a emitenti uverejnuji aktualni slozeni. Velkou cast pak clovek dohleda na Bloombergu, nebo Reuters. Ale nekdy bohuzel at hledam, jak hledam… njn, pak ma hold certifikat smulu, neprosel filtrem. ;-))

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    Můžete prosím uvést nějaký konkrétní příklad? Klidně i na můj e-mail (mám ho v profilu) pokud je to tajná informace 🙂 , docela by mě zajímalo, na který emitenty si mám dávat pozor.

    Odpovědět

  • Anonym

    31 července, 2008

    Nejde o konkretni emitenty, cas od casu se mi to stava u ruznych emitentu, u kterych jindy bez problemu data dohledam. Specialita je to snad jen u DWS GO, ale to celkem chapu, kdyz basketem kopiruji sve fondy. Poslu Vam dva posledni „kousky“, na ktere si vzpominam, do mailu. 😉
    Kdyz k nim dohledate aktualni slozeni, mate u me pivo. 😉

    Odpovědět

  • Vojtin

    28 července, 2008

    Mě zase štve, že většina informací o certfikátech (konkrétní produkty) jsou většinou v němčině. A to že je v nich zmatech je už jen třešnička na dortu.

    Odpovědět

  • Anonym

    28 července, 2008

    No nedivte e, když je to defacto „německý vynález“ a většina emitentů je německých.

    Odpovědět

  • Sporic obrazovky

    28 července, 2008

    Pak ale nema logiku zehrat na to, ze je moc produktu a nekdy nejdou prodat a spekulovat, ze je to treba tim, ze jsou moc komplikovane. Kdyz ke kazde lednicky musi prodejce dodat navod cesky, tak u certifikatu by urcite minimalne anglicke materialy vyrazne prodejnosti pomohly.
    Kdyz emituje banka certifikat a v upisovacim obdobi jej prodava ceska banka na prepazkach, tak ma na tom % mnohem vyssi poplatek, nez by klient zaplatil pri online nakupu pres brokera. Jenze pres brokera je v tom opravdu gulas, neni bonus certifikat jako bonus certifikat (viz. clanek). Ne kazdy informacni system od brokera umi dobre radit certifkaty dle vsech parametru a kdyz uz se k necemu klient prohrabe a info je jen nemecky … Banky tady trochu chrapou a prehlizeji ptencialni zakazniky, ktere pak slozite a draze shaneji pres pobocky. Pritom by stacilo udelat preklad do vsech jazyku u 5-8 certifikatu a u zbylych by se jen menily parametry.

    Odpovědět

  • hm

    28 července, 2008

    Banky nechrápou je to záměr proč se snažit když máme své jisté příjmy z fondů ke kterým je certifikat konkurentem a nutno přiznat že ve všech směrech výhodnější. (až na měnové riziko)

    Odpovědět

  • Anonym

    28 července, 2008

    Nesouhlasim s Vami. Certifikaty maji oproti fondum take sve nevyhody. Je to vzdy instrument od instrumentu. Ale nejvetsi nevyhodu certifikatu popsal krasne v clanku pan Kuchta – kreditni riziko. Zatimco fond ma oddeleny majetek.
    Mam certifikaty rad, hojne jich vyuzivam, ale nemazte lidem med kolem pusy!!! Jak se rika, neni vsechno zlato, co se trpyti.

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    Certifikáty jsou dlužní úpisy významných bank, které v sobě sice nesou riziko nesplacení, ale toto riziko se nijak zvlášť neliší od rizika, které podstupujeme i při investici do jiných dluhopisů. Zajímavá je ale jiná věc a to je přístup k riziku jako takovému. Často jsem se setkal s tím, že na investiční riziko se pohlíželo jen z pohledu rizika kurzových změn (volatility) a na ostatní rizika se tak nějak pozapomínalo. Přitom například další riziko – kreditní riziko (úpadek protistrany) je neméně tak důležité, jako kurzové riziko. Problémem je ale jak správně posoudit míru podstupovaného kreditního rizika, když i zavedená metodika v podobě ratingu (kreditního hodnocení) nemusí odpovídat skutečné ekonomické situaci daného subjektu, navíc často je jen hodnocením toho, jak na tom daný subjekt byl a ne jak na tom daný subjekt je a bude. Tedy, kromě mnoha výhod narážíme při výběru toho správného certifikátu i na nevýhody mezi něž patří dvojí kreditní riziko a to jednak finanční zdraví emitenta certifikátu a pak i společnosti, do které prostřednictví emitenta investujeme. Předcházet popřípadě kontrolovat takové riziko lze jen důslednou diverzifikací a vyhýbáním se subjektům, u nichž není tento rating známý a nebo u kterého máme objektivní důvody o něm pochybovat.

    Odpovědět

  • Anonym

    29 července, 2008

    Ano, na tom se shodneme. Vedle trzniho rizika se dnes bezne hovori jeste o menovem riziku. Ale ostatni, zejmena kreditni a take politicko-pravni se casto opomiji.
    K tomu kreditnimu riziku jeste jedna zajimavost… vsimnete si, ze dluhopis ma toto riziko v cene nebo jeste lepe ve vysi uroku dluhopisu zahrnute (rozdily i mezi velkymi bankami jsou dnes pekne vysoke). Ale certifikaty? ;-))
    Nebo jinak. U dluhopisu dostavate za vyssi kreditni riziko vyssi urokovou premii. Co dostavate za vyssi kreditni riziko u certifikatu? ;-))
    P.S. Opakuji, tim nechci kritizovat certifikaty, proste jen rikam, ze maji take sve mouchy.

    Odpovědět