Slábnoucí dolar a konec americké výjimečnosti?
Respektovaná americká instituce Morgan Stanley nedávno zveřejnila prognózu, která vzbudila pozornost globálních investorů i geopolitických stratégů: americký dolar by mohl do poloviny příštího roku oslabit o dalších až 9 %. Na první pohled se může zdát, že jde jen o další cyklický výkyv v rámci klasické měnové volatility. Ve skutečnosti ale nejde jen o oslabení měny – jde o oslabení důvěry. Jaké jsou hlavní důvody negativního pohledu na dolar a co to vypovídá o americkém hospodářství?
Za možným oslabováním dolaru stojí několik vzájemně propojených faktorů. Především očekávané zpomalování americké ekonomiky. Po silném postpandemickém oživení se začíná naplno projevovat efekt utažené měnové politiky z předchozích let. Americké domácnosti čelí vyčerpaným úsporám, rostoucím nákladům na služby a slábnoucí poptávce. Firemní investice stagnují. Poslední PMI v průmyslu se pohyboval okolo 48 bodů, značí tedy kontrakci odvětví. A přestože inflace výrazně zpomalila (PCE index byl při posledním měření poblíž cíle banky na úrovni 2,1 % meziročně), Fed již několikrát naznačil, že v roce 2025 může přistoupit ke snižování úrokových sazeb. Tento krok by dolaru, který byl v minulých letech atraktivní právě díky vyšším výnosům, výrazně uškodil.
K tomu přistupuje strukturální problém amerických financí: rostoucí deficit, zadlužení přesahující 100 % HDP a opakující se politické šarvátky ohledně navýšení dluhového stropu. I když Scott Bessent prohlásil, že „USA nikdy nezbankrotují“, realita je taková, že důvěra trhů v americký fiskální systém dostává trhliny. Zvláště když zvyšování dluhového limitu není výsledkem konsenzuální fiskální politiky, ale součástí kontroverzních návrhů – například Trumpovy daňové reformy.
Jedním z nejpřesvědčivějších signálů oslabené důvěry v americkou budoucnost je chování největších světových investorů. Místo dlouhodobých amerických dluhopisů, které byly po desetiletí považovány za „bezpečný přístav“, se mnozí přesouvají ke krátkodobému dluhu. Důvod? Menší riziko kolísání sazeb, ale také nižší expozice vůči potenciálně zhoršujícím se makroekonomickým podmínkám USA. Dlouhodobé americké obligace – kdysi základ portfolia každého suverénního fondu – už nejsou tím, čím bývaly. To má i symbolický význam.
Dluhopisy nejsou jen nástrojem financování, ale také měřítkem důvěry. Když investoři nechtějí držet desetiletý americký dluh, říkají tím: „Nevěříme, že za deset let bude Amerika stejně silná jako dnes.“ Takový signál má potenciál redefinovat globální kapitálové toky. Ve stínu těchto ekonomických změn se pomalu, ale jistě mění i geopolitická realita. Dolar dlouhodobě sloužil jako hlavní měna pro mezinárodní obchod, rezervní aktiva a ropné transakce (tzv. petrodolarový systém). Jenže mnohé státy – od Číny přes Rusko až po Brazílii nebo Írán – už řadu let budují paralelní platební infrastrukturu. Zavádějí měnové swapy, zúčtování v národních měnách nebo zvažují digitální alternativy k dolaru.
REKLAMA
Zatímco donedávna šlo spíše o politická gesta, dnes začíná dedolarizace dávat ekonomický smysl. Nahrávají tomu i obchodní války, které USA po světě vedou. Od konce druhé světové války byla americká měna synonymem důvěry, stability a globálního vedení. To se však může změnit. Pokud bude dolar dál ztrácet na hodnotě a Spojené státy budou čelit kombinaci zpomalení růstu, fiskální nestability a geopolitické polarizace, nelze vyloučit, že víra v dolar bude převážně slábnout.
Autor: Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital
