CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Komentář: Inflace je opravdu, ale opravdu netriviální problém

 

Foto: Shutterstock

Vytratil se zdravý selský rozum a byl nahrazen populismem? Je hospodářská politika v bludném kruhu? Mají se příjemci fixních příjmů a majitelé úspor bát inflace? Ano mají. Pamětníci, kteří před padesáti lety inflační síly podcenili, dnes vyslovují obavy. Mezi nimi i Václav Klaus.

Loading



 

Vzdouvající se inflace je podceňována. Nerovnováhy se budou prohlubovat, vzájemné osočování guvernéra ČNB a ministryně financí nic nevyřeší. Strůjci hospodářských politik se zasloužili o vznik ekonomické nerovnováhy, která je slovy Václava Klause „inflačního typu, převahy agregátní poptávky nad nabídkou“. Klausův ekonomický komentář pro idnes.cz říká, že výsledky fiskální politiky vlády a měnové politiky ČNB do jara lepší nebudou.

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/komentar-nazor-vaclav-klaus-inflace-ceny-rust-volby.A211005_151407_domaci_wes

Nejsou totiž vzájemně zaměnitelné: „Nejde o přechodný jev, který – do jara – lepší, chytřejší a opatrnější politika centrální banky a vlády odstraní, vrátí nás k rovnováze a inflaci potlačí.“. Když vláda na jedné straně rozhazuje a do inflačního ohně přidává, stěží lze bezbolestně utáhnout měnovou politiku. Václav Klaus ve svém komentáři dodává, že na pozadí stojí i „zafixované společenské fenomény“ prosazované mnoha zájmy.

Inflace se neobával, dnes varuje

Nerovnováha nemůže mávnutím kouzelného proutku snadno zmizet. Václav Klaus upozornil, že jde o fenomén inflace, vážné ekonomické poruchy – nikoliv o zdražování a izolované pohyby jednotlivých cen. Na poli komentářů současného inflačního dění jde o komentář (zatím) vcelku ojedinělý.

REKLAMA

Dynamika inflace a vznikajících cenových spirál je málo chápána. Rostoucí ceny tlačí na další ceny, ceny ovlivňují mzdy a tyto pak na ceny, ceny a měnový kurz a znovu ceny. „Vymknout se těmto spirálám je velmi netriviálním úkolem,“ dodává Klaus ve svém říjnovém komentáři.

Václava Klause je zapotřebí chápat i jako vysokoškolského profesora ekonomie a akademika, který se otázkami inflace a makroekonomické rovnováhy na akademické půdě zabýval desítky let. Než nahlédneme na komentář aktuální, oprašme Klausův komentář, starý více než půl století:

„Domnívám se, že obavy z inflace vycházejí z přeceňování obrovských hyperinflací minulosti, z obavy, že k podobným inflacím může docházet na dnešní etapě kapitalistického vývoje. Tato obava je neopodstatněná, protože dnešní rozvinutý systém státní ekonomické intervence by podobný vývoj nikdy nedovolil,“ napsal stejný Václav Klaus v roce 1967. O schopnostech měnověpoliticky krotit inflaci v „kapitalistických zemích“ (v socialistickém Československu byl tehdy jiný finanční systém) psal jako akademik Ekonomického ústavu Československé akademie věd.

„Citace pochází z výzkumné publikace č. 29 z roku 1967, vydané pod názvem Ekonomický růst a inflace.“ Ano, inflaci 70. let Klaus (a v podstatně nikdo) tehdy neočekával, věřilo se, že „…systém státní intervence by podobný vývoj nikdy nedovolil.“. Zkušenosti inflačních 70. let ovšem ukázaly, že ono vyhnutí se inflačním spirálám je skutečně netriviální výzvou. Klaus si v říjnovém komentáři klade i otázku, zda to vědí čeští ministři financí a centrální bankéři. Sám si i odpovídá „Nejsem si jist. Kdyby to věděli, nemohli by dopustit obří rozpočtové deficity a rozsah tisku peněz. Je evidentní, že jsou pomýleni dnešními „novými měnovými teoriemi…“.

REKLAMA

Poručíme inflačnímu větru a dešti?

„Zrekapitulujme si to. Inflace je hrozivý náklad (a důsledek) nerovnováhy agregátní poptávky a nabídky a zároveň je jedinou cestou, jak tuto nerovnováhu odstranit. Nechat inflaci proběhnout je vždy lepší, než ji uměle potlačit, o tom nás komunismus poučil,“ shrnuje Václav Klaus svůj pohled na dnešní realitu.

Klaus také dodal, že nerovnováhu bude možné řešit, jen když se vrátí ekonomická racionalita, bude opuštěna akomodativní měnová politika a nastolena rozpočtová obezřetnost. Bude zapotřebí politická souhra, stejně jako ústup z nakročení k zelené měnové politice. Kritikou nešetří. Rozpadly se veřejné finance, rozpočtové omezení jako předpoklad ekonomické racionality bylo opuštěno. „Ještě nikdy nebylo rozpočtové omezení tak měkké jako dosud,“ píše Klaus a dodává, že na makroekonomické úrovni nebylo tak měkké ani za komunismu.

„Zatím to všem ještě nedochází, ale lidé růst cen začínají vnímat,“ a je to skryto i proto, že je cenový index špatně měřen – „řadu cen dlouho vědomě vynecháváme (aby se snadněji „cílovala“ inflace)“. Došlo ke strukturálním posunům ve spotřebě, a to cenový index, při sebelepší snaze statistiků, nemůže podchytit. Inflaci to pak skrývá a dává to špatné signály.

Z Klausova komentáře vyznívá varování, že rozbíhající inflace je podceňována. Třebas i kvůli tomuto způsobu jejího měření. Mizí zdravý selský rozum i ekonomická racionalita. Tyto nemají na politické scéně zastání, nikdo za ně nelobbuje. Za současnou inflací stojí bezprecedentní rozpočtový deficit, šílené vyhazování peněz z veřejných rozpočtů, v historii neznámý růstu mezd a platů při obrovském pádu produktu (a HDP).

REKLAMA

Hádky a osočování v bludném kruhu

Má jít o bludný kruh, jehož rozetnutí Klaus moc nadějí nedává. Bát se mají příjemci fixních příjmů a majitelé úspor: „Nerovnováha se bude proto prohlubovat a inflace bude bohužel narůstat. Je zbytečné, aby si proto nadávali guvernér ČNB a ministryně financí.“ Ano, vládní politická garnitura začala před volbami osočovat úřad ČNB. Právě tato instituce je přece zodpovědná za inflaci nebo za zdražení úvěrů plynoucího ze zvyšování úrokových sazeb. A guvernér ČNB v přímém přenosu veřejnoprávní televize vrací úder slovy o nekompetentnosti vyjádření ministryně financí.

Místo aby se na nerovnováhy a pnutí poukazovalo a řešily se, hledají se viníci a nastupují žabomyší války. Ministryně financí změnila původní proklamace o možnostech se z krize proinvestovat na kritiku toho, že ČNB otočila kormidlem hospodářské politiky. Polévání hospodářství živou vodou, nových peněz a úvěrů, je populistické politice nakloněno. Jenže když rostou mzdy a platy a zisky firem, aniž by se zvyšoval ekonomický výkon, stěží to končívá jinak než nerovnováhami a řešením v podobě inflace nebo měnové reformy.

Tak jako tak se strůjci hospodářských politik zasloužili o vznik ekonomických nerovnováh. Má jít o bludný kruh, a  jak komentoval Klaus, „nový Rašín“, schopný razit dezinflační politiku, mající silný politický mandát, se najde stěží.

Inflace je podceňována

„Inflaci nepodceňujme,“ končí své úvahy Klaus. První důsledek z inflace plynoucí je znehodnocování peněz, úspor a rezerv denominovaných v inflací svíraných měnách. Věřitele prostě opět jednou dobíhá inflační riziko týkající se jejich pohledávek. Není možné koláč mít a zároveň ho jíst. Nelze se tvářit, že bankovní systém může setrvale díky likviditě a financování poskytnutého centrální bankou poskytnout masu nových peněz a úvěrů, aniž by to mělo dopady na úspory a investice.

Inflace, chápaná jako růst cenové hladiny, vzniká díky nadměrnému úvěrování vytvářejícímu nerovnováhy. Centrální banky mohou beztrestně nafouknutím své bilance a zvýšením svých pohledávek poskytnout dodatečné financování, dodat do finančního systému dodatečnou likviditu. Banky už nepotřebují peníze vkladatelů, úsporám a přebytkům domácností a firem konkuruje nadbytek likvidity dodané centrální bankou. Toto pak ovšem na pozadí ovlivňuje rozhodování domácností, firem i státu týkající se úspor a investic.

V poslední dekádě se měnová politika inovovala, někteří hovořili o náboženství, jiní o nových nástrojích, které budou držet hospodářství nad vodou. Dekáda superuvolněné měnové politiky, v Česku propagovaná heslem „fanděte s námi 2% inflaci“, ono „polévání ekonomiky živou vodou“, má své důsledky. Idyla byla rozmetána, cenová hladina se nepřehlédnutelně vzdýmá. A kdykoliv emisní banky nově emitovanou likviditou (pro)financovaly masy vládního dluhu, nebyly nezávislé a inflace anebo měnová reforma se přibližovala.

Loading

Vstoupit do diskuze 71 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články

Kalkulačka pro výpočet orientační pojistné hodnoty – snížení rizika podpojištění

V roce 2023 Česká asociace pojišťoven (ČAP) představila nový standard pro výpočet pojistné hodnoty nemovitostí, zaměřený především na rodinné domy. Cílem tohoto standardu je minimalizovat riziko podpojištění. V rámci tohoto úsilí byla vytvořena kalkulačka pro orientační hodnotu pojistného, dostupná na webových stránkách ČAP. Tato kalkulačka umožňuje zadat […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

27. 03. 2024

Komentář: Šílenství měnové politiky

Současná měnověpolitická „sezóna“ začala v roce 2022, kdy centrální bankéři v západních vyspělých ekonomikách začali zvyšovat sazby, aby bojovali proti inflaci. Trvalo jim několik let, než se dostali tam, kde jsou dnes. Zda bylo jejich úsilí úspěšné, nám pravděpodobně napoví několik příštích měsíců a další období.

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

18. 03. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář: Mumla Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Inflace je samozřejmě projev nerovnováhy mezi agregátní nabídkou a poptávkou týkající se statků zahrnutých do spotřebního koše. Současná nerovnováha má ale více příčin.

    Dominantní příčinou je globální nabídkový šok. V mnoha produkčních odvětvích byly opatřeními přijatými v covidové krizi vážně narušeny dodavatelské vztahy, které byly nastaveny na chod v bezproblémovém prostředí. Nedostatek nabídky tak při zachování poptávky vede k růstu cen. Tento růst cen by měl ale odeznít po návratu dodavatelských vztahů k normálu a konkurence v odvětví by mohla dokonce vést k následnému poklesu těchto cen.

    Jistý (podle mne minoritní podíl) na růstu cen má také růst příjmů domácností, jejichž případný nárůst spotřeby by mohl předmětnou nerovnováhu nadále posílit. Nicméně významnosti tohoto vlivu nic moc nenaznačuje. Naopak. S růstem příjmů roste míra úspor domácností, přičemž k nějakému signifikantnímu růstu spotřeby nedochází. Naopak, domácnosti spotřebu v takto nejistých dobách spíše omezují.

    Reakci centrální banky (růst sazeb) pak lze považovat toliko za zmírnění dosavadního uvolnění měnových podmínek, nikoliv za zpřísňování měnové politiky. Reálné úrokové sazby jsou i po růstu sazeb stále hluboko v záporu. O brždění ekonomiky a poptávkové inflace (nastane-li vůbec) bude možné mluvit až poté, co se reálné úrokové sazby překlopí do kladných hodnot. Nicméně vzhledem ke spotřebnímu chování domácností nepovažuji růst sazeb za nějak efektivní způsob dezinflační měnové politiky.

    Současně dovoz inflace způsobené nabídkovým šokem není centrální banka schopna změnou úrokových sazeb nikterak účinně ovlivnit. Zde by snad mohlo pomoci zpevnění koruny, které by částečně mohlo kompenzovat růst cen dovážených statků. To by však zase dopadlo negativně na exportní průmysl (pokud by se včas nezajistil proti kurzovým rizikům). V tomto případě neexistuje jednoduché a spolehlivé řešení bez možných negativních vedlejších účinků.

    Současný dovoz inflace přes růst cen komodit s narušenými dodavatelskými řetězci je možné jistě považovat za přechodný. Ideální reakcí na tento typ inflace se pak jeví pasivita monetární ekonomiky a aktivita fiskální politiky, která by dopady daného šoku domácnostem (byť alespoň částečně) kompenzovala.

    Skutečným a trvalejším problémem ale může být růst cen vyvolaný růstem cen energií v rámci realizace onoho zeleného údělu a dalších vlivů (dodávky plynu z Ruska…). U green dealu jsou samozřejmě obavy z trvalejších centrální bankou neovlivnitelných inflačních tlaků na místě. Teoretickým řešením je poslat EU s jejich green dealem k čertu a jít cestou „bezemisní“ jaderné energetiky. 🙂

    A nakonec už tradiční oprava principiálních chyb uvedených v článku. Centrální banky nafukováním svých bilancí neposkytují bankám likviditu, kterou by pak tyto banky mohly půjčovat svým klientům. Žádný nadbytek likvidity dodávané centrální bankou komerčním bankám nekonkuruje úsporám a přebytkům domácností a firem. Banky totiž k poskytování úvěrů nepotřebují ani ty úspory a přebytky domácností a firem a ani tu centrální bankou poskytovanou likviditu. Banky půjčují svým klientům zcela nově jimi (a jejich klienty) vytvořené peníze a likviditu ani úspory k tomu nepotřebují. Současně platí, že banky nemohou půjčit (a tím vytvořit) libovolné množství peněz, neboť jsou v tomto limitovány pravidly kapitálové přiměřenosti.

    Lidé a firmy disponují se svými penězi zcela autonomně. Pokud nějaká firma potřebuje půjčit od banky peníze, nemusí banka nejprve tyto peníze získat od domácností a/nebo firem nebo od centrální banky. Prostě je vytvoří. Tato vlastnost současného peněžního systému tak umožňuje značnou míru elasticity nabídky úvěrů, která není svázána s objemem úspor nebo objemem likvidity poskytované centrální bankou. O tom, jestli banka může někomu půjčit tak nerozhodují domácnosti, firmy nebo centrální banka. Je to pouze na vůli banky půjčit jejímu (důvěryhodnému) klientovi a na možnostech banky, jež jsou limitovány pravidly pro kapitálovou přiměřenost.

    Snad už to pane Novotný jednou pochopíte. Pokud ne, jistě Vám to zase rád připomenu. 🙂

    Odpovědět

  • Škodolibka domácí

    12 října, 2021

    To je ale pozoruhodné vysvětlení toho, kde komerční banky berou peníze na úvěrování svých klientů. Můžete to laikovi vysvětlit přesněji? Nějak si neumím v bilanci banky představit ten vznik PENĚZ VYTVOŘENÝCH Z NIČEHO … které komerční banka půjčuje. Nějak to v položkách aktiva/pasiva zaúčtováno být musí.

    Mám na mysli tenhle odstavec: „Banky totiž k poskytování úvěrů nepotřebují ani ty úspory a přebytky domácností a firem a ani tu centrální bankou poskytovanou likviditu. Banky půjčují svým klientům zcela nově jimi (a jejich klienty) vytvořené peníze a likviditu ani úspory k tomu nepotřebují. Současně platí, že banky nemohou půjčit (a tím vytvořit) libovolné množství peněz, neboť jsou v tomto limitovány pravidly kapitálové přiměřenosti.“

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Váš dotaz jde takříkajíc přímo k jádru věci. 🙂 Ano podstata tvorby peněz bankami spočívá v tom, jak o tom banky účtují. Proto se taky současným penězům říká účetní.

    Když banka poskytne klientovi úvěr, tak její aktiva vzrostou o půjčenou částku (úvěrová pohledávka banky za klientem) a současně banka připíše klientovi půjčenou částku na jeho vkladový účet, tedy pasiva banky vzrostou o půjčenou částku. Úspory (vkladové účty) ostatních klientů zůstávají nedotčeny stejně jako se nijak nezmění zůstatek likvidity držené bankou na rezervním účtu u centrální banky.

    Bance narostou jak aktiva tak pasiva (vklady). Následně tedy banka řeší povinnost držet povinné minimální rezervy rovněž i ve vztahu k nově (poskytnutím daného úvěru) vytvořenému vkladu. To banka řeší tak, že si likviditu ve výši 2% z nového vkladu půjčí od centrální banky a tuto vypůjčenou likviditu ponechá ležet na jejím rezervním účtu vedeném u centrální banky.

    Pro úplnost je třeba dodat, že před tím, než banka klientovi půjčí danou částku, si banka musí ověřit, že i po poskytnutí dané půjčky bude výše jejího vlastního kapitálu splňovat pravidla kapitálové přiměřenosti, tedy že poměr vlastního kapitálu banky k objemu rizikově vážených aktiv (zahrnujících i poskytovaný úvěr) bude vyšší, než stanovují pravidla kapitálové přiměřenosti.

    Skutečnost, že máte problém s pochopením dané věci, spočívá v tom, že si nesprávně myslíte, že banka vytváří peníze z NIČEHO. To totiž není pravda. Banka vytváří nové peníze ze závazku klienta vrátit půjčené peníze bance (dochází k monetizaci závazku klienta vrátit bance půjčené peníze). Snad Vám nemusím vysvětlovat, že dluh klienta rozhodně není něco, co by bylo možno považovat za NIC. V aktivech banky při vytvoření peněz totiž přibude právě závazek klienta splatit úvěr, nikoliv NIC, jak se asi nesprávně domníváte.

    Odpovědět

  • Škodolibka domácí

    12 října, 2021

    Děkuji za excelentní vysvětlení situace…většina lidí totiž žije v přesvědčení, že je bankovní podnikání stále založeno jen na tom, že něco dám na úrocích klientům za vklad, za vyšší úrok tyto peníze půjčím jinému, co potřebuje peníze, a ze zisku si kupuje bankéř luxusní auta a drahé doutníky 🙂

    Odpovědět

  • Axl

    13 října, 2021

    Přesně.
    V reálu si kupuje ještě dražší auta a doutníky, protože za úrok může půjčovat DALEKO víc peněz, než kolik si k němu klienti vložili.

    Odpovědět

  • Mumla

    13 října, 2021

    A nejlepší auta a doutníky si mohou kupovat politici a úředníci, protože pomocí mechanismu vytváření peněz úvěrem (např. státním dluhem – ten také vytváří nové peníze) jim teče do klína o stamiliardy více, než by jim kdy byli ochotni dát lidi na daních. O stamiliardy více na korupční zakázky, nakupování hlasů koblihama, rouškovným a pastelkovným, řádově větší úplatky a „provize“.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Přesně tak. Současný bankovní systém umožňuje státu, aby si od bank půjčil vždy tolik peněz, kolik je potřeba. V covid krizi, jako byste to našel. 🙂 Díky Bohu za to. 🙂

    Někdy to zaskřípe (viz Řecko) ale to není chyba bank nebo Řecka. To byla chyba ECB, která ihned na trhu se státními dluhopisy nezasáhla a nezačala ty řecké státní dluhopisy nakupovat tak, jak to později učinila v případě Itálie, Portugalska a Španělska a dalších zemí eurozóny.

    Odpovědět

  • Mumla

    13 října, 2021

    Tak jo, soudruhu Varufakisi.

    Jasně, socani to holt vidí takto, s tím asi moc nenaděláme.

    Zdroje jsou, vláda si může a má půjčovat „kolik potřebuje“, jak píšete.
    Vzhledem k tomu, že lidské potřeby jsou nekonečné, tak logicky potřebuje nekonečno…

    A jasně, žijeme v komunismu, každý podle svých potřeb a když Řekové, Taloši, Španělé a Portugalci POTŘEBUJÍ na to svoje „maňána“ a „dolce vita“ hromadu peněz, tak je naprosto super, že jim je ECB natiskne.

    Že mě to od vás nepřekvapuje…

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Tak jistě, kde dojdou věcné argumenty, tak nastoupí osobní invektivy. Nic překvapivého. Spíše jde o zdejší ubohý standard některých mých názorových odpůrců. 🙂

    Lidské potřeby jsou možná nekonečné, i když i o tom by se dalo diskutovat. Naproti tomu státní potřeby financování schodků jsou dané především tím, jak v daném státě funguje ekonomika.

    Itálie, Španělsko apod. jsou samozřejmě úplně jiné, než Německo, Holandsko… Ty země jsou různé, ale měnu, měnovou a fiskální politiku by měly mít stejnou? Jde o problém eurozóny, která předpokládá, že jednotlivé sloučené země budou obdobně výkonné s obdobnou strukturou ekonomik, ale skutečnost je samozřejmě diametrálně odlišná. Z Řecka Německo prostě neuděláte i kdybyste se rozkrájel. Chybný předpoklad homogenity členských zemí má tak přirozeně své následky. Nejde zde o to, že problém je v „líných“ jižanech, kteří by měli ze svých státních dluhů platit vyšší úroky.

    ECB nikomu žádné peníze netiskne. To jakou životní úroveň mají Řeci, Italové, Němci… závisí na každém z nich individuálně. Prostě chodí do práce (podnikají) a vydělají si podle toho, jak jsou úspěšní.

    Firmám severních států eura, kterými platí spotřebitelé z jižních států, taky nijak nesmrdí. 🙂 Mohou být rádi, že mohou prodávat svou produkci i na jih. Kdyby jižní státy zkrachovaly, na severní státy by to dopadlo samozřejmě taky. Jde tady o soužití, ne o soutěž.

    Odpovědět

  • ③-②-①-₿-!

    13 října, 2021

    Jasně.

    Řemeslník Franz netouží po ničem jiném, než aby si od něj jeho pracně vyrobené výrobky každý den kupoval lempl Pedro za peníze, které si stále dokola od Franze půjčuje – a na splátku dluhu si půjčí zase, stále dokola a ještě více.

    Případně je kupuje druhý lempl Matteo, který si je tiskne.
    V jednom pokoji doma má „banku“ která mu půjčuje a v druhém pokoji má centrální banku, která od té komerční jeho dluh kupuje v rámci QE.

    To je určitě pro Franze ten nejlepší zdroj jeho blahobytu.
    Zkusme si to představit na vesnici – v ekonomice, kde žijí 3 takoví Franzové a 4 Pedrové a Matteové.

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Pro řemeslníka Franze:

    Franz samozřejmě Pedrovi žádné peníze nepůjčuje. Naopak peníze od Pedra inkasuje, když mu za ně něco prodá.

    Ty peníze Pedrovi půjčuje banka, která mu půjčí zbrusu nově vytvořené peníze, nikoliv Franzovy peníze, které by si do té banky vložil.

    A Pedro pak musí více pracovat, aby si vydělal i na splátky svého dluhu. A nakonec nelze vyloučit, že kruh se zavře tím, že Pedro nakonec produkt své práce prodá Franzovi. Peníze utržené od Franze pak Pedro vrátí bance, kde ty peníze zase zaniknou.

    Nikde tady nevidím, že by něco nebylo v pořádku. Naopak nebýt Pedra a jeho půjčky od banky, neprodal by Franz část své produkce a byl by chudší, než v případě, že si Pedro půjčku vzal a za ty peníze si koupil něco od Franze.

    Mateo si pak žádné peníze natisknout nemůže. Když si je půjčí od banky, pak musí půjčku splatit stejně jako Pedro.

    Mateo samozřejmě nemá ani centrální banku, která by si jeho dluh v rámci QE koupila, aby ho Mateo nemusel splácet.

    A opravdu si myslíte, že německý výrobce zbraní bude ohrnovat nos nad penězi, které si Řecko na nákup těch zbraní půjčí od banky, jenom protože ECB pak může ten dluh koupit a Řecko ho nikdy nebude muset splatit? 🙂 Asi né. 🙂

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Axle, máte pravdu, banky mohou (se ziskem) půjčit mnohem více peněz, než do nich klienti vložili. Jen to, jak to komentujete vypadá, že snad bankám závidíte jejich poctivě vydělané peníze. 🙂 To od Vás opravdu není hezké. 🙂

    Odpovědět

  • Axl

    13 října, 2021

    Asi to místo závisti tedy začnu dělat také.
    Dokud nezdraží papír a inkoust do tiskáren…

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Jasně, nic Vám nebrání. Ale cena papíru a inkoustu bude asi Váš nejmenší problém. 🙂

    Odpovědět

  • Axl

    13 října, 2021

    Přesně. Větší problém bude, že banda banditů s kvérama si na ten tisk udržuje takový pěkný kartel.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Tak asi jo. Asi platí, že banku si může otevřít jen k tomu kompetentní a náležitě kapitálově vybavené osoby. A já to chápu. To není činnost pro každého. Stejně jako lékaře nemůže dělat každý.

    Pokud ale splníte všechny podmínky a centrální banka usoudí, že založení další banky v ČR nic nebrání, tak tu licenci dostanete.

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Bankovní podnikání bylo vždy založeno na tom, že banka půjčuje za vyšší úrok, než jaký platí z vkladů. To jestli ty vklady vznikají půjčkou nebo tak že někdo donese peníze do banky je technický detail.

    Výhoda tvorby účetních peněz bankami spočívá právě v tom, že banky při půjčování peněz nejsou omezeny tím, že nejprve musí někdo peníze uspořit a pak je poskytnout bance za účelem jejich půjčení někomu jinému. Prostředí v němž by banky půjčovaly jen peníze, které jim nejprve svěřili klienti, snad ani v reálu nikdy neexistovalo.

    Nicméně platí, že představa že banky půjčují peníze svých klientů jiným klientům je velmi zavádějící a může vést k mnoha nesprávným závěrům. 🙂

    Odpovědět

  • Kdyby jen lidi tusili...

    13 října, 2021

    Napriklad muze vest k chybne toleranci toho systemu…

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Nejde o toleranci. To je jako byste říkal, že tolerujete pobyt na čerstvém vzduchu. 🙂

    Odpovědět

  • Maros Luptak

    12 října, 2021

    A odkiaľ sa ten dovoz inflácie asi vzal? Za starých dobrých čias keď ľudia nemohli do práce, nedostali peniaze a obmedzili spotrebu a ceny prinajlepšom stagnovali. Keby vlády nezhodili cash z vrtúľniku napr. v USA, nemohlo by dôjsť k tak obrovskej nerovnováhe a objem dostupných priemyselných vstupov by dobre koreloval s objemom peňaženiek domácností. Dnes si inflačné očakávania upravili už aj zamestnanci do mzdových vyjednávaní, v stavebníctve prišiel comeback inflačných doložiek ale inak je všetko v poriadku, slnko svieti a všetky problémy vyrieši nový toner v tlačiarni ECB. Že vás to ešte vôbec baví.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 října, 2021

    Dovoz inflace je přece jasný. Když vyrábíte nějaký produkt, nemáte zásoby materiálu a Vaši dodavatelé materiálu měli odstávku výroby kvůli covidu, tak Vám dodají materiál později a dráž protože nejste sám, komu ten materiál chybí a všichni odběratelé budou chtít být mezi prvními, kterým se dodávky materiálu obnoví.

    No a zákaznici naštěstí díky státním podporám mají při náběhu ekonomik za co nakupovat. Pokud byste nechal kleknout producenty a navíc i jejich zákazníky, neměl byste sice asi inflaci z důvodu narušení dodavatelských řetězců, ale velmi pravděpodobně bychom tu měli deflaci na všech produktech a službách a hlubokou ekonomickou krizi, z které bychom se dostávali jen velmi obtížně a hodně dlouho.

    Vždy je lepší, pokud je v krizi zasažena pouze jedna strana ekonomiky (nabídka), než obě (nabídka i poptávka). Mnohem lépe se pak vše vrací do normálu. „Cenou“ za toto řešení je přechodná vyšší inflace, která ale zdaleka nebolí tolik, jak by všechny bolelo, pokud byste nechal rozjet hlubokou (navíc v tomto případě globální) ekonomickou krizi.

    Zaměstnanci si mohou očekávat, co chtějí. Zaměstnavatel jim zaplatí stejně jen tolik, kolik může….

    Odpovědět

  • Right

    13 října, 2021

    Producenti kolabují a kolabovat budou – přes to vládní rozhazování peněz z vrtulníku.
    Nebo možná dokonce právě proto.

    https://pravyprostor.cz/vitejte-v-realite/

    A pro ilustraci toho odstavečku o hnojivech:

    https://finweb.hnonline.sk/ekonomika/10873638-generujeme-brutalnu-stratu-zamyslame-sa-ze-vyrobu-zavrieme-hovori-sef-dusla-sala

    Celej pro průmysl vražednej Green Deal je umožněn a doprovázen masivním tiskem peněz. A prosazují ho titíž lidé, tytéž byrokratické instituce, nelze to oddělovat, stejně jako nelze oddělovat komunistickou výstavbu metra od jejich výstavby ostnatých drátů na hranicích.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    To máte těžké.

    Na jedné straně nás tisk peněz na záchranu ekonomiky může zachránit.

    Na druhé straně nás tentýž tisk peněz na green deal může zlikvidovat.

    To máte jako s tím nožem. Můžete s ním krájet chleba nebo vraždit.

    Řešením je používat nůž na krájení, ne na vraždění. Řešením není vyhození nože.

    Odpovědět

  • Maroš Lupták

    13 října, 2021

    Tú ekonomickú krízu budeme mať tak či tak, pretože tovary a služby v ekonomike proste chýbajú a životná úroveň klesne práve tak aby túto skutočnosť kopírovala. Neviem ako vo svete účtovných peňazí, ale v tom mojom zatvárajú fabriky kvôli cenám energií alebo nedostatku dielov.

    Pokiaľ ide o očakávanie zamestnancov, zamestnávateľ im nakoniec zaplatí toľko koľko si povedia a prenesie tento náklad na zákazníka. Volá sa to začiatok inflačnej špirály. Či sa roztočí naplno je teraz na schopnostiach a signáloch CB, či tie úroky zvýšia a stiahnu likviditu a tým privodia recesiu alebo nie a privodia stagfláciu a následne recesiu. Z externého šoku sa skrátke pretlačiť k prosperite nejde.

    Odpovědět

  • Ivan

    13 října, 2021

    (hyper)Inflacni spirala nastava spise tehdy, kdyz lide ztrati duveru v menu, v jeji schopnost uchovavat hodnotu.
    Dlouho to vypada, ze k tomu nedojde a pak vypadne posledni kriticky kaminek z hraze a rozjede se lavina, kterou uz zastavit prakticky nejde.
    Nikdo – ani prof.Fulda CSc neumi urcit, kde ta kriticka mez je – zato politici a centralni bankeri maji neuveritelnou schopnost to v praxi testovat a pokouset.
    Kdyz se podivam, kolik penez hlupaci zatim drzi na nulove urocenych uctech (pri inflaci 5% oficialne a realne daleko vic)… Asi zatim veri recem, ze ta inflace je docasna. Az jim to dojde, zacnou ty uspory zbesile utracet za cokoli, co ma nejakou relativne stabilni hodnotu. A kupni sila meny zacne kolabovat, coz probudi i posledni vahavce.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Vy máte lidi, kteří mají na účtu peníze za hlupáky? Bohužel někdo všechny existující peníze v každém okamžiku drží na účtu (než je utratí, nebo investuje) a tím pádem se nemůžete vyhnout tomu, aby tito lidé byli označeni Vámi za hlupáky, přestože jsou to ti úspěšnější, kteří ty peníze drží namísto, kteří je dluží. 🙂

    Žádná konkrétní hranice množství peněz, která by nevyhnutelně vedla k hyperinflaci neexistuje. Hyperinflace není ve skutečnosti otázkou množství peněz ale rychlosti jejich oběhu v ekonomice. Cenu totiž může zvednout pouze utracení peněz, nikoliv peníze, které na účtu jen leží (byť jich bude sebevíce).

    A hyperinflace je proces, kdy si lidé, kteří ty peníze mají, tyto peníze zničí tím, že se jich budou snažit zbavit „za každou cenu“. Je to iracionální panický sebedestrukční proces, který může být spuštěn prakticky kdykoliv. Stačí jen když kritická (taky těžko určitelná) část populace se začne panicky a hystericky zbavovat svého peněžního majetku v představě, že tím něco zachrání. Ve skutečnosti ale jen strhnou ostatní do problému, který tak sami vytvoří. Na kolapsu peněžního systému a tedy i ekonomiky totiž nakonec prodělají i ti, co si mysleli, že si pomocí hyperinflace nějak pomůžou.

    Důležité je si uvědomit, že lidé nutně nepotřebují důvěřovat dlouhodobé schopnosti peněz uchovávat hodnotu. Mohou totiž své nadbytečné peníze investovat do aktiv a tímto způsobem dlouhodobě zachovat hodnotu uspořených a investovaných peněz.

    A pro lidi, kteří drží dlouhodobě peníze, které ztrácejí na hodnotě taky není hyperinflace jaksi řešením. 🙂 Co by tím ti lidé získali? Namísto 5% roční inflace by měli např. měsíční inflaci 500%. Jak by si tímto ti držitelé těch peněz pomohli? Hyperinflace není pro ně řešení.

    Odpovědět

  • xXx

    13 října, 2021

    Kdepak. V dnešní situaci, až ji lidé pochopí (vyšší inflace po delší dobu), je zbavení se peněz ležících na účtech to nejlepší, co lidé mohou udělat. Žádná iracionální panika, přesně naopak. A až začnou konat, situaci (inflaci) to jen zhorší => pozitivní zpětná vazba, lidově lavina.

    Iracionální a hloupý bude jen ten, kdo uteče poslední.

    Ani nemusíme čekat na CBDC, MMT, záporné úroky, kazivé peníze, účelovost plateb, bail-iny, UBI a další očekávatelné kolo ultra-šílených experimentů (po předchozím QE a ZIRP kole šílenství).

    Jestli se pár bláznů chce koukat, jak jim peníze na učtu ztrácejí oficiálně 5, reálně třeba 10 procent ročně, to už na situaci nic nezmění.

    Třešinka na dortu bude v tom, že až ti lidé začnou tu hotovost měnit za cokoli s šancí udržet hodnotu, tak české a evropské akcie to nebudou. Ty prachy vytečou ven z evropské ekonomiky, protože jen blázen by investoval do akcií firem, které zasáhne růst cen energií, zelené regulace, stárnutí populace, růst daní, atd… Bude to takový dvojitý úder.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Tak ti lidé, kteří peníze „řeší“, žádné velké peníze nedrží, takže je inflace netrápí. Naopak ceny jejich aktiv díky ní rostou. 🙂

    A lidé co peníze „neřeší“ a rozhodnou se to najednou začít „řešit“ bezhlavým utrácením svých peněz „za všechno co se hýbe“, o ty své peníze přijdou. Na místo peněz budou mít hromadu zbytečných věcí, které nepotřebují, nebo nakoupí aktiva a tím nám, co už je držíme, zase ta aktiva jen zhodnotí.

    Není zde nikdo, komu by hyperinflace mohla prospět. To ale neznamená, že nemůže nastat. Lidé zcela běžně (a často i masově) konají zcela proti svým zájmům.

    Vaše katastrofické představy s Vámi nesdílím.

    Odpovědět

  • Pavel

    13 října, 2021

    Ale drží, pokud sázejí na brzkou krizi třeba…

    Jinak ale souhlas, hyperinflace je velmi, velmi daleko, aktuálně zcela iracionální obava. Stačí si projít historické grafy těch známých případů, jako Německo po první sv. válce. Tam byla několik let inflace v desítkách procent, než došlo k hyperinflaci, která samotná trvala jen pár měsíců.

    A u nás je teď za září 4,9%, navíc způsobená mnoha externalitami a s tím, že ČNB aktivně přijímá tvrdé kroky k jejímu potlačení. Jsou to zcela jiné případy, čili tu obavu mnoha lidí opravdu nechápu, do vánoc to asi ještě poroste i třeba kvůli energiím, možná krátce i poté, ale rvát teď vše za každou cenu do šíleně předražených cihel, abych se vyhnul krátkodobé inflaci okolo 5%… To je iracionální panika.

    Odpovědět

  • Pirát

    13 října, 2021

    Je jedno, co kdo považuje za racionální či iracionální.
    Zkrátka se to děje a má to sebeposilňující efekt.
    Takový Babiš si jistě myslí, že racionální je volit ANO a kdo ho nevolí, podlehl jakési štvavé kampani. A nejvíc si to myslí Piráti.

  • Pavel

    13 října, 2021

    Souhlas, iracionální obavy ženou lidi do iracionálních investic. A přesně jak píšete, je to sebenaplňující se proroctví. Čím víc lidí si bude myslet, že je tu dramatická inflace, a že nejlepší je útěk do cihel, tím budou cihly dražší…

    Jinak stačí se podívat na dlouhodobý graf inflace u nás. Jsme teď u úrovně roku 2012 (tehdy nikdo moc neplašil) a stále pod úrovní roku 2008, nemluvě o více než 20% inflaci okolo roku 1993 a zhruba 13% inflaci v roce 1998….

    Hyperinflace opravdu neznamená, že inflace stoupne ze 2 na 4 nebo 5%. Hyperinflace znamená, že inflace stoupne ze 2 třeba na 400%….

  • Maroš Lupták

    13 října, 2021

    Trchu ma mrzí že diskusia sa vždy strhne na doom and gloom hyperinfláciu. Problém 6% inflácie je že zožerie polovicu úspor za 12 rokov a väčšina populácie sa tomu neubráni bez podstúpenia investičného rizika.

    A hlavne pre mňa je otázkou ktorú nikto uspokojivo neodpovedal je ako sa s tým vysporiada ekonomika a aký to bude mať vplyv na životnú úroveň. Čo sa stane ak bude inflácia stabilne nad 5% po dobu pár rokov? Ustoja to podniky? Do akej miery to dokáže podviazať rast?

  • Pavel

    13 října, 2021

    Podle mě to několik let trvat rozhodně nebude. Jinak zpět k mému příkladu, hned po revoluci byla inflace 60% za rok, přijít o polovinu úspor za 12 let je stále čajíček…

    Já porovnávám historické paralely se současností, nic jiného nemáme.

    Akcie, nemovitosti, energie, inflace atd. atd., to vše roste teď, stejně jako rostlo v roce 2008 u nás. Ano, v tom roce 2008, po kterém následovala krize, kdy se vše výše uvedené zase velmi rychle vrátilo do normálu….

    A ještě jedna technická. Inflace v řádech desítek procent ročně je inflace pádivá. Hyperinflace je ve stovkách, tisících a milionech procent ročně….

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Pro Maroša:

    Čo sa stane ak bude inflácia stabilne nad 5% po dobu pár rokov?

    Pokud mzdy, platy a důchody porostou rychleji než inflace, nemůže být řeči o poklesu životní úrovně, či o strádání ekonomiky.

    Situace na pracovním trhu by mohla zajistit, že mzdy porostou nad inflaci.

    O platy státních zaměstnanců se trochu obávám, neboť nastupující politická garnitura chce státní zaměstnance trochu skřípnout.

    A důchodci, pokud se zachová současný valorizační mechanismus by měly být také v pohodě.

    Když to přežijí spotřebitelé, přežijí to ve zdraví pravděpodobně i producenti.

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Jasně, že se ekonomika nemůže vyhnout propadu, když se produkce přeruší. Nicméně tady jde o hloubku toho propadu, tedy o to jestli ekonomika propadne pouze z důvodu výpadu produkce nebo také z důvodu následného výpadku poptávky. Jde o to, aby se dopady na produkci nepřelily i do oslabení kupní síly poptávky a aby se tedy krize zbytečně neprohloubila a nezacyklila. Zde by reálně hrozila zase deflační spirála. 🙂

    Inflační spirály z důvodu růstu mezd se opravdu neobávám. Obavy ve mě vzbuzuje spíše růst cen energií a green deal obecně.

