Penzijní reforma: Lidé se bojí o naspořené peníze!

Nutnost penzijní reformy nezpochybňuje již nikdo s výjimkou představitelů extrémní levice. Liší se ale názory na její provedení. Ani ministr financí Miroslav Kalousek není s reformou v současné podobě zcela spokojen a dovedl by si ji představit lepší. V demokracii ale nezáleží ani tak na optimalitě řešení, jako spíš na možnostech jeho prosazení.

Pro politickou podporu penzijní reformy a zejména pro její úspěch je klíčové, aby se s ní ztotožnilo co nejvíce lidí. Jenže lidé reformě příliš nerozumí. Je špatně vysvětlována, na což upozorňují četní odborníci – i včera zveřejněný průzkum STEM/MARK pro finančně poradenskou společnost Fincentrum a deník MF Dnes. Důsledkem je, že se 76 % obyvatel dle průzkumu obává, že o naspořené peníze v penzijních fondech přijdou.

Graf 1: Obava, že lidé kvůli penzijní reformě mohou přijít peníze

Zdroj: Průzkum STEM/MARK

Především z důvodu nedůvěry, která je zpravidla způsobena nedostatkem informací, lidé do druhého pilíře převážně nepůjdou. Využít možnost opt-outu zvažuje jen 27 % respondentů.

Graf 2: Proč lidé 2. pilíř využijí/nevyužijí

Zdroj: Průzkum STEM/MARK

Pozitivní je, že se do 2. pilíře chystají především lidé mladší a lidé s vyšším vzděláním. Pro ně především je spoření v penzijních fondech (a spoření na stáří obecně) nezbytné. Stát se o penze nepostará. Ostatně i ministr financí Miroslav Kalousek na včerejší konferenci upozornil na skutečnost, že utkvělá představa jistoty státního důchodu je lichá.

Graf 3: Kdo chce 2. pilíř využít

Zdroj: Průzkum STEM/MARK

Navzdory nejistotě budoucnosti a rizikům ve finančním světě jsou především mladší lidé přesvědčeni, že se o jejich peníze a následně důchod postará lépe soukromá společnost než stát. Přestože v současnosti mají finanční potíže i finanční instituce, penzijní fondy (pokud nejsou navázány na konkrétní společnost) příliš často nekrachují – zato států s potížemi s vyplácením důchodů ukazuje dost i současná Evropa.

S růstem vzdělání se snižuje nerozhodnost (či informovanost?) lidí a klesá počet respondentů, kteří si nedokáží mezi státem a soukromou institucí vybrat jednoznačného vítěze. I u lidí s vysokoškolským vzděláním ale převládá větší důvěra ve stát. Ta stojí pravděpodobně i za úspěchem prodeje státních dluhopisů pro občany, přestože tyto nenabízí nijak závratné podmínky a čistě z investičního pohledu nejsou výhodné.

Graf 4: Kdo se o penze postará lépe

Zdroj: Průzkum STEM/MARK

Lidé se penzijní reformy bojí zřejmě skutečně především proto, že jí nerozumějí. Vždy největší strach vyvolávají věci neznámé. A povědomí o rozdílu mezi 2. a 3. pilířem má jen 26 % respondentů, přičemž 42 % nemá povědomí o rozdílech žádné. Nelze se pak divit, že lidé kupříkladu zaměňují penzijní reformu se zrušením povinnosti připsat alespoň nulové zhodnocení v penzijních fondech – a mohou se tak domnívat, že díky vysokým ztrátám či dokonce tunelování o peníze přijdou.

Větší povědomí je u lidí s vyšším vzděláním a s vyššími příjmy.

Graf 5: Rozdíl mezi 2. a 3. pilířem

Zdroj: Průzkum STEM/MARK

A nevědomost padá na bedra nejen médií a školám, ale i vládě. Lidé se cítí být málo informováni. A i média velmi často informace špatně interpretují a mystifikují tak své publikum. Důvod? Málo a špatně podané informace ze strany tvůrců reformy.

Jedním z bodů, který je špatně vysvětlován, protože je nečitelně vepsán do zákona, je dědičnost naspořených prostředků. Kdo a za jakých podmínek může peníze v penzijním fondu zdědit?

Graf 6: Informovanost o penzijní reformě

Zdroj: Průzkum STEM/MARK

Tím se dostáváme zpět na začátek: Lidé nemají informace, a proto se penzijní reformy bojí.