Americká ekonomika se z finanční krize zotavila a roste již od roku 2010. V příštím roce podle odhadů poroste tempem přibližně 3 % a poroste zřejmě přinejmenším do roku 2016. Evropa oproti ní tancuje na dně. Od roku 2009 se nezlepšila nezaměstnanost a evropská ekonomika se pohybuje na hraně recese. Důvodem je odlišný přístup americké vlády a Fedu oproti evropským vládám a Evropské centrální banky.
Spojené státy
Důvodem rychlejšího zotavení americké ekonomiky je podle Manuely d´Onofrio významně větší podpora ekonomiky Fedem a vládou. Hned po pádu Lehman Brothers vláda rozhodla o výdajích 700 mld. USD. Dále Fed zahájil kvantitativní uvolňování na podporu hypotečních bank. Kvantitativní uvolňování probíhalo ve třech kolech v objemech 1 722 mld. USD, 600 mld. USD a 1 551 mld. USD. A v neposlední řadě Fed snížil úrokové sazby na rekordní úroveň. Reakce byla přitom rychlá a rázná.
Americká ekonomika se po recesi v roce 2009 zotavila velmi rychle. Průmyslová produkce je již nad úrovní rekordního roku 2007 stejně jako spotřeba domácností, na předkrizovou úroveň se vrátily prodeje automobilů i počty pracovních míst. Jediným sektorem pod předkrizovými úrovněmi představují ceny domů. Ty přes mírný růst zůstávají na úrovni před cenovou bublinou.
Zatímco americké akcie dosahují rekordních úrovních, 10leté státní dluhopisy zůstávají na úrovních s výnosy kolem 2,5 %. Výsledkem je zpráva spotřebitelům, aby utráceli, a investorům, aby byli ochotni přijmout vyšší riziko.
Od prosince 2013 Fed začal omezovat program kvantitativního uvolňování. Nemusí přitom prodávat nakoupené dluhopisy, u nich může počkat do splatnosti. Zvyšování úrokové sazby se očekává až ve třetím čtvrtletí 2015 na 0,5 až 0,75 %. Pokud bude ale ekonomika oživovat současným tempem, nepoškodí ji to.
REKLAMA
Evropská unie
V Evropě byla v roce 2012 podepsána fiskální dohoda, podle níž musí země přijmout zákon o vyrovnaném státním rozpočtu a snížit zadluženost na 60 % HDP do 20 let. V recesi to ale znamená nevyužívání fiskální stimulace ekonomiky.
Problém předlužených zemí byl řešen pozdě. Rekapitalizace zemí nastala až v roce 2010, kdy byla přijata dohoda o eurovalu EFSF, na rozdíl od rekapitalizace amerických bank po jediném měsíci od pádu Lehman Brothers. Záchranný fond ESM byl přijat až o další dva roky později, kdy byly již potíže ve Spojených státech zažehnány a americká ekonomika rostla. Nakonec byla přijata bankovní unie s jednotným bankovním dohledem. Vše bylo ale pomalé, rozvláčné a pozdě, navíc plné kompromisů.
Na měnové politice došlo ke dvěma kolům 3Y LTRO (prosinec 2011 a únor 2012) v celkovém finančním objemu 1,018 bil. EUR. V září 2012 guvernér Draghi prohlásil, že zachrání euro za každou cenu a založil OTM – Outright Monetary Transaction. Ovšem banky o peníze neměly zájem.
Měnová politika pokračovala snižováním úrokových sazeb až na 0,05 % pro refinancování bank a na –0,20 % depozitní sazby. Ovšem pokles úrokových sazeb byl opět pomalý ve srovnání s reakcí Fedu.
REKLAMA
Výsledkem evropské hospodářské politiky je ztráta 5,7 milionů pracovních míst a výrazně nižší disponibilní příjem ve srovnání se Spojenými státy. Rozdíl je přitom především v měnové politice.
Fed snížil sazby k nule v roce 2008 a od té doby je drží na stabilní úrovni. ECB snížila úrokové sazby výrazně méně a později a až v letošním roce dosáhly na nulu. Fed také mnohem více nakupuje v rámci kvantitativního uvolňování, svou rozvahu od roku 2007 zvýšil 4,5krát. Evropská centrální banka se drží pod 1,5násobném navýšení. Navíc v roce 2012, kdy Fed začal znovu nakupovat, ECB prodávala a svou rozvahu zužovala.
Článek vychází z přednášky a prezentace Manuely d´Onofrio, Head of Global Investment strategy UniCredit Bank prezentované na konferenci „Invest with the best“ pořádanou UniCredit Private Banking dne 25. 9. 2014.