    Odpovědět

  • Člověk

    13 října, 2021

    Myslet si, že REÁLNOU poptávku zvýším imaginárními penězi…

    Schválně zkuste lidem rozdat papírové ubrousky, na každý napište fixou JedenMylyjón a schválně, jak tím vzroste reálná koupěschopná poptávka.

    Výsledek bude jediný: naředění kupní síly. Nominálně lidi budou mít víc, ale ten tisk peněz zvýší ceny (vykoukněte z okna) přesně tak, že to s reálnou poptávkou ani nehne.

    Vlastně výsledek může být ještě jeden: lidi ty potištěné papírky napřed přestanou považovat za uchovatele hodnoty a později vůbec za peníze. Congrats!

    Efekt dokonce bude opačný: lidi uviděj, jak ceny letí nahoru, vycítěj nejistou budoucnost a ty nové peníze raději ušetří a investují. Investují je o to spíše, že ten tisk peněz žene nahoru investiční statky (nemovitosti, akcie), takže investovat najednou dává daleko větší smysl, než spotřebovávat.

    Ale centrální plánovač si jistě myslí, že prostě má před sebou 2 ovládací páky, kterými může řídit celou ekonomiku, tisíce firem a miliony lidí s různými zájmy a preferencemi (často protichůdnými či se vzájemně vylučujícími).

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Rozdáním popsaných ubrousků kupní sílu nenaředíte. 🙂

    Když lidem rozdáte skutečné peníze, tak kupní sílu tím okamžitě posílíte. Ale záleží na těch lidech, jestli ty peníze utratí. A teprve pokud poptávka stoupne nad úroveň nabídky, pak teprve začnou růst ceny, a teprve tehdy začne oslabovat dříve posílená kupní síla poptávky.

    Kvantitativní (intuitivní) představy založené na principu ředění peněz je velmi nepřesným (a často nefunkčním) pojetím dané problematiky. Ceny se nemění tak, že by reagovaly na sumu peněžních zůstatků domácností. Ceny se mění až v okamžiku, kdy utrácení těch peněz navýší poptávku nad možnosti nabídky (produkčních kapacit). Před dosažením limitu produkčních kapacit, jsou prodejci pouze rádi, že za stejné ceny prodají více produktů. Teprve až vyčerpají produkční kapacity, pak v této fázi si mohou dovolit zvedat ceny, protože nabídka je nedostatečná vůči poptávce a nemusí se obávat, že část produkce za vyšší ceny neprodají. Rovnováha mezi nabídkou a poptávkou se pak stabilizuje na nové vyšší cenové úrovni.

    Samozřejmě, že není možné rozdávat peníze všem v takovém rozsahu, že se jim nevyplatí pracovat. Pak jim takové peníze budou k ničemu, protože už nikdo nebude pracovat a tedy ani produkovat to, co by si mohli za ty peníze koupit. Tento extrémní přístup samozřejmě nikdo neobhajuje.

    Situace je ale jiná, pokud lidem v důsledku krize začnou chybět peníze na to, aby udrželi svou aktuální spotřebu. Pokud v tom lidi necháte a oni svou spotřebu omezí, pak to samozřejmě dolehne i na producenty, kteří začnou vzhledem k poklesu produkce propouštět zaměstnance, řady těch co omezují spotřebu se rozšíří, to povede k ještě většímu omezení produkce, k většímu propouštění, většímu omezení spotřeby, následně produkce a jste v deflační spirále, že níž se jen tak nevyhrabete.

    Pokud takovému scénáři zabráníte tím, že jako stát „natisknete“ peníze, které rozdáte těm, kterým v důsledku krize příjmy vypadly, pak zachováte jejich spotřebu a tím udržíte nad vodou i producenty, kteří jim za tyto peníze prodají svoji produkci a nedostanete se do výše uvedené smrtící spirály. Ekonomika se sice propadne, ale ne tolik, jak by se propadla, pokud byste neudržel nad vodou subjekty zasažené krizí a z tohoto propadu (po odeznění příčin krize) se ekonomika lépe dostane zpět k původnímu stavu.

    Pokud se na to podíváte z tohoto úhlu pohledu pochopíte, že „tisk“ peněz státem není vždy něčím automaticky škodlivým a že naopak může být velmi zásadně pro ekonomiku prospěšným, resp. zcela nezbytným. Dnes už není důvod nechat utopit ekonomiku stejně, jako se to stalo v 30 letech minulého století, kdy tato skutečnost nakonec nepřímo vedla k 2. světové válce.

    A ano, když lidé mají více peněz, než spotřebují, tak je investují. Na tom není nic špatného. Lidé dnes mají více peněz, tak více investují a pokud s tímto růstem poptávky developeři nestíhají držet krok, tak ceny nemovitostí rostou. Žádné velké záhady v tom nehledejte. 🙂

    Je lepší být zdravý a bohatý, než nemocný a chudý. 🙂

    Odpovědět

  • Jeník

    13 října, 2021

    Jasně, nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou…
    A nárůst peněžní zásoby s inflací vůbec nijak nesouvisí, že?

    V USA roste o 20-25%pa.

    V EU ECB tiskne jak o závod a za natištěná eura kupuje dluh jižanských bankrotářů, aby jejich bankrot oddálila.

    ČNB v rámci kurzového závazku natiskla 2000 miliard (!) korun. Bez nich by nyní euro bylo třeba za 22 korun a tedy benzín a mnoho dalších věcí by nebyl tak drahý (=inflace by byla nižší).

    Nyní sice ČNB jakoby bojuje s inflací, ale jí zastřešený bankovní systém ji podporuje a to mnoha kanály, přes tvorbu půjček-úvěrů (těmi vznikají NOVÉ peníze):

    – Vláda si půjčuje deficitní stamiliardy a rozhazuje je do ekonomiky. A ano, to jsou NOVÉ peníze, protože peníze vznikají půjčkou-úvěrem (a tyto půjčky navíc nikdy nebudou splaceny, tedy ty peníze už nikdy nezaniknou)

    – Lidi si půjčujou na nemovitosti jak šílení. Ne proto, že nutně potřebují byt (a druhý, třetí, …), ale proto, že vidí, že ceny bytů rostou o 15%pa, ale úrok z hypoték je (uměle) stlačen na 2%pa, takže by byli hloupí, kdyby odmítali 13%pa dárek od státu.

    Jak že to řekl Milton Friedman? Že inflace je vždy a za všech okolností monetárním jevem?
    Minimálně v delším horizontu to zkrátka platí (jen pan Fuld je vždy chytřejší, než profesoři a nobelisti – nejlépe nám tu kompetenci předvedl v Lehmanech).

    Stačí lehký experiment: pokud je příčinou pouze nesoulad nabídky a poptávky, tak se ceny časem vrátí třeba na úroveň 2019.
    Pokud je příčinou hlavně měnová expanze, tak po nějakém uklidnění situace někdy v 2023 ceny stále budou VÝRAZNĚ vyšší, než 2019.

    Uzavřeme sázky?

    Odpovědět

  • Maroš Lupták

    13 října, 2021

    Tú sázku by som s Fuldom rád uzavrel tiež, ale len ak bude denominovaná v zlate, BTC alebo aspoň s inflačnou doložkou.

    Odpovědět

  • Pavel

    13 října, 2021

    Jo, ty ceny bytů…. Ať si kdo chce říká co chce, jsem v nějakých realitních forech a přestože nikdo nevidí problém (stejně jako nikdo neviděl problém v US třeba v roce 2007), tak ta situace u nás vypadá velmi podobná, snad jen s rozdílem, že tehdy se rozdávaly hypotéky opravdu každému, nicméně u nás skoro taky a mnozí si ještě jako základ pro hypo půjčují jinde atp., podmínky se s Covidem dost uvolnily.

    Skvělá scéna z Big Short, kde Michael Burry a kolegové jdou zjistit stav hypotéčního trhu do „terénu“, a prostitutka jim říká, že má 5 hypoték… 🙂

    Tenhle dáreček od státu může být také pěkný danajský dar v budoucnu. Stačí, aby ceny z nějakého důvodu začaly klesat a najednou se ta situace po mnoha letech dramatického růstu zcela obrátí. Podle housing price indexu CZ narostly ceny za posledních 5 let o 80%, což je průměr za celou ČR, přitom historicky rostly ceny o inflaci cca. A právě v US už v tom roce 2008 pád cen k dlouhodobému trendu inflace zažili.

    Odpovědět

  • Jeník

    13 října, 2021

    To je možný – já netvrdím, že ti lidé, kteří utíkají před inflací se svými úsporami do nemovitostí za uměle dotované úroky, že dělají dobře.

    Podle mě nedělají, sám se touto cestou snažím spíše nejít.
    Už proto, že když něco dělají všichni, tak se obvykle vyplatí se tomu stádu vyhnout.

    Nicméně je faktem, že ti lidé vidí, jaká je inflace, nevěří, že je dočasná a vnímají, že peníze ztratily jednu ze svých základních definičních vlastností (tento fakt ještě bude mít velkou dohru, až to většímu počtu lidí plně dojde).
    Že to asi řeší ne zrovna nejlépe, je druhá věc. Já bych si spíš vybral akcie solidních firem v zemích, které nemají tak velký dluhový problém a které pokud možno nemají demografický problém (mají mladou populaci). Ideálně přes zahraniční brokery, aby finančně podvyživený CZ stát měl co nejmenší šanci si na to sáhnout. A jako hedge v nějaké míře zlato a bitcoin.

    Nemovitosti totiž mají i obrovské politické riziko, nemovitosti jsou a vždy budou sociálně citlivá záležitost, politikum. Stačí kouknout na Berlín a to je teprve začátek. Až dorazí v plné síle demografická katastrofa, až zde budou 3 miliony penzistů, kteří nebudou mít na nájem (a vypadá to, že ani na topení a svícení), tak tu situaci stát nějak bude řešit. A je vysoce pravděpodobné, že na úkor vlastníků bytů, protože ti zjevně něco mají, je jim co sebrat a voliči nájemníci je moc nemají v lásce, takže jsou jasným cílem.

    Odpovědět

  • Investor

    13 října, 2021

    U těch bytů těžko říct.
    Ano, vzrostly za 5 let o 80%. Ale to ledasjaké akcie také. O kryptu nemluvě. A asi i nějaké komodity.

    Lze se na to dívat z různých úhlů:

    1) Výnosnost: jasně výnos z nájmu je dnes sotva poloviční, než dividenda ČEZu, takže z tohoto hlediska jsou byty předražené.

    2) Srovnání: koukněme na města v okolí. Norimberk, Mnichov, Linec, Drážďany. Je nějaký zásadní důvod, aby byty v Praze byly levnější?
    ________________________________________________

    Mě u bytu vadí jiné věci:

    A) Nízká diverzifikace: kdo nemá kapitál 50M a více, v podstatě si nemůže dovolit investici do bytu aniž by se významně provinil proti pravidlům diverzifikace. I když koupím 8M byt, 5M dám do drahých kovů, 2M do krypta a zbylých 35M do akcií, tak:

    – ty akcie mohu mít široce diverzifikované. Různé země-trhy, různé obory podnikání, růstové i dividendové, cyklické i proticyklické, atd…

    – ale ten byt je vsázkou nejen na malou ČR, ale dokonce na jedno město, jednu ulici, jeden dům, jedno patro. Když mi na tom patře někdo ubytuje nepřizpůsobivé, nebo z bytů pod a nade mnou udělá AirBnb, jsem v loji. Když v ČR změní zákony a daně v neprospěch vlastníků bytů, budu v loji. Když z ČR odejdou investoři a umře Škodovka, jsem v loji. Atd…

    B) Politické riziko: u nemovitostí je vždy. Vždy se někde vyvlastňuje, zdaňuje, reguluje nájemné, chrání sociálně slabí nájemníci, bojuje se spekulanty a landlordy, atd…

    C) Nízká likvidita

    ________________________________________________

    Současná mánie na trhu s byty je daná souběhem faktorů:

    – Lidé utíkají před inflací, snaží se zachránit úspory

    – Mezi populací jsou byty velmi populární, nikdo zde nepamatuje jejich pokles, byt je pro každého první a jedinou volbou, která ho při útěku z inflační měny napadne

    – Jdou sem i zahraniční investoři, protože české nemovitosti jsou relativně levné a není důvod se domnívat, že v zemi zaražené mezi Rakousko a Německo levné zůstanou.

    – Navíc tedy tu invazi zahraničních kupců ČNB velmi silně podpořila oslabením koruny v rámci kurzového závazku ve výší 2 bilionů! Pro mnoho zahraničních investorů se tak skokově CZ nemovitosti staly lukrativním zbožím ve slevě.

    Odpovědět

  • Maroš Lupták

    13 října, 2021

    Investícia do bytu môže byť diverzifikovaná ako čokoľvek iné. ETFiek s expozíciou k realitným fondom v rôznych sektoroch aj krajinách je pomerne dosť. Problém ako ho vnímam ja je ale iný, a to že pri raste úrokov ceny bytov zletia spolu s akciami aj dlhopismi (a myslím si že aj kryptom). Osobne v nich nevidím dobré útočisko proti inflácií a historických príkladov kde nehnuteľnosti šli dole aj nominálne napriek dvojcifernej inflácií je dosť (plus dlhodobo riziko demografie). Dávalo by to zmysel len ak pevne veríte že CB nezdvihnú úroky bez ohľadu na monetárny vývoj kvôli dlhovej pasci vyspelých štátov.

    Odpovědět

  • Pavel

    13 října, 2021

    Jen věcná, oproti vyjmenovaným městům je třeba Praha už dnes povětšinou dražší, to, že jsou u nás levné reality už dávno není pravda. Podle srovnání na Statista.com jsme na úrovni Švédska a Holandska před Německem, Lucemburskem, Dánskem atp….

    Jediný problém je, že oproti výše uvedeným zemím jsou tu platy stále zhruba třetinové.

    Celé to jede dál, protože ceny zatím stále rostou, ale jestli přijde pád, podle mě už to nebude taková selanka, jako v roce 2008 ani náhodou….

    Ještě, ano, i mnohé akcie za pár let udělaly 80 a víc procent, to je jistě pravda, ale jde o to, že pomineme-li AMC apod., tak to jsou většinou firmy, které dobře šlapou a rostou jim zisky. Nájmy v Praze ale dost klesly a vzpamatovávají se trochu až teď, koupit teď něco na investici, tak platíte třeba za garsonku 20k měsíčně hypo a příjem z nájmu tak 12k, když máte štěstí… Naprosto to přestalo dávat smysl a bohužel i přesto se investování do bytů stalo strašlivě populární, tzn. z realitního trhu, který byl dřív velmi rigidní a rostl plus minus o inflaci, se stává investiční aktivum, které je obecně daleko více volatilní. Zatím tu volatilitu vidíme směrem nahoru, zajímavé bude, až to půjde dolů…

    Odpovědět

  • REIT

    13 října, 2021

    Ano, lidi zoufale hledají alternativní uchovatel hodnoty, když jimi peníze přestaly být.
    Čímž zároveň přestali být penězi (jen to většině lidí ze setrvačnosti ještě nedošlo), protože to je základní atribut peněz.

    A jelikož většinu lidí žádný jiný alternativní uchovatel zjevně nenapadá, dostává to nemovitosti do bubliny.

    Která až praskne, tak může mít zajímavé důsledky:
    a) lidi začnou hledat konečně tu pořádnou alternativu k umřelému státnímu uchovateli peněz
    b) kolaps cen nemovitostí bude mít velký dopad na ekonomiku, na domácnosti. Velký
    c) stát zasáhne a to „kreativními“ nástroji, proti kterým bylo QE a nulové sazby čajíčkem
    d) čímž dále vzroste motivace hledat alternativní peníze plnící roli uchovatele hodnoty

    „Konec dějin“ je báchorka.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Peníze nepřestaly být uchovatelem hodnoty. Jsou jen méně efektivním uchovatelem hodnoty, než ve standardních časech.

    A taky to není jejich nejdůležitější role. Hlavní role peněz je být prostředkem peněžních směn.

    Lepší uchovatel hodnoty a zároveň prostředek peněžních směn neexistuje. Jiné alternativy jsou více volatilní, takže jsou ještě horším uchovatelem hodnoty a jsou mnohdy jako prostředek směny v podstatě nepoužitelné, právě pro tu jejich volatilitu.

    Lepší peníze, než jsou ty současné prostě nenajdete. 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    13 října, 2021

    Mohl byste nám říct, které časy vy považujete za standardní?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Hlavně to je bezkrizové období a období, kdy se ekonomika již vymanila z dopadů krize, období kdy ekonomika není zasažena nabídkovými šoky… Období nízké inflace, nízké nezaměstnanosti, uspokojivého růstu ekonomiky a reálných mezd a důchodů, mírně kladné reálné úrokové míry…

    Odpovědět

  • Honza

    13 října, 2021

    A bylo to někdy?

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Ano, vždy jde o nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Samozřejmě, že růst peněžní zásoby může (nemusí) způsobit růst poptávky po statcích zahrnutých do spotřebního koše a tedy vyvolat růst cen statků zahrnutých do spotřebního koše, tedy způsobit danou nerovnováhu.

    Toto ale není úplně automatické. Ono nakonec vždy záleží na chování lidí. Když chce centrální banka podpořit ekonomickou aktivitu snížením úrokových sazeb, tato aktivita nepřijde sama od sebe. Teprve až se ekonomické subjekty rozhodnou, že nastala vhodná chvíle pro spotřebu a investice, začnou si brát úvěry a ekonomická aktivita se zvýší.

    To samé platí, pokud chce např. vláda snížením daní z příjmů podpořit spotřebu. Lidem sice zbyde po zaplacení daní více peněz, ale jsou to oni, kdo rozhodnou, jak s nimi naloží, tedy jestli je utratí, uspoří nebo investují. Vlády a centrální banky míní a občan a firmy mění.

    Když státy „tisknou“ peníze (tím, že si je od bank půjčují) a těmito penězi podpoří krizí zasažené subjekty, kterým (zpravidla jen částečně) kompenzují krizí způsobené výpadky příjmů, pak jde spíše o situaci, kdy tento růst peněžní zásoby pouze zabrání hluboké krizi a deflaci, než aby vyvolal inflaci. Inflace pak může (nemusí) přijít po odeznění krize. A touto dočasnou (daná pomoc státu byla jednorázová) inflací (pokud je způsobena danou státní pomocí) ekonomické subjekty „platí“ za pomoc státu a za to, že si nemuseli projít hlubokou ekonomickou krizí.

    Ve skutečnosti ale lidé nic moc nezaplatí. Většina ekonomických subjektů, kteří by tu inflaci mohli vyvolat, na zaplacení těch inflačních nákladů dostaly peníze vlastně od státu. 🙂 Ty subjekty, kterým byly pouze vykompenzovány výpadky příjmů v krizi, těm kupní síla nevzrostla a tedy nejsou způsobilí inflaci vyvolat. Všemi hrazená inflace zde tedy může nastat až v případě, kdy byly ekonomické subjekty kompenzovány nad úroveň potřebnou k pouhé kompenzaci dopadů krize. Vždy je ale lepší pokud se to s pomocí krizí zasaženým subjektům přežene, než aby byla nedostatečná.

    Když si vše výše uvedené dáte nějak dohromady, tak zjistíte, že daná státní pomoc (tisk peněz státem) nijak zásadně ekonomické subjekty nezasáhne, pokud je zasáhne vůbec nějak. Drtivý podíl případných nákladů krize v podobě inflačních nákladů tak lze připsat (opět jednorázovým a dočasným) problémům v produkčních řetězcích. Menší podíl pak překompenzování ekonomických subjektů státem.

    V současnosti tedy platí, že daná inflace je způsobena především problémy na straně nabídky, nikoliv na straně poptávky. Poptávka stále zůstává opatrná a neutracené peníze míří spíše do úspor a investic, než do spotřeby. Což je rozumné, protože krizí narušená nabídka doprovázená zvýšenou poptávkou by vedla k ještě rychlejšímu růstu cen.

