Komentář z USA: Je třeba očistec, ne peklo
Americký FED si definitivně zvolil cestu do recese, možná již na přelomu roku, možná později v roce 2023. Na rozdíl od evropských centrálních bank má za úkol nejen udržet inflaci v požadovaném koridoru, ale také zároveň udržet nezaměstnanost na uzdě. Ta dosáhla 3,7 %, zatímco inflace se drží na 8 5 % a v srpnu byla vyšší než očekávání analytiků. Monetární politika se tak vydala na cestu utahování opasků a tržního vyrovnání nabídky s poptávkou. O tom, že výsledkem této cesty bude tvrdá recese, dnes již nikdo nepochybuje a ve firmách se již zavádějí opatření, jež mají zmírnit její dopad.
Na druhé straně američtí spotřebitelé pociťující již dnes tíhu výrazně vyšších cen, počínaje energiemi a konče potravinami, se zatím zřejmě nehodlají vzdát svých nákupních a spotřebních zvyklostí. Průměrný dluh americké domácnosti na kreditních kartách je 5 a půl tisíce dolarů a stále roste. Celková částka dluhu naakumulovaná na kreditních kartách amerických spotřebitelů dosáhla ve 2. kvartále 887 miliard dolarů a blíží se rychle k historickému rekordu 930 miliard ze 4. kvartálu 2019. Postcovidový rok 2022 však není před-covidový rok 2019. Průměrná úroková míra u kreditních karet se vyšplhala na 18 % , když ještě před rokem byla okolo 10 % .
Protože míra úspor klesla v meziročním srovnání podobně dramatickým způsobem, čeká americké spotřebitele v blízké budoucnosti nepříjemný šok. Zatímco firmy se však již na tento šok připravují, spotřebitelé stále ještě v jakési furiantské křeči utrácejí na dluh. Posledním záchvěvem této utrácecí neurózy bude zřejmě listopadový svátek Den díkůvzdání a potom Vánoce. A pak se finanční opičí dráha amerických domácností zřejmě začne řítit dolů.
Americká ekonomika není tažena exportem jako ekonomika Číny, ale domácí spotřebitelskou poptávkou. Takže toto přistání amerických spotřebitelů do reality v kombinaci s tvrdou monetární politikou FEDu a úspornými opatřeními firem bude bránou vedoucí přímo do hluboké recese. Nadto není nikde psáno, že FEDu se podaří zkrotit současnou inflaci. Pokud se mu to nepodaří, prožijeme si zřejmě něco podobného jako na přelomu 70. a 80. let minulého století, totiž několikaletou stagflaci.
Americká federální vláda si zřejmě bez ohledu na svou veřejnou rétoriku závažnost negativního ekonomického výhledu plně uvědomuje. Kroky, které zatím ve své fiskální politice přijímá, jsou však v naprostém protikladu k monetární politice FEDu a ke zmírnění dopadu recese zřejmě nijak nepřispějí. Bidenova administrativa v zásadě vidí řešení problému nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou v povzbuzování poptávky, samozřejmě na úkor zvýšení federálního dluhu.
REKLAMA
Problém makroekonomické nerovnováhy však byl vyvolán právě obrovskou stimulací poptávky v době covidu, kdy do ekonomiky proudily peníze nekryté žádnou produktivitou práce a nabídka ochrnula v důsledku naprosto nesmyslných covidových uzavírek celých segmentů ekonomiky. Ve svém důsledku tak vládní fiskální politika, přes svůj deklarovaný dobrý úmysl pomoci, ještě více přilévá oleje do ohně, ztěžuje práci FEDu na zkrocení inflace a vede přímo k recesi. Z ekonomické historie velmi dobře víme, jak často bývá cesta do pekel dlážděna podobnými dobrými úmysly.
To, co americká ( a globální ) ekonomika potřebuje, však není toto peklo, ale jakýsi zdravý, na principiálně platných ekonomických zákonech založený očistec. Potřebuje více deregulace podnikání, volnější trh, větší odpoutání ekonomiky od vlády, snížení vládních výdajů, příjmů a přerozdělování, cílenou podporu soukromé iniciativy, daňovou reformu ve prospěch nepřímých daní, tvrdé stíhání finanční korupce a vyhýbání se placení daní, zatnutí zubů a pokračování ve tvrdé práci.
Zatím se však zdá, že k tomuto programu prostě chybí potřebná politická vůle. Z Velké Británie však přišla první nadějná zpráva – nová britská vláda premiérky Liz Trussové nezvýší daně korporacím nad 19 %. Že by Margaret Thatcher 2.0 ?
Autor: Miroslav Hošek, CEO Advanced Food Products (AFP), LLC, v USA působí na manažerských pozicích už 16 let