    Pokud by platila Vaše teze, že růst peněžní zásoby se automaticky projeví růstem inflace, pak by inflace v USA byla někde okolo těch 20%. Není.

    ECB „tiskne“ likviditu (nikoliv peníze), jimiž intervenuje na trzích se státními dluhopisy tak, že je nakupuje a tím udržuje jejich ceny vysoko, tak aby výnosy (a tedy dlouhodobé úrokové sazby) byli nízké. Tato likvidita (byť už snad počítaná v bilionech eur) nemá kudy natéct do ekonomiky. V tomto případě (QE) nelze vůbec mluvit o nějakém tisku peněz. Tisk peněz státem nastává až tehdy, když si stát půjčí peníze od bank a tyto peníze utratí např. za podporu ekonomik v koronakrizi, za green deal apod. U podpory ekonomik v koronakrizi platí, co píšu výše. Tímto se bráni pouze prohloubení krize (a deflaci). A jediným problémem může být nadměrná kompenzace dopadů krize.

    Naproti tomu Green deal může být samozřejmě velký průšvih. To není záchrana ekonomiky před krizí a deflací. To je financování přeměny ekonomiky na ekonomiku mnohem méně efektivní. Zde se tedy spojí dohromady růst peněžní zásoby s poklesem efektivnosti produkce, což může vést samozřejmě k razantní inflaci.

    Bankrot jižanských státu je nesmysl. Po té co si vyzkoušeli politiku austerity na Řecku, už všichni vědí, že tudy cesta nevede, a že tedy ECB bude prostě muset držet výnosy státních dluhopisů všech zemí eurozóny hezky nízko. Nic to nikoho nestojí… Představy jak Slováci doplácí na řecké důchodce jsou jen absurdní báchorky…

    Co se týče kritiky ČNB za devizové intervence, tak v tom se shodneme. Jen i zde neplatí, že by devizové intervence byly tiskem peněz.

    Ano peníze, které stát pouští do ekonomiky už nikdy nezaniknou. Budou v ekonomice obíhat donekonečna (za předpokladu, že stát nezačne splácet své dluhy, což se dá předpokládat celkem snadno). Toto platí od dob, kdy si stát půjčil první peníze. 🙂 Důležitá je ale úroveň inflace, nikoliv to odkud pocházejí peníze, které v ekonomice obíhají, nebo leží na účtech.

    Nicméně pro ekonomiku je užitečnější a pro inflaci je méně nebezpečné vždy situace, kdy si peníze půjčují soukromé subjekty a ne stát. S novými penězi, které se v ekonomice objeví a jež pochází ze soukromých půjček, je totiž spojen závazek dlužníka bance dluh vrátit a tedy více produkovat, aby si dlužník vydělal peníze navíc i na splátky dluhu. Zároveň tak v ekonomice posiluje nejen poptávka (díky novým penězům) ale i nabídka (díky nové ekonomické aktivitě soukromého dlužníka). Naproti tomu u státního dluhu to takto nefunguje. Stát je sice taky dlužníkem ale splácení státního dluhu by bylo spojeno spíše se zvýšením daní, než se zvýšením produkce státu.

    To, že si lidi půjčují na nemovitosti je projevem jednání tržních subjektů v nějakých tržních podmínkách. Nic dalšího za tím nehledejte. 🙂

    Milton Friedman se samozřejmě mýlí. Jeho teorie by mohla platit v rigidním systému komoditních (exogenních) peněz, tedy v prostředí v němž se nyní nenacházíme. My se nacházíme v prostředí účetních (endogenních) peněz. Toto je velmi důležitý „detail“, který většina slavných teoretiků zcela přehlíží.

    Pokud je odstraněn nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, ceny pouze přestanou na určité cenové úrovni růst/klesat. Takže máte pravdu, že ceny už se po nastolení nové rovnováhy nevrátí k původním rovnovážným cenám. Namísto toho zůstanou na nové rovnovážné úrovni a to proto, že na této cenové úrovni se nabídka s poptávkou sladila do rovnováhy. Se změnami peněžní zásoby to nemá co dělat. Růst cen může způsobit i rychlejší oběh (stejného objemu) peněz v ekonomice. Jinými slovy Vaši sázku byste samozřejmě vyhrál, jen z této výhry dovozujete zcela nesprávný závěr.

    A i kdybyste měl nakonec pravdu a agregátní nárůst cen by odpovídal agregátnímu nárůstu objemu peněžní zásoby (což samozřejmě nelze vyloučit), tak půjde pouze o náhodu. Ostatně na výsledek tohoto typu není třeba čekat až do roku 2023. Stačí se podívat do minulosti na to, jak pevná a konstantní je (či není) vazba mezi objemem peněžní zásoby a růstem cen. Budete nemile překvapen. Tato vazba bude snad nějak výraznější před rokem 1971, kdy byly peníze alespoň nějakým způsobem spojeny se zlatem.

    I zde ale platí, že ceny se mohou vracet do určité (jediné) rovnovážné úrovně pouze v prostředí komoditních peněz, kde daná měnová komodita působí jako jakási cenová kotva. Bohužel tato kotva nepůsobí pouze na ceny ale i na chod ekonomiky jako takové, takže jde zároveň o kotvu, která periodicky stahuje ke dnu i celé ekonomiky.

    Odpovědět

  • ᴿᴼᴮᴱᴿᵀᴋᴀᴍᴜᴛNOVÁK

    13 října, 2021

    Dost dlouhý a dost plytký text – zřejmě z nějakého generátoru politických projevů.

    „Pokud by platila Vaše teze, že růst peněžní zásoby se automaticky projeví růstem inflace, pak by inflace v USA byla někde okolo těch 20%.“

    O exportu inflace jste neslyšel? O tom, že dolarem se neplatí jen v USA, ale v celém světě a také v něm na celém světě drží devizové rezervy?

    Až dříve či později dolar ztratí tuto svou pozici (nic není věčné, ani např. britská libra to neměla na furt, římské solidy také ne) a začne se z toho světa vracet zpět do USA, tak ta (za ta léta naakumulovaná) inflace, kterou popíráte, se jim tam projeví skokově.
    Nevím, jestli vám na její vyjádření bude stačit počet míst, která zvládá vaše kalkulačka.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Peněžní zásoba USA je přece peněžní zásoba USA, nikoliv peněžní zásoba všech států, v nichž obíhají americké dolary.

    Odpovědět

  • Poslední ZVONĚNÍ

    13 října, 2021

    Inflace je. Inflace bude. Vysoká.

    Není to nedopatření, ale otevřeně deklarovaný cíl:
    https://www.investujeme.cz/clanky/komentar-financni-represe-stradatelu-a-veritelu-opet-na-scene/

    Až si to lidi uvědomí, začnou z inflačních státních měn utíkat někam jinam, aby své úspory ochránili.
    Zatím utíkají převážně do nemovitostí, ale na účtech se stále povalují stovky a stovky miliard, které den ode dne ztrácejí hodnotu.

    Až lidem dojde, že inflace není ani nízká, ani dočasná, začnou to řešit.

    Jenže kupní síla měny závisí mimo jiné na tom, že v ní je někdo ochoten držet úspory.
    Jenže státní měny dávno ztratily jednu ze základních DEFINIČNÍCH vlastností peněz: uchovatel hodnoty.
    Lidé tedy začnou hledat nový uchovatel hodnoty, tedy vlastně nové peníze.
    Zlato, nebo https://stackuj.cz/odluka.html

    A jakmile se začnou hýbat ty znehodnocující se stamiliardy, které lidé zatím drží na účtech, tak hodnota (kupní síla) měny začne padat ještě rychleji. Což k odchodu přiměje i poslední opozdilce. CHCETE BÝT JEDNÍM Z NICH? Čím později utečete, tím více budete tratit.

    Odpovědět

  • S T A G F L A C E

    13 října, 2021

    Fuldové ve vedení vlád a centrálních bank nám vyrobí jediné: STAGFLACI

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Stagflace je ale v porovnání s krizí a deflací výhra. Nic není zadarmo. Jde jenom o to, co vyjde levněji. Krátké období stagflace nebo hluboká krize, z níž se budeme hrabat roky, pokud se z ní vůbec vyhrabeme?

    Jinak stagflace tu dnes není a ani možná nepřijde. Takže jde spíše jen o takový výkřik do tmy.

    Odpovědět

  • Maroš Lupták

    13 října, 2021

    Krátke obdobie staglácie… lol, vám dnes ide karta. Po deflácií dôjde k tomu, že moje úspory sa zhodnotia a dostanem chuť nakupovať a tým podporím ekonomiku, preto sú tieto krízy krátke a nasleduje ich prudký rast. Po stagflácií je domáca kúpna sila ochromená, úspory zdecimované a spotrebiteľská nálada je tam. Môžete nám tu, nevzdelancom, ukázať kedy stagflácia trvala krátko a nezanechala zničenú zem na dekádu?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    V krizi doprovázené deflací nejdou dolů jen ceny. Dolů jdou i mzdy a roste nezaměstnanost. A dluhy zůstávají pořád v jejich nominální výši. Takže Vaše představa, jak s poklesem cen pouze vzroste hodnota Vašich úspor je taková mírně řečeno romantická. 🙂 A to zde nepíšu o deflační spirále, o které píšu zde v diskuzi jinde.

    Stagflace je pouhé chudnutí spotřebitelů (zaměstnanců), kteří nakupují stále stejné množství produkce za stále vyšší ceny a bohatnutí producentů, kteří prodávají stále stejné množství produkce za stále vyšší ceny. Jedna strana ekonomiky prosperuje, POUZE druhá strádá. Řešením v takovéto situaci je přesun od zaměstnání k podnikání. Jakmile se produkční (nabídková) strana posílí, dojde současně k zastavení růstu cen a k růstu ekonomiky. Poptávka se přesunem z méně lukrativního zaměstnání k lukrativnějšímu podnikání také posílí, což je další faktor přispívající k obnovení růstu ekonomiky.

    Pokud je stagflace způsobena dovezenou inflací, pak bohužel mnoho možností, jak toto ovlivnit není. V takovém případě nebohatnou ani producenti, protože s tím jak jim rostou tržby z prodeje za vyšší ceny, jim rostou i náklady v důsledku růstu cen dovážených vstupů. Obávám se, že pokud nám hrozí stagflace, pak v důsledku energetické krize a green dealu, tedy stagflace importovaná. Zde je jediná šance, že se ten green deal včas zbrzdí.

    Odpovědět

  • Maroš Lupták

    13 října, 2021

    Zaujímavé, stagfláciu v USA ukončilo až zdvihnutie úrokov a následná deflačná recesia, ktorá rýchlo odoznela a bola nasledovaná rastom. Zatiaľ čo v tých deflačných maléroch lietali dekádu a ekonomiku to udusilo. Takže to čo tvrdíte bude lož.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Záleží případ od případu. Záleží na příčinách. Takovéto zobecňování, kterého se dopouštíte, není úplně v pořádku.

    Ono tvrdit, že stagflaci vyřeší zvýšení úroků, aniž byste vysvětlil, jaký mechanismus k tomu vedl, je víceméně jen konstatování nějakého jevu, přičemž skutečná příčina vyřešení dané stagflace mohla zůstat Vám skrytá nebo Vámi zamlčená. 🙂

    Lež je v tomto případě příliš silné slovo. 🙂

    Odpovědět

  • ₯₰ℓ₰

    13 října, 2021

    Škoda že si každý sám nemůže vybrat, co je pro něj lepší.
    Pak by se teprve vidělo, zda by lidi šli v šiku s vámi. Hlavně ti ekonomicky relevantní.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    To jsou taková ta nesplnitelná dětská přání. 🙂

    Odpovědět

  • _

    13 října, 2021

    Inflace je. Inflace bude. Vysoká.

    Není to nedopatření, ale otevřeně deklarovaný cíl:
    https://www.investujeme.cz/clanky/komentar-financni-represe-stradatelu-a-veritelu-opet-na-scene/

    Až si to lidi uvědomí, začnou z inflačních státních měn utíkat někam jinam, aby své úspory ochránili.
    Zatím utíkají převážně do nemovitostí, ale na účtech se stále povalují stovky a stovky miliard, které den ode dne ztrácejí hodnotu.

    Až lidem dojde, že inflace není ani nízká, ani dočasná, začnou to řešit.

    Jenže kupní síla měny závisí mimo jiné na tom, že v ní je někdo ochoten držet úspory.
    Jenže státní měny dávno ztratily jednu ze základních DEFINIČNÍCH vlastností peněz: uchovatel hodnoty.
    Lidé tedy začnou hledat nový uchovatel hodnoty, tedy vlastně nové peníze.
    Zlato, nebo https://stackuj.cz/odluka.html

    A jakmile se začnou hýbat ty znehodnocující se stamiliardy, které lidé zatím drží na účtech, tak hodnota (kupní síla) měny začne padat ještě rychleji. Což k odchodu přiměje i poslední opozdilce. CHCETE BÝT JEDNÍM Z NICH? Čím později utečete, tím více budete tratit.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Inflace tu byla už desítky let.

    Lidé se dělí na ty, co nadbytečné peníze investují a na ty co je spoří. S růstem inflace se pouze část těch co spoří přesunují k těm co investují.

    To je vše co se stane. Bude se více investovat a více porostou ceny aktiv. Jako se to děje už nějakou dobu.

    Konceptu uchovatele hodnoty jsou pořád nejblíže současné peníze, byť jsou znehodnocovány inflací okolo 5%. Ze všech jiných možných uchovatelů hodnoty, právě peníze mění svoji hodnotu pouze v nízkých jednotkách procent. Ostatní aktiva jsou mnohem volatilnější.

    A uchování hodnoty není úplně optimálním cílem. Mnohem atraktivnějším cílem je zhodnocování majetku a k tomu slouží investice, nikoliv peníze.

    Odpovědět

  • Uwe

    13 října, 2021

    Pro nekoho prekvapeni, pro Fulda lziva propaganda, pro nekoho realita:
    https://www.info.cz/video/kapitola/inflace-bude-vyssi-a-potrva-dele-nez-tvrdi-vlada-predvida-ekonom-petr-barton-sedm-procent-nebude-prekvapenim

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    13 října, 2021

    Tak samozřejmě, že inflace může po dobu konsolidace produkčních řetězců výrazně a značně nepředvídatelně růst. To přece nezpochybňuji. Po té, co vrátí produkce zpět do původních kolejí ale budou muset producenti zase zlevnit, protože jinak si do svých odvětví nalákají konkurenci, která je k tomu nakonec stejně donutí.

    Druhý nepředvídatelný vliv bude mít ten bláznivý green deal a situace na trzích s energiemi.

    V neposlední řadě může mít určitý (podle mě nepříliš velký) vliv i to, že došlo možná k jakémusi překompenzovaní ekonomik zasažených covidem.

    Do toho přichází ČNB se zvyšováním sazeb. Nastupuje nová vláda, která se chce vrátit k rozpočtové „odpovědnosti“.

    Bude tak složité určit spolehlivě, jaký podíl na následném vývoji budou mít jednotlivé aspekty.

    Odpovědět

  • Slepička

    14 října, 2021

    Asi takto:
    https://ibb.co/NVzpTZp

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    14 října, 2021

    Růst měnových agregátů? To je jedna z příčin, navíc zrovna jedna z těch méně významných. 🙂
    Mnohdy je to dokonce naopak, tedy že doprovodným projevem a příčinou růstu agregátů je růst poptávky a růst cen. Např. u růstu cen nemovitostí nakupovaných na hypotéku. Tam je primární příčinou záměr nakoupit nemovitost na hypotéku a teprve následkem tohoto záměru dojde k růstu měnových agregátů. Růst měnových agregátů je tak následkem, nikoliv příčinou.

    Odpovědět

  • Pepan

    15 října, 2021

    Lidé mají hierarchii (pyramidu) potřeb (Maslow!).
    Peníze jsou používány přednostně k uspokojování těch nejakutnějších.
    V chudších společnostech (3. svět) tak je důležitější funkcí peněz „prostředek směny“.
    V bohatších společnostech je funkce „uchovatel hodnoty“ potřebná k ochraně toho, co jsme dříve vytvořili (a naakumulovali). Proto potřebujeme bitcoin k ochraně naší pokročilé civilizace.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    15 října, 2021

    Tím že uspoříte peníze, nic automaticky neuchováte. Ty uspořené peníze pouze budou chybět v poptávce po tom, co producenti nabízí. To pak má za následek, že se vyrábí méně, protože se počítá s tím, že lidé část příjmů spoří. Pokud se pak lidé rozhodnou ty úspory utratit, najednou zjistí, že producenti s tímto nepočítali a své produkční kapacity nenavýšili. Úspory tak zjevně nic neuchovaly. Naopak, pokud ty úspory začnou být utráceny, tak toto samo může způsobit růst cen a znehodnocení těch úspor.

    Z uvedeného by mělo být zřejmé, že optimální je naopak, pokud peníze jsou používány především jako prostředek směny a peněžní úspory nejsou (nad rámec přiměřené rezervy) vůbec tvořeny a peníze, které nejsou utraceny jsou investovány.

    Je třeba si uvědomit, že úspory, resp. omezování spotřeby znamená omezování produkce. To znamená, že s růstem úspor roste nepoměr mezi tím, kolik peněz se v úsporách hromadí a co si majitelé mohou za uspořené peníze koupit, když ekonomika produkuje právě jen tolik, kolik se aktuálně spotřebovává a s utrácením úspor nepočítá.

    A naopak, čím méně se spoří a omezuje spotřeba, tím větší produkční kapacity zde pro nižší objem úspor existují.

    Ekonomika, která má velké produkční kapacity a nízké úspory, tak paradoxně mnohem lépe uchovává hodnotu úspor, než ekonomika s malou produkční kapacitou a velkými úsporami.

    Hodnota peněz záleží na tom, co si za ně můžete koupit, čili od rozsahu produkce, která je na trhu k dispozici k nákupu za peníze.

    Představa, že samotné držení něčeho (navíc zcela uměle) vzácného zajistí do budoucna kupní sílu takto drženého aktiva je zcela bláhová. V případě BTC to je přesně naopak. Každý ho bude držet, jen v nejnutnějších případech utrácet, a to právě povede k omezování spotřeby a produkčních kapacit v kontrastu ke stále se zhodnocujícím úsporám. Právě tady je krásně vidět, jak preference funkce uchovatele hodnoty BTC by oslabovala produkci, která ale právě dává penězům jejich hodnotu. Ten koncept je od úplného základu úplně špatně. To, co je vydáváno za nejlepší vlastnost BTC je ve skutečnosti jeho hlavní systémová vada.

    Jinými slovy, můžete si naspořit BTC, či peněz kolik chcete, ve finále ale skutečnou hodnotu těch peněz určí objem toho, co se za ty peníze bude dát koupit. Pokud přechod na BTC způsobí pokles produkce (a to je v podstatě nevyhnutelné), bude to znamenat, že všichni držitelé BTC si za všechny BTC koupí méně produkce, než dříve a tudíž v případě BTC nebude moci být řeči o tom, že nějak dobře uchovává hodnotu. Bude to jen zdání, že uchovává hodnotu.

    Odpovědět

  • Honza

    16 října, 2021

    Skoro to vypadá jako byste objevil výhody komoditních peněz. Ještě jste to možná úplně nepochopil nebo se zdráháte to pochopit, ale cesty zpátky není 🙂

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    18 října, 2021

    Výhody komoditních peněz? Vy jste si nevšiml, že píšu o nevýhodách komoditních peněz, resp. o jejich praktické nepoužitelnosti jako prostředku směny? 🙂

    Komoditní peníze nemají oproti účetním penězům žádné výhody. A za to, co někomu připadá jak nějaká výhoda, by se platila zcela absurdní cena, takže by se nakonec ukázalo, že ta zdánlivá výhoda byla ve skutečnosti fatální nevýhoda/chyba.

    Odpovědět